Hned z kraje chci poděkovat Kamilovi a Jardovi za to, co v HST za poslední tři sezóny dokázali. Málokdo si uvědomuje, jak náročné to byly sezóny, a já osobně si jejich práce velice vážím. To, že v následující sezóně jak Kamil Pokorný, tak i Jarda Barvíř, nebudou u A mužstva HST pokračovat samozřejmě vím již delší dobu a v jejich nových působištích jim přeji hodně sportovních úspěchů. Podrobnější hodnocení této trenérské dvojice si dovolím ponechat na druhou polovinu dubna, kde provedeme celkové hodnocení sezóny. O složení trenérského vedení A mužstva HST pro nový ročník Chance ligy budou příznivci informování v první polovině dubna.
Trenére od vedení klubu dostala naše redakce zprávu, že příští sezónu už v Třebíči a Horácké Slavii nebudete pokračovat. Můžete říct co k tomu vedlo?
Po třech letech jsem si vyhodnotil, že je třeba změna a v Třebíči už nebudu pokračovat. Rozcházíme se ale ve velice dobrém duchu. Takhle jsme se dohodli, já jsem to šéfovi klubu avizoval už nějaké dva měsíce před závěrem sezóny. Společně jsme ji ale chtěli ještě dotáhnout do co nejlepšího konce. Tohle je ale moje rozhodnutí, Třebíč budu samozřejmě dál sledovat a hráčům jsem popřál hodně štěstí do další kariéry. Je mi jasné, že následující dvě sezóny budou hodně náročné, ale věřím, že Horácká Slavia je nachystaná to všechno zvládnout. Určitě je strašně dobře, že se bude rekonstruovat stadion, protože celé zázemí už je opravdu zastaralé a dožívá, Moc se těším, až bude stadion rekonstruovaný a věřím, že třebíčský klub bude na hokejové mapě dál vysoko a bude se o něm mluvit.
Proč jste vlastně dospěl k rozhodnutí ukončit své působení tady v Třebíči? Můžete být trošku konkrétnější?
Spíš mi jde o to si od toho kolotoče trošku odpočinout, ale ten odpočinek je jedna věc. Druhá věc je práce, rozhodl jsem se pracovat jinde. Uvidíme, jak ta jednání dopadnou. Rozhodně ať v tom nikdo nehledá nic proti třebíčskému klubu. Znovu opakuji, že se rozcházíme s nadstandardními vztahy a dál budeme v kontaktu. Horáckou Slavii mám v srdci, jsem Třebíčák, bydlím tady. Jde teď o to trochu si odpočinout od toho tříletého tlaku, po sportovní stránce to nebylo vždy jednoduché. Chtěl bych se teď nastartovat trochu jinak.
Jste poměrně emotivním typem trenéra, který ale vždy měl vše perfektně připravené, včetně videí a rozborů soupeře. Na co budete nejvíc vzpomínat?
Rád vzpomínám na zápasy s těžkými soupeři, které jsme dokázali zvládnout. Ať už to byla Poruba, Vsetín, Zlín… V derby s Jihlavou jsme za poslední tři roky, troufám si říct, jednoznačně dominovali. To jsou zápasy, na které přijdou i diváci v hojném počtu a vy je pak nezapomenete. Těší mě i to, že jsme dokázali vyhrát poslední zápas na našem stařičkém zimáku a ze všeho nejvíc mi v hlavě utkvěla parádní parta kluků, která tady během těch třech let byla.
A kterou z těch tří sezón považujete za nejlepší?
Nejúspěšnější pro nás byla loňská sezona, kdy jsme vyhráli základní část a zároveň získali bronzové medaile. Na to se často zapomíná, moc se o tom nepíše, protože svaz je neuděluje, ale pořád to jsou stupně vítězů.
Ony byly úspěšné všechny tři poslední sezóny. Před Vaším příchodem si klub prošel těžkými časy, přišla změna ve vedení, zesnul Radek Novák, byly covidové sezóny...
Vzpomínám si, když jsem přicházel, tak sestupovalo z Chance ligy pět týmů, byl to obrovský strašák pro všechny, Nám se tehdy povedlo v základní části uhrát třetí místo, prvních dvanáct kol jsme neprohráli, což všichni brali dost s údivem. Takže když to vezmu kolem a kolem, třebíčský hokej se znovu dostal na výsluní. Ale nemyslím si, že by tu dřív byly špatné věci. My všichni jsme především navázali na práci Radka Nováka, který toho pro klub udělal spoustu a je velká škoda, že už mezi námi není. Často na něj myslím a jsem rád, že nám to sportovně vychází, jak vychází, protože jednotlivé sezony nebyly jednoduché.
S celým realizačním týmem jste tady vytvořili skvělou partu. Jaké na tohle zůstanou vzpomínky?
Jednoznačně kladné a dobře. Jak jsme mluvil o hráčích, že v kabině panovalo výborné klima, tak i my jsme měli výbornou partu. To všechno dokazují i poslední výsledky a naše práce. Od maséra Martina Mejzlíka, přes vedoucího mužstva Luďka Popelu přes celý realizační tým Jardu Barvíře, Davida Dolníčka i trenéra brankářů Jardu Odehnala všechno fungovalo a všichni přidali svou ruku a svůj díl ke společné práci. To je hrozně důležité. Vzpomínky budou jen ty nejlepší.
Existuje ještě možnost na Váš návrat sem do Třebíče? I před těmi třemi úspěšnými sezónami jste se sem vlastně vracel.
To vychází z toho, že se rozcházíme v dobrém. Vždycky je to ale o tom, jaká bude situace v klubu, kde budu já a podobně. Dneska člověk neví, co bude druhý den… Vůbec se nebráním myšlence Třebíči znovu pomoci, ale teď to na pořadu dne není. Že bych se ale někdy vrátil, není nereálné.
Jardo, už víme od hlavního trenéra Kamila Pokorného, že příští sezónu nebude v HST pokračovat. Stejné je to i u tvého angažmá. Jaké jsou důvody tohoto rozhodnutí?
Já u A mužstva působím osm let. Na rovinu říkám, že kdyby nepřišel Kamil Pokorný, tak jsem skončil už po těch pěti letech. Jsem ale rád, že jsem nakonec zůstal, protože to působení bylo úspěšné. Vyhráli jsme i základní část, hráli jsme semifinále… Teď ale cítím, že už potřebuji změnu. Zdejší klub mám rád, tam není žádný problém, ale objevily se nějaké hokejové nabídky, takže u hokeje zůstávám dál. I s rodinou jsme o tom mluvili už delší dobu. Bohužel za těch osm let se staly i nepříjemné věci, přišli jsme o kamarády… Nechci hodnotit jen tuto poslední sezónu, ale celých osm let. Kdo mě zná, tak ví jak jsem pracoval, sám svou práci hodnotit nechci, to musí udělat někdo jiný. Já za sebe mám dobrý pocit a odcházím se vztyčenou hlavou. Je to pro mě citlivé, ale v hokeji je to vlastně běžná věc. I hráči mění kluby a teď přišel čas i u mě, abych udělal změnu.
Zmínil jsi posledních osm let, ale jsi odchovancem klubu a působil jsi zde od mládeže a následně i jako hráč, posléze trenér mládeže a asistent u mužů. Vzpomeneš si na okamžik, který ti nejvíc utkvěl za tu dobu v paměti?
(Chvíli přemýšlí) Asi to byla atmosféra v té sezóně, kdy jsme vyhráli základní část a postoupili přes Přerov do semifinále. To, co tady diváci předváděli bylo skvělé, to bylo top. Většinou se nám nedařilo přejít přes první kolo play off, takže tohle bylo něco suprového. Pak samozřejmě ta spousta kamarádů tady, jak v klubu, tak ve městě. Samozřejmě mám plno kamarádů i mezi fanoušky. Ti jsou sice nároční, ale tak to ve sportu asi má být. Hokej je tady v Třebíči sport číslo jedna, za tím si stojím a diváci to tady dokazují. Ty série s Přerovem a se Zlínem mám pořád před očima. To bylo něco neuvěřitelného.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí
