Lukáš Nahodil: Už jen kvůli divákům jsme chtěli vyhrát

3893 diváků. Přesně tolik si jich našlo cestu na derby Třebíč – Jihlava. Je nezbytné pochválit práci marketingového oddělení Horácké Slavie pod vedením pana Daniela Šlapáka. Skvělá propagace zápasu měla za výsledek jednu z nejvyšších prvoligových návštěv v letošní sezóně.

Třebíčský kotel

Lítý boj, vyrovnaný zápas, minimum vyložených šancí. Stručná charakteristika zápasu. Taktickou bitvu trenérů rozhodla pasáž ve třetí třetině, kde si Horáci vypracovali mírnější převahu, kterou dokázali přetavit v rozhodující gól. Zápas nebyl jednoduchý, což potvrdil autor dvou branek Lukáš Nahodil.

„Byl to těžký zápas. Jihlava je kvalitní soupeř, jsou v první trojce. Trochu nám pomohlo, že Olda Bakus dostal desítku, tak se pak do toho hůř dostával. Ale my, i když jsme dostali první gól, jsme po nich šli a chtěli jsme vyhrát za každou cenu,“ začal hodnocení utkání dvougólový střelec. „Už jen kvůli divákům, kterých přišlo hodně a byli fantastičtí, jsme chtěli vyhrát a děkujeme jim za podporu,“ pochválil Nahodil návštěvu a skvělou diváckou kulisu.

Lukáš Nahodil si užívá oslavy s fanoušky

Populární třebíčská devatenáctka měla na svědomí rychlou odpověď na jihlavský první gól. Po tomto okamžiku se hostující brankář Řehoř hodně vztekal, ale jak přiznal třebíčský štírek, nebylo to ze strany jihlavského gólmana v duchu fair-play. „Dostal jsem od Petra Obdržálka krásnou nahrávku. Jeli jsme dva na jednoho. Bekhendem jsem do toho plácnul, protože jsme tam před tím byli asi dvě a půl minuty. Tak jsme si dali závěrečný sprint,“ usmál se forvard, který nyní hraje s celoobličejovým krytem.

„Puk přeskákal brankáři přes beton. Po zápase jsem mu říkal, že to byl gól. On řekl, že jo, že to jen zkoušel na rozhodčího, jak se vztekal, ale nevyšlo mu to,“ okomentoval „Nahec“ vyrovnávací gól a extempore Milana Řehoře, za což si vysloužil desetiminutový osobní trest.

Lukáš si chrání obličej po zranění lícní kosti. Je to pro něj nezvyklé. „Hlavně je to hodně nepříjemné, protože když jsem si za dva roky zvyknul, že mi bradu nic nechrání. Teď mi přijde, že nemůžu moc dýchat. Ale když chci hrát, nemůžu se dívat doprava doleva, musím hrát s celoobličejovým štítem,“ konstatoval loňský nejproduktivnější hráč Horácké Slavie. Lícní kost se mu bude hojit ještě přibližně čtyři týdny.

Pavel Bulička, střelec vítězné branky

Rozdílový gól nese podpis Pavla Buličky. Ihned odmítnul, že by on byl hrdina, který má lví podíl na vítězství. „Hrdinů bylo dvacet dva,“ rázně prohlásil Bulička. „Nahec (Lukáš Nahodil) vyhrál buly, Obr (Petr Obdržálek) mi to přistrčil a já jsem dost dlouho hledal cestu, kam bych to poslal. Nakonec jsem tak dobře vystřelil, že to padlo do brány,“ řekl obránce, který naplnil staré známé hokejové pravidlo – když nevíš, co s pukem, vystřel.

O přílišné nervozitě v kabině se podle slov třebíčské sedmasedmdesátky nedá mluvit. Je dobře známo, že hecování probíhá také v pracovních kolektivech. „Nervózní to nebylo. Mám kamarády, co pracují v Jihlavě, a ti mi říkali, ať je porazíme, aby si z nich mohli střílet a měli klid aspoň do dalšího utkání s Jihlavou.“

Nikdo z hráčů nevypisoval nějakou zvláštní odměnu. „Užíváme si to, je to krásný,“ pronesl s notnou úlevou v hlase Pavel Bulička, který zaznamenal už svou třetí branku v sezóně. „David Dolníček vypisoval něco v Jihlavě a tam jsme prohráli, takže teď se nic nevypisovalo, abychom to nezakřikli. Nic zvláštního se nechystá,“ uzavřel povídání obránce, jenž v lednu oslaví šestadvacáté narozeniny.