Lukáš Nahodil s jedním bodem po utkání příliš spokojen nebyl, ale po průběhu zápasu má i ten jeden bod velkou cenu, což nakonec sám uznal.
“Pro nás je ten jeden bod málo, my nevím proč, ale odflákli jsme první třetinu. Nějak nám nešly nohy, dělali jsme tam zbytečné fauly a myslím, že jsme v první části trošku urazili pověstné hokejové štěstíčko. Po tom průběhu, kdy jsme prohrávali 2:1, je ten jeden bod sice dost, ale my jsme sem přijeli vyhrát a je škoda, že se nám to nepovedlo,“ litoval nepříliš povedené první třetiny pětadvacetiletý šikovný forvard, ke kterému už neodmyslitelně patří číslo devatenáct.
Třebíčští se po zápase mohli cítit poškozeni. Výkon rozhodčích Jílka a Schmejkala měl k ideálu velmi, ale opravdu velmi daleko. Nahodil ale hledal chyby spíše ve vlastních řadách a způsobu hry Horácké Slavie.
“Záleží, jak se na to člověk podívá, některé náznaky faulů, nebo většina tam i byla. Většinou to byly fauly hokejkou, a to bychom neměli dělat. Měli bychom být lépe připraveni, a když už jsme dobře nebruslili, tak musíme hrát lépe pozičně tak, aby soupeř nemohl ujet.“
Vyrovnání na 1:1 a pak i vyrovnání na 2:2 zařídil právě Lukáš Nahodil, který je aktuálně nejproduktivnějším hráčem Horácké Slavie. V pětadvaceti zápasech nasbíral už výborných dvacet kanadských bodů za pět branek a patnáct asistencí.
“Při první brance šla střela myslím, že od Vlasty Bilčíka, odrazila se k Tomáši Vondráčkovi a ten nahrával Marku Lašovi na tyčku. Marek mi to ještě vrátil a já jsem už zakončoval do prázdné brány, víceméně jsem to už měl lehké. Před druhým gólem jsme si řekli, že už je jen deset minut do konce, prohrávali jsme 2:1. Víme, že přesilovky nám nejdou, tak jsme chtěli ze všech pozic všechno dávat na bránu a chodit všichni před bránu. Byla tam výborná clona a tlak do brány od všech tří útočníků. Puk se tam nějak odrazil, Marek Laš mi ho zase přistrčil. Já jsem měl před sebou ještě hráče a už jsem se jen snažil, abych ho netrefil. Zaplať Pán Bůh to tam spadlo,“ oddechl si třebíčský střelec večera, který si hlavně svoji druhou branku, která padla do brány, jež byla v té době pod kotlem třebíčských fans, společně s nimi a spoluhráči také patřičně užil.
“Samozřejmě, to se musí. Oslavili jsme důležitý gól a trošku jsme jim tam s klukama zadýchali plexisklo,“ směje se Lukáš Nahodil, na kterého u mantinelu po vyrovnávací brance naskákali všichni čtyři jeho spoluhráči, kteří v té chvíli byli na ledě.
Zápas tak dospěl do prodloužení, do kterého šli domácí po dalším velmi sporném vyloučení za naprosto nesmyslně odpískané údajné nedovolené bránění, i když v onom souboji šlo jasně o to zabránit hráči Rebelů v získání puku, s výhodou jednoho muže v poli a hráli tak přesilovku čtyři na tři.
“Pokyny byly přežít v prodloužení tu přesilovku, kterou si do něj domácí přinesli z konce třetí třetiny. Pak jsme se chtěli porvat o ten druhý bod, protože ten může hrát velkou roli. Ten bod jsme prostě chtěli, protože jsme věděli, že na něj máme. Nechci nějak snižovat kvalitu domácích, ale od druhé třetiny, když jsme na ně trošku zatlačili, tak nic nehráli. Od druhé třetiny jsme byli jasně lepší. Je to škoda, protože ten gól v prodloužení… Kluci to tam odpadali doslova po hubě, a pak jsme dostali takový smolný gól. Havel to trefil krásně do víka a chytat se to asi nedalo. Teď můžeme jen přemýšlet nad tím, co udělat jinak, abychom příště ty body měli my.“
První liga běží velmi rychlým tempem, hráči v ní nemají žádnou přestávku, ani čas na pořádnou regeneraci, nebo pilování herních situací v tréninku. Únavu však Lukáš Nahodil odmítá a připomíná letní dril, v němž pod vedením trenérů Kamila Pokorného a Radka Nováka nabrali hráči hodně fyzických sil, které se jim teď náramně hodí.
“Máme natrénováno z léta, naběhali jsme si kopečky v Borovině a rovinky zase na stadionu na Hájku, takže fyzička by měla být dobrá. Hlavně mezi zápasy máme aspoň jeden den pauzu, takže tam odpočíváme. Každý už ví, co potřebuje, co mu nejvíc vyhovuje, aby se dobře připravil na další zápas. Navíc máme šikovné maséry, kteří nám pomáhají s kvalitní regenerací.“
