Hokejem se teď hrozně bavím, v Třebíči jsem nadšený, říká brankář Hrubec

Že se do Třebíče přesune brankář z Českých Budějovic, bylo avizováno už po zahájení suché přípravy, tedy někdy v dubnu. Až v pondělí 1. srpna se to však stalo skutečností a dvacetiletý Šimon Hrubec naskočil rovnýma nohama do už rozjeté přípravy s Horáckou Slavií. Hned druhý den, v úterý druhého srpna, ho čekal první zápas na ledě Znojma, kde výrazně pomohl k vítězství 3:2.

“V Třebíči jsem zatím nadmíru spokojený, nemůžu si to vynachválit. Strašně jsem spokojený se zázemím, s podmínkami a ubytováním, jaké mi klub zajistil. Jsou tady výborní lidé kolem hokeje, od pana Popely až po hráče. Je to bomba. Asi je to dáno i tím, že v kádru jsme skoro všichni stejně staří, máme tím pádem k sobě blíž a máme si o čem povídat,“ nemůže si talentovaný brankář vynachválit prostředí v pro něj novém klubu.

Šimon Hrubec sice přišel do Třebíče až na začátku srpna, ale na třebíčském ledě se představil už v závěru minulé sezóny, kdy pomáhal juniorce Mountfieldu v baráži proti Horácké Slavii v záchraně nejvyšší soutěže pro Jihočechy, což se nakonec povedlo. Na ledě se tak potkal se svým nynějším brankářským kolegou Adamem Wolfem, nebo třeba Martinem Dočekalem, Tomášem Vondráčkem, Davidem Křenkem a dalšími hráči. Tenkrát byli soupeři, dnes už jsou z nich spoluhráči.

“Zatím je to fantazie a musím to zaťukat, aby to tak vydrželo. Strašně se teď hokejem bavím a na působení v Třebíči můžu říct jen samá pozitiva, i když je to zatím jen po prvním týdnu,“ nachází jen slova chvály na nové působiště a přijetí v kabině teprve nedávno dvacetiletý brankář.

Z jihu Čech na Vysočinu přišel Šimon Hrubec s tím, že by měl plnit roli jedničky. S tím počítá jak vedení Mountfieldu i Horácké Slavie, tak i samotný hráč. Jak ale sám říká, je s tím spojené nejen očekávání, ale i velká zodpovědnost.

“Být jedničkou je samozřejmě dobré, ale zároveň to obnáší i závazky vůči klukům a vůči celému týmu. Je to sice pěkné, že vám někdo řekne budeš jednička, ale je třeba to potvrdit výkony, stabilní výkonností, kterou musíte podávat pořád. Vlastně pak není prostor na chybu, takže to má svoje výhody i nevýhody, ale každopádně, čím dřív se naučím chytat i pod tlakem a pod takovou zodpovědností, tak tím samozřejmě líp pro mě,“ ukazuje muž s maskou, že moc dobře chápe svoji roli, s níž do Třebíče přichází.

Za čtyři dny v třebíčském klubu, odchytal Šimon Hrubec už dva zápasy, takže start do přípravy na ledě si užil hodně ostrý. Jak sám říká, musí si ještě zvykat, poznat spoluhráče, zorganizovat hru a spolupráci s obránci. A že se o to sympatický gólman snaží opravdu hodně, to bylo v Budvar aréně slyšet až na tribunu. Jeho pokyny, dojíždějícím a rozehrávajícím obráncům byly hodně hlasité a hra holí ukázková.

“Tady jde teď hlavně o to, seznámit se s obránci. Moje práce je jen chytat a zastavovat puky a myslím, že hráči v poli, kteří v přijdou každý z jiného klubu, mají aklimatizaci do týmu mnohem těžší, než gólman, který opravdu nemá na práci nic jiného, než jen zastavovat puky. Jediné o co se snažím, je dorozumět se s obránci.“

“Na naše fanoušky se už těším, ale nerad bych je nějak zklamal,“ říká s úsměvem třebíčský gólman, následně ale rychle zvážní. “Jak už jsem říkal, má to vždycky dvě strany, výhody i nevýhody, snad to bude dobré,“ zakončil krátký rozhovor Šimon Hrubec.