“Už nám to nevoní,“ začal suše Martin Čech pozápasové hodnocení utkání.
“Nakonec ale dobrý bod, protože Olomouc je dobrý soupeř. Měli jsme šance na vítězství, i v prodloužení jsme mohli rozhodnout. Vedli jsme dlouho i ve třetí třetině, ale to už je u nás takový kolorit. Vždycky pak uděláme nějakou chybu a diváci se těší na nájezdy. Petr Obdržálek tentokrát nedal a to se pak nedá vyhrát, když on nedá gól,“ dobírá si třebíčský kapitán nejproduktivnějšího hráče Horáků, který právě procházel kolem.
Martin Čech a Petr Zahradník se radují z gólu na 2:2
Čechovo tvrzení, že se diváci těší na nájezdy, je poněkud sporné. Ano diváci v Třebíči za svých padesát korun dostávají největší hokejové menu v republice, ale mnoho z nich by tu nadstavbu v podobě prodloužení a nájezdů klidně vyměnilo za tříbodová vítězství domácího týmu.
“V kabině se o tom bavíme pořád. Trenér nám říká, že hrajeme bezstarostnou jízdu. Dneska už jsme si mysleli, že to skončí, že to dotáhneme do konce, ale bohužel to neskončilo. Olomouc je ale dobrý soupeř a ten bod je dobrý, mohli jsme ale mít tři, takže dva jsme ztratili“ velmi přesně s trochou smutku v hlase konstatuje třebíčský kapitán.
Nespornější okamžik zápasu přišel v poslední sekundě první třetiny, kdy Horáci dali gól na 2:2, ale rozhodčí ho po téměř pětiminutové diskusi a rozhodování neuznal.
“Soupeř argumentoval tím, že nebylo rozsvícené červené světlo. Můj argument byl ten, že když uběhne dvacet minut, tak už světlo rozsvítit nejde. Jde o to, že kdyby tady bylo video, tak by bylo vidět přesně v jakém čase gól padl, třeba vteřinu před sirénou. Tady video není a než brankový rozhodčí zmáčkne tlačítko, tak je tam určitá časová prodleva. Přece nemůže svítit červeným světlem už ve chvíli, když ten hráč střílí. Rozhodčí gól neuznal na základě toho, že nesvítilo červené světlo, které neviděli svítit ani čároví. Rozhodčí přemýšlel, že by se podíval na video, protože zápas se natáčí, jenže to on nesmí. Hlavní asi třikrát změnil názor a nakonec se rozhodl, že to neuzná. My jsme s tím nemohli nic dělat a i trenér Šindel říkal, že se nebudeme hádat o nějaký gól,“ krčí rameny Martin Čech.
Co se tedy nepovedlo na konci první třetiny, povedlo se hned zkraje té druhé. Dvaadvacátá a třiadvacátá minuta a branky Petra Zahradníka a Lukáše Nahodila znamenaly obrat v zápase a domácí rázem vedli 3:2.
“Určitě nás ten neuznaný gól nerozhodil. Řekli jsme si v kabině, že musíme jet dál. Ani nás to nemohlo rozhodit, protože se tak nějak počítalo s tím, že branka uznána nebude, červené světlo totiž opravdu nesvítilo,“ přibližuje pětadvacetileté levé křídlo co předcházelo vynikajícímu nástupu Horácké Slavie do druhé třetiny.
Nakonec však ani vedení 3:2 a 4:3 ve třetí třetině Třebíčští nedotáhli do vítězného konce. V padesáté druhé minutě totiž hosté po rychlé akci vyrovnali, a protože ani prodloužení nerozhodlo, musely vítěze určit opět až samostatné nájezdy. V zápasech Horácké Slavie už pošesté, z toho v domácích utkáních počtvrté v řadě za sebou. I nájezdy přinesly zajímavé situace a diváci byli v napětí až do samého závěru. Na straně Olomouce se do branky vrátil Štefan Žigárdy, na straně Třebíče po třetí sérii vystřídal Jakuba Lva v brance Pavel Míča. Nakonec byli v loterii nájezdů šťastnější hosté, kterým zajistil bod navíc povedenou kličkou Polodna.
 |
