Menu +

Vladimír Bouzek, hokejový profesor

Autor: Michal Martoch, Pavel Navrkal a Jiří Mokrý, foto: sekretariát SK Horácká Slavia Třebíč, Pavel Navrkal - Hoši, děkujeme... (Akcent, Třebíč 2003) a Vladimír Bouzek - Miloslav Zeman - Hokejový profesor (Tempo, Třebíč 1995)

Vladimír Bouzek

Vladimír Bouzek, výrazná osobnost předválečného i poválečného třebíčského a československého hokeje, třebíčský rodák, který byl přezdíván jako „hokejový profesor“. Byl členem zlaté poválečné generace, která v letech 1947 a 1949 získala pro tehdejší Československo první dva tituly mistrů světa a v roce 1948 získala olympijské stříbro.

„Měl jsem radost, že jsem u těch úspěchů mohl být. Zábrodský, Drobný, Modrý a další tvořili úžasné mužstvo i partu. Když na ty chvíle vzpomínám, mám slzy v očích,“ přiznal dojemně Vladimír Bouzek v roce 1997.

„Měl jsem ty kluky strašně rád. Já byl pan nikdo, oni hvězdy. Přesto mě přijali bezvadně. Nikdy jsem na to nezapomněl,“ dodal šikovný útočník na setkání legend československého hokeje v pražském hotelu Expo při příležitosti 50. narozenin od historického triumfu prvních mistrů světa.

Základní informace

Jméno: Vladimír Bouzek
Akademický titul: doc. PhDr. Vladimír Bouzek CSc.
Přezdívky: profesor, hokejový profesor, Lupínek
Životní data: 3. prosince 1920 v Třebíči – 31. července 2006 v Třebíči
Ocenění: Čestný občan města Třebíče od 17. května 2001
Zasloužilý mistr sportu – 1956
Zasloužilý trenér – 1965
Člen Síně slávy IIHF (Síň slávy IIHF – Československé osobnosti) – in memoriam 2007
Člen Síně slávy českého hokeje – in memoriam 2008 (při příležitosti oslav 100 let českého hokeje)
Cena města Brna – in memoriam 2007
Sportovní síň slávy města Brna

Hokejová kariéra

Vladimír BouzekMužstvo reálného gymnázia Třebíč, mistr ČSR středních škol v Praze po vítězném finálovém utkání s RG Praha, Křemencova 3:2. Stojící zleva: Bouzek, Chromý, Smíšek, Kupec, Hobza, Nestrojil. Klečící: Pelikán, Václavek, Čermák.

Vladimír Bouzek začínal s hokejem na známém rybníku Kuchyňka, který je i v dnešní době v zimním období cílem bruslící třebíčské veřejnosti. Tehdy mu bylo patnáct let. V době studií na třebíčském gymnáziu přišel v roce 1938 první větší sportovní úspěch. Ministerstvo školství vyhlásilo v hokeji středoškolské hry, družstvo složené ze studentů třebíčského reálného gymnázia vedené Vladimírem Bouzkem zvítězilo v celonárodním turnaji konaném v Praze.

Netrvalo dlouho a šikovnosti Vladimíra Bouzka si všiml funkcionář Horácké Slavie Jaroslav Hobza, který jej přivedl v necelých šestnácti letech do týmu mužů. Psal se rok 1935 a kariéra výtečného středního útočníka právě začala.

Byla dlouhé roky spojena s Horáckou Slavií (pozn. red.: patřila mezi nejlepší venkovské kluby své doby), s níž mimo jiné ještě coby studující gymnazista získal v roce 1940 titul Mistra Moravy, když v rozhodujícím památném utkání ve Vítkovicích vstřelil dvě branky.

Horácká Slavia Třebíč skončila s dvacetiletým mladíkem v sestavě ve finále Mistrovství Čech a Moravy v ledním hokeji v sezóně 1939 – 1940 na druhém místě.

Jeho největší úspěchy však přišly až později a to ať již úspěchy hráčské, či trenérské. Přinášíme je v následujícím přehledu tak, jak je v knize „Hoši děkujeme“ zaznamenal pan Pavel Navrkal.

Lední hokej – jako hráč

ČSR reprezentoval v letech 1946 – 1949
Člen národního mužstva ČSR, mistra světa v letech 1947 (Praha, přispěl dvěma góly v jediném zápase, ve kterém nastoupil proti Rakousku) a 1949 (Stockholm, v prvním zápase finálové skupiny s Kanadou byl nucen odstoupit již po pěti minutách po tvrdém střetu s Tergessenem – zranění kolene)
Akademický mistr světa v mužstvu ČSR 1948
Člen mužstva ČSR, nositele stříbrných medailí z OH ve Sv. Mořici 1948 (Bouzek vstřelil 7 branek)
Člen mužstva Vítkovické železárny Ostrava, mistra ČSR 1952

Aktivní sportovní činnost: 13 roků Horácká Slavia (1935 – 1948), 4 roky VŽ Ostrava (1949 – 1953, třikrát druhé místo, jedenkrát mistr ligy), 2 roky Královo Pole (1953 – 1955), 2 roky Spartak Třebíč (1958 – 1960), 1 sezóna Zbrojovka Brno (1948 – 1949)

V ligové soutěži odehrál 11 sezón, sehrál zhruba 120 utkání, v nichž dal 85 branek.
Reprezentoval dvacetkrát a nastřílel za národní tým 17 branek. V reprezentaci hrál nejčastěji v útoku s V. Kobranovem a A. Bubníkem.

Vladimír Bouzek

Lední hokej – jako trenér

Vladimír Bouzek patřil mezi fyzicky nejlépe připravené hráče, měl vynikající techniku hole. Vždy byl motivovaný, s velkou vůlí po vítězství. Tyto vlastnosti pak přenesl i do své trenérské práce. Byl uvážlivý trenér bez velkých gest, uměl psychicky působit na hráče, dokázal s nimi komunikovat. Byl velmi inteligentní a všímavý, navíc šel s dobou, neustále uplatňoval nové trendy. Právě Vladimír Bouzek, muž s kloboukem na hlavě, stál za nebývalými úspěchy brněnské Komety, pod jeho vedením vybojovali Vlastimil Bubník, Danda a ostatní legendy deset mistrovských titulů.

Vladimír BouzekV Kolíně nad Rýnem vedl Vladimír Bouzek výcvik trenérů NSR v roce 1969.

Deset titulů mistra republiky s Kometou Brno 1957 – 1966
Dva tituly mistra SRN s EV Füssen 1968 – 1969
Titul akademického mistra světa s mužstvem ČSR 1952

Jako trenér působil ve VŽ Vítkovice (hrající trenér), Kometa Brno (1955 – 1959, 1960 – 1966, 1970 – 1971, 1972 – 1976), EV Füssen (1966 – 1970, 1976 – 1978), národní mužstvo Československa (1954 – 1956 (1955 bronz) a pak s Vladimírem Kostkou (pozn. red.: další slavný třebíčský rodák, kouč mistrů světa z roku 1972) 1964 – 1966, dvakrát stříbrná medaile), v sezóně 1969 – 1970 vedl jako trenér reprezentační mužstvo SRN, kterému pomohl zpět do skupiny A mistrovství světa, dále trénoval mužstvo ČSSR „23“ a nakonec i žáky rodné Třebíče.

Kopaná

Horácká Slavia Třebíč 1935 – 1943, Slezská Ostrava 1943 – 1949, VŽ Vítkovice 1949 – 1953, Slávia Bratislava 1953 – 1954, Spartak Třebíč 1955 – 1956, v národním mužstvu ČSR reprezentoval třikrát v letech 1949 – 1953. Sám ale později přiznal, že blíž měl přece jen k hokeji…

Vladimír BouzekVladimír Bouzek v roli trenéra žáků Horácké Slavie Třebíč v letech 1985-86.

Závěr života v Třebíči

Ještě ve vysokém věku se Vladimír Bouzek zajímal o aktuální dění mezi mantinely, návštěvníci hokejových utkání ho mohli v Třebíči (pozn. red.: na milované město lpěl celý život) ještě dlouho po ukončení jeho aktivní kariéry vídat na utkáních Horácké Slavie. Hokej byl prostě jeho život a dokud to zdraví jen trochu umožňovalo, zajímal se „hokejový profesor“ nejen o ten třebíčský. O jeho lidských kvalitách svědčí i fakt, že v době, kdy komunistická justice rozprášila tým okolo Bóži Modrého, odmítl Vladimír Bouzek funkci kapitána nově stavěného reprezentačního mužstva a vzdal se reprezentace. Ne snad jako protest, ale podle jeho vlastních slov by se nemohl podívat vězněným kamarádům do očí.

„Nemohl bych se kamarádům podívat do očí. Oni by seděli v kriminále a já bych hrál v dresu se lvíčkem? Ne, to v žádném případě,“ vysvětlil Bouzek své rozhodnutí.

Muž, jenž měl hokej v srdci a srdce na tom pravém místě, navždy odešel v pondělí 31. července 2006 ve věku nedožitých šestaosmdesáti let. Třebíčský sport v něm ztratil personu, která svým věhlasem daleko přesáhla hranice okresu, ba i naší republiky.

Mužstvo Horácké Slavie před válkou, zleva: Růžička, Jaša, Kameník, Pejchar, … ti dva přikrčení „bažanti“ jsou osmnáctiletý Polák (třetí zprava) a sedmnáctiletý Bouzek (druhý zprava).

Vladimír Bouzek se svými spoluhráči z útoku: zleva Karel Polák, Vladimír Bouzek a Ladislav Pejchar.