V Šumperku jste získali další tři body. Výhra se ale nerodila snadno, že?
To určitě. Musím říct, že to byl těžký zápas, i díky tomu, že bylo hodně vyloučených. Z tohoto pohledu to byl takový divný zápas, takže jsme rádi, že jsme vyhráli a prodloužili jsme to.
Zmínil jsi velký počet vyloučených, s většinou oslabení jste si každopádně poradili. Šlo o klíč k vítězství?
Asi jo, ale na druhou stranu… Myslím, že bychom se tolika vyloučením měli vyvarovat a hrát co nejvíc v pěti. Disciplína od nás nebyla úplně ideální.
Upozorňovali vás na to trenéři v přestávkách mezi třetinami?
Říkali jsme si, abychom se faulů vyvarovali, ale někdy to tak je. I když ani nechcete, tak to prostě faul je, to je hokej. Zrovna včera to tam padalo jak po másle na obou stranách, protože i oni měli hodně vyloučených. V podstatě celý zápas se odehrál v nerovnovážném počtu hráčů. Ať už v oslabení, případně v přesilovkách.
Když už coby obránce vidíš, že rozhodčí trestá i sebemenší náznaky faulů, jdeš do soubojů podvědomě opatrněji?
To úplně ne. Vždycky do nich jdu naplno a na rozhodčí se neohlížím. Je to prostě součást hry, s tím člověk nic neudělá. Snažím se hrát tak, abych vylučovaný nebyl, ale že bych kvůli rozhodčím chodil do soubojů opatrněji, to ne.
V čem byl Šumperk nejvíc nepříjemný?
Hodně bruslili a napadali nás. Neustále vytahovali dva hráče, kteří se na nás snažili útočit a dostávat se do brejků, každopádně myslím si, že jsme si to pohlídali, a i díky tomu vyhráli.
Sám dostáváš poměrně hodně času na ledě…
Za tohle jsem moc vděčný a moc si to užívám. Je to super, vždycky se snažím na ledě odevzdat maximum. Jak říkám, je to super a doufám, že to takhle bude pokračovat.Je to v dospělém hokeji poprvé, kdy dostáváš jednu z klíčových rolí?
Neřekl bych, že zrovna já mám klíčovou roli, protože celá naše obrana je dost vyrovnaná, což je super. Ale je fakt, že takhle výraznou roli jsem asi ještě nedostal. Užívám si to, a hlavně možnost učit se od hráče formátu Jirky Hunkese, to je paráda. Když máte vedle sebe někoho takhle zkušeného, moc vám to pomáhá.
Nastupuješ s celoobličejovým krytem. Proč?
Ještě během přípravných zápasů mě spoluhráč na tréninku trefil pukem do pusy a já přišel o tři zuby. (usmívá se) Teď čekám, než se mi to úplně zahojí, snad příští týden už celoobličejový kryt sundám.
A nové zuby už jsou v řešení?
Zubařka mi tam dala takovou jakoby část a teď se čeká na zahojení dásní, aby se mohl vyřešit zbytek, což už bude snad příští týden. Mám domluvené, že bych měl mít nasazovací, takže budu takový Radek Smoleňák. (směje se)
Je velký nezvyk hrát s celoobličejovým krytem?
Musím říct, že když jsem si to vzal, tak první tři až čtyři dny to byl velký nezvyk. Puk se mi v té mřížce ztrácel, ale postupně jsem si na to zvykl. Už se každopádně těším na plexisklo, protože to je přece jen něco jiného.
Tvůj bratr Milan Doudera je špičkovým extraligovým obráncem, probíráte spolu hokej?
Probíráme, koukám na jeho zápasy a snažím se od něj učit, protože je fakt dobrý. Chtěl bych se taky prezentovat podobnou hrou.
Můžeme Milana Douderu čekat někdy na tribuně v Třebíči?
To si myslím, že úplně ne. Přece jen z Třince je to docela dálka a oni mají program dost nahuštěný. Hrají třikrát za týden. Spíš se možná přijede podívat až budeme hrát ve Frýdku.
Po Kadani vás čeká série zápasů s papírově těžkými soupeři. Co od toho očekáváš?
Nepodceňoval bych ani tu Kadaň, myslím, že to bude těžký zápas, protože je to hodně vyrovnané. Je ale pravda, že potom nás čekají ti papírově těžší, ale zase… Já na to nekoukám. Myslím, že pro nás je jedno proti komu hrajeme. Musíme se hlavně soustředit na naši hru.
