Starat se o své tělo je u sportovce důležité, říká fyzioterapeutka Markéta Zahrádková Cert. MDT

Pracujete pro hokejisty Horácké Slavie Třebíč, můžete upřesnit, jaké je Vaše zaměření?

Jsem fyzioterapeut, což je trochu něco jiného, než masér. Fyzioterapeut dělá trošku jiné věci, než masér, kterého mají hráči přímo na stadionu. Moje práce spočívá v tom, abych zjistila příčinu toho, proč má hráč problém a na základě vyšetření stanovit správné cvičení. Pracuji na základě metodiky MDT - Mechanická Diagnostika a Terapie, jejímž autorem je Robin McKenziez Nového Zélandu. Mám mezinárodní zkoušku a certifikát, který mě opravňuje k léčbě touto metodou, kterou se dá léčit bolest páteře a periferních kloubů. Další metodou je metoda mobilizace pohybem – koncept dle B. Mulligana. Říkám tomu taková rychlá rehabilitace, velmi důležité je určit příčinu toho, co se stalo, jaká byla mechanika vzniku bolesti a zjistit proč se to stalo. Někdy je to tady u mě pro hráče horší, jak v posilovně. Nejdříve třeba patnáct minut mluvíme, zkoumáme co se stalo, kdy přišla bolest, při jakém pohybu. Při vyšetření pak vyvoláme bolest, která hráče trápí, říkám tomu base line, což je základní pohyb, při kterém postižený cítí bolest, která ho omezuje. Od toho se pak odrazíme a určujeme cvičení, které od této bolesti pomáhá. Na tomto principu je tato terapie postavená. Používám samozřejmě i jiné fyzioterapeutické metody, např. kineziotejping, měkké techniky k uvolnění tkáně, metodu dle Brunkow k posilování hlubokého stabilizačního systému apod. Jinak se pracuje třeba po operaci kolene, v takových případech se pak jedná o klasickou pooperační rehabilitaci, u níž je třeba přesně dodržet postup hojení atd. Pracuji se sportovci, takže k nim musím podle toho také tak přistupovat. Jsou to lidé, kteří mají tělo mnohem více zatěžované, než třeba paní, která pracuje v kanceláři. Tohle je velmi důležité, protože sportovci se potřebují za dodržení určité fáze hojení co nejrychleji dostat zpět ke svému pracovnímu procesu, což je u nich právě sport. Jednoduše řečeno, přístup k vrcholovým sportovcům nemůže být stejný, jako u člověka, který pracuje celý den u počítače. Je důležité, aby nedocházelo ke zbytečným časovým prodlevám při léčbě.

Takže při rehabilitaci u lidí, kteří chodí do běžného zaměstnání, a u vrcholových profesionálních sportovců je velký rozdíl?

Ano, ten rozdíl je opravdu velký a vychází to ze zátěže, kterou sportovci podstupují. Pokud bych s obyčejným člověkem pracovala tak, jako se sportovcem, byl by ten postup spíše kontraproduktivní, a ani by mu nepomohl. Aby se tkáň hojila správně, potřebuje postup vycházející ze zatížení, které ten člověk ve svém životě podstupuje. V okamžiku, kdy pak sportovec vyléčené místo opět naplno zatíží, je velmi důležité, aby tělo a léčené místo vydrželo to, co vydržet má. Teď mluvím o pooperačních stavech po zlomeninách a podobně. Pokud je to běžnější věc, kdy hráč například řekne, bolí mě tříslo po tréninku, udělal jsem takový a takový pohyb, pak musí být přístup k rehabilitaci jiný, je třeba přesně zjistit důvod, proč tříslo bolí. Většinou je to po nějakých chybách v tréninku. Pokud nevzniká v postiženém místě nějaký zánětlivý proces, pak pohyb hráči nezakazuji, jen najdeme způsob, jak předejít bolesti při provádění toho daného pohybu.

Dnes máte v práci Davida Dolníčka, který patří ke starším hráčům, je rozdíl v tom, jaké potíže mají mladší a starší hráči?

Ano, určitě. U mladších hráčů je rychlejší regenerace. Když to vezmeme od žáků, tak tam se nebere velký důraz na strečink a regeneraci. U dospělých už je vidět, že se o sebe starají, což je pro ně velmi důležité, protože potřebují být zdraví a v pohodě. Mladší tělo je schopné rychlejší regenerace, takže pokud řeším stejný problém například u Davida, nebo u nějakého mladšího hráče, tak u toho mladšího jsme schopni za dvě až tři terapie dojít k určitému výsledku. U staršího hráče to pak trvá někdy i podstatně delší dobu. Na starších hráčích obecně je vidět, že v době, kdy byli žáci, se ještě strečink vůbec nepoužíval nebo minmálně. V současné době už jsou tréninky vedeny jinak a i mladí kluci jsou vedeni k tomu, aby se o sebe dobře starali už odmalička. Spolupráce se mnou dá hráčům hodně i v tom směru, jak se o sebe starat. Trenéři dnes už mají alespoň základní znalosti o rehabilitaci, ale to, co dělá fyzioterapeut, je ještě další fází, která hráčům hodně pomůže v péči o vlastní tělo. Jak už jsem řekla, je rozdíl i v práci maséra a fyzioterapeuta, každý hráčům dá něco jiného.

Nabízíte služby pouze sportovcům, nebo i běžný pacientům?

U nás na oddělení rehabilitace máme pacienty, kteří jsou u nás hospitalizováni. S těmi pracuje fyzioterapeut v průběhu dne. Chodí na elektroléčbu, rehabilitační cvičení nebo různé vodoléčebné procedury. Pak máme fyzioterapeuty, kteří chodí na pokoje přímo k pacientům po operacích na ortopedii, chirurgii ... Pak je zde klasická ambulantní rehabilitace, což je vlastně to, co dělám já. Za mnou přichází pacienti na domluvenou dobu a mají zde třeba i hodinovou terapii. Já mám zaměření hlavně na sportovce, nejen hokejisty. V Třebíči sportovní fyzioterapii děláme jen na našem pracovišti, takže o práci mám postaráno. Ale dostane se ke mně i nesportovec, pokud ho za mnou lékař pošle a uzná za vhodné, že můj způsob fyzioterapie by mu mohl pomoci. Hokejisté ke mně chodí buď na doporučení pana doktora Madrého nebo, ve vyjímečných případech, na doporučení našich RHB lékařek .

Říkala jste, že fyzioterapeut může urychlit návrat hráče zpátky do zápasového režimu. Dá se nějak specifikovat, o kolik urychlíte návrat hráče na led?

To je velmi individuální věc a to z toho důvodu, že každé tělo má svou možnost spontánního uzdravení a ta je u každého člověka jiná. Dá se tedy říct, že k uzdravení by došlo, i kdyby žádná fyzioterapie neprobíhala. Teď jde o to, jak dlouho by to trvalo a jaké by zranění bez zásahu fyzioterapeuta zanechalo následky. Srovnejme dvě věci, o kterých už jsme se zmínili, bolest v třísle a zlomeninu. Uzdravení zlomeniny určitou dobu trvá, to se nedá urychlit a já s ní nemohu začít hýbat jen proto, že chci. Já do léčby zlomeniny mohu vstoupit, až když vím, že je zhojená a lékař mi řekne, že už lze zlomeninu začít zatěžovat. Naproti tomu bolest v třísle by přešla třeba i bez našeho zásahu a řešení. Ale tím, že ji řešíme třeba uvolněním měkké tkáně, mobilizací kloubů a nastavením opakovaného cvičení můžeme urychlit proces hojení a regenerace.

Ve které části roku máte víc práce? V zimě, kdy hokejisté hrají zápasy, nebo teď v době suché přípravy na sezónu?

Musím říct, že je to teď v době suché přípravy. Můj názor je, že tím, jak kluci hrají hokej od mládí, tak je tělo zvyklé na styl pohybu při hře a daleko rychleji regeneruje. Kdežto v létě mají hráči zaprvé jiný pohyb a zadruhé se trénuje ve více fázích, takže čas na odpočinek a rehabilitaci je minimální. Tělo pak reaguje různými bolestmi a poraněními. Proto je v tomto období pro hráče tolik důležitá regenerace, kterou hráči musí důsledně dodržovat, stejně jako strečink. Tohle ale není problém jen hokejistů, velmi podobně je to u všech sportovců, kteří dělají svůj sport na vysoké úrovni.

Jsou u hokejistů nějaké potíže, které řešíte častěji než jiné?

Ano, často jsou to bolesti v dolní části zad, což je dáno postavením těla při tomto sportu. Hokej je flekční sport, navíc rotační se zátěží na jednu stranu těla, na kterou hráč drží hokejku. Pak jsou to různá zranění třeba po naražení na mantinel, kdy dojde k určitému pohybu třeba ve vazech, kloubech a podobně. Dál bych mohla jmenovat třísla, přitahovače a dolní břišní svaly. Tohle všechno je dáno tímto sportem a stylem pohybu při něm. Ostatní sportovci zase chodí s jinými potížemi, které vychází z jejich sportů. V průběhu sezóny se navíc vždycky najde někdo, kdo je po operaci menisku, nebo kolenních vazů.

Děkuji za rozhovor.