Nemáme se čeho bát, můžeme vyhrát s každým, říká Čiliak před semifinále

Jen málokdo čekal, že čtrvtfinále mezi Horáckou Slavií Třebíč a Kadaní skončí už po čtyřech zápasech. Proč? Důvody jsou jasné, utkal se čtvrtý s pátým týmem základní části, oba týmy měly více – méně vyrovnané kádry a v sezóně měla vzájemné zápasy lépe zvládnuté Kadaň. Proto se všeobecně čekala dlouhá a velmi vyrovnaná série. Nakonec však Třebíčští postoupili zcela jasně a soupeři nedovolili v sérii ani jediný vítězný zápas.

Marek ČILIAK

„Jo, tak já jsem tomu věřil. Už když jsme sem jeli, tak jsem doma mámě říkal, že tady dvakrát vyhrajeme. Ta z toho šílela a hnala mě až do Zvolena. Ale povedlo se to a je to super,“ zářil pár minut po čtvrtém vítězství Marek Čiliak.

Jestliže byl mezi oběma čtvrtfinálovými soupeři v něčem rozdíl, pak určitě ve výkonech brankářů. Třebíčský Marek Čiliak neudělal v sérii jedinou chybičku, naopak pochytal spoustu šancí soupeře, jak se říká, vychytal i spoustu věcí navíc. Na straně soupeře taková jistota v brance chyběla. Vždyť jedna povedená střela a špatné postavení brankáře doslova rozhodlo třetí zápas a poslalo Horáckou Slavii do vedení 3:0 na zápasy.

“My jsme do toho šli hlavně jako tým, kluci to tam před bránou dobře čistili, všichni jsme bojovali a já myslím, že to nestálo nějak extra jen na mně. Jak říkám, bojovali jsme všichni, spoluhráči mi pomáhali tím, že padali do střel. Však jsme taky pořádně dobití. Jsme prostě kolektiv, jedna parta. Takovou partu, jaká je tady, jsem ještě nikdy nezažil, bojujeme jeden za druhého…“ nemůže si vynachválit prostředí a kolektiv v Horácké Slavii jeden z nejlepších, ne – li úplně nejlepší hráč celé série.

Pravidlem vyřazovacích bojů je, že ruce si soupeři podávají až po posledním zápase celé série. Ještě než k tomu ale v Kadani došlo, užili si hráči obrovskou radost a jedním z velmi silných okamžiků byl ten, kdy trenérská dvojice děkovala svým hráčům přímo na ledě. Ještě na brankovišti si gólmana vyčíhal a radostně se s ním objímal hlavní trenér a sportovní manažer Horácké Slavie Kamil Pokorný.

“Trenéři jsou super, vlastně všichni okolo, pan Popela... Jsme všichni jeden tým, všichni táhneme za jeden provaz, od rolbařů až po diváky, je to úplně fantastické,“ nadšeně, ale zcela upřímně chválí nejen realizační tým dvaadvacetiletý odchovanec zvolenského hokeje, který je kmenovým hráčem Komety Brno.

Díky tomu, že Třebíčští postoupili do semifinále po nejkratším možném průběhu čtvrtfinálové série a Hradec Králové trápí Olomouc, stále není jasné, kterému soupeři se Horácká Slavia postaví ve vrcholné části první ligy (finále se letos kvůli rozšířené baráži nehraje – pozn red.) Jisté je jen to, že to bude buď Mladá Boleslav, nebo Ústí nad Labem.

„Určitě to bude těžké, ale v play – off je všechno těžké, je to úplně jiná soutěž a my můžeme vyhrát s kýmkoli. Jdeme do toho beze strachu a budeme hrát stejný hokej, jako tady v Kadani. Nemáme co ztratit, můžeme jen získat,“ vyhlíží semifinále nejvytíženější brankář celé základní části první ligy, který ve čtyřech utkáních play – off inkasoval pouze pětkrát a zdobí jej skvělá úspěšnost 95,93%.

“Ta série s Kadaní byla parádní. Od prvního zápasu jsme šlapali, sice tam byly nějaké chybičky, ale to je play – off a i ta nervozita k tomu patří…“ V tuto chvílí vstoupil do rozhovoru s báglem okolo procházející Lukáš Nahodil. “Čili chytal výborně, ale kdybych mu to tam jednou netečoval do břevna, tak to nemá…“ rozesmál Lukáš Nahodil svého spoluhráče připomenutím jednoho okamžiku, kdy všem v hledišti trošku zatrnulo. „Snažíme se i kvůli divákům, kteří nás hnali dopředu a když se tady teď rozhlížím, říkám, že máme suverénně nejlepší fanoušky v celé soutěži,“ složil Marek Čiliak na závěr rozhovoru velký kompliment fanouškům, kteří neváhali a vyjeli svůj tým i ve všední dny ve velmi slušném počtu podpořit až do jedné z nejvzdálenějších prvoligových destinací, do téměř tři stovky kilometrů vzdálené Kadaně. Nikdo z nich však po čtvrtém utkání, v němž Třebíčští potvrdili postup do semifinále, určitě nelitoval.