Ondřej Ševčík: Rychle jsme si na sebe zvykli, jako bych tady hrál od dorostu

Ondro, jak se těšíte na novou třebíčskou výzvu?

Určitě se těším, nikdy před tím jsem první ligu nehrál, tak je to pro mě další zkouška. Ale věřím, že se mi podaří se v ní uplatnit.

Co od nového angažmá očekáváte?

Chtěl bych být platný hráč mna ledě i v kabině. Být co nejvíc vytížený a zdokonalovat se zápas od zápasu s každou vteřinou. Jak na ledě, tak i mimo něj.

Měl by to tedy být zejména další posun ve vaší kariéře, že?

Ano, jak jsem říkal, je to pro mě nová příležitost v hokejové kariéře, možnost se zlepšit a zahrát si zase jiný hokej, než je druhá liga.

Už máte jasno o tom, jaká bude vaše role v týmu?

Jasno zatím v tomto nemám. To se uvidí až začneme trénovat na ledě a přijdou přípravné zápasy. Ale přál bych si být pro kluky a celý tým užitečný co nejvíc.

Co spoluhráči? Znal jste někoho v kabině nebo pro vás bylo všechno nové?

Bylo to pro mě nové. Pár kluků jsem znal, ale spíš jako protihráče a rivaly, než jako spoluhráče z kabiny. Ale rychle jsme si na sebe zvykli a spřátelili se. Takže teď si přijdu, jako bych tady hrál od dorostu.

Ještě loni jste hrál druhou ligu za Hodonín, kde jste nasbíral přes stovku trestných minut. Asi vám nedělá problém shodit rukavice, co?

Na ty trestné minuty moc pyšný nejsem. Určitě bych to nechtěl zopakovat, protože to oslabí tým. Nikdy to nebylo proto, že bych se chtěl sám prát. Spíš jsme se zastával spoluhráčů a při takovém okamžiku se opravdu nebojím shodit rukavice.

Počítáte s tím, že i v Třebíči budete mít za úkol chránit rozdílové hráče?

Když na to přijde, chránit budu všechny spoluhráče! Nerozlišuji, jestli jsou to klíčoví hráči nebo ne... Beru to tak, že jsme jeden tým a každý musí chránit každého, když je to třeba.

Chance ligu jste si zatím nikdy nezahrál. V čem bude oproti druhé lize největší rozdíl?

To je pravda. Podle mě to bude určitě v rychlosti, na všechno je mnohem míň času, než ve druhé lize. Taky to bude v osobních soubojích. Jsou tady zkušenější hráči, silnější právě v osobních soubojích a individuálních dovednostech.

Jste odchovancem Vsetína. Budou pro vás souboje s tímto soupeřem o to pikantnější?

Vsetín patří mezi lídry tabulky, takže to budou vždycky napínavé zápasy do poslední vteřiny. Ale nemyslím si, že to pro mě bude jiné, než ostatní zápasy. Protože musíme chtít každý zápas vyhrát.

Dost možná budete mít na starost třeba obranu Jaromíra Jágra. Těšíte se?

Už od mala jsem si přál hrát proti takové hokejové ikoně, jako je Jaromír Jágr. Nečekám, že by to bylo jednoduché, ale samozřejmě se těším a jestli ho bud bránit, tak na 100%.

V juniorském období jste strávil dva roky ve Švédsku. Co vás k tomuto kroku a rozhodnutí vedlo?

Měl jsem možnost v patnácti letech hrát ve Švédsku, což pro mě bylo něco, co se nedá odmítnout. Je to hokejová země, která hokejem žije. ´

O švédském systému výchovy mladých hráčů se pějí snad jen samé ódy, v čem je podle vás největší síla?

Od mala je učí jen hrát. Ať je hokej v první řadě baví. Zkouší nové kličky, zdokonalují se v bruslení. Pak je učí systém, který hrají až do dospělého hokeje. Při tom trénují důraz na kotouči i bez něj, v brankovišti i v osobních soubojích. A to všechno se snaží co nejvíc zrychlovat. Mají i speciální tréninky na různé dovednosti a bruslení každý den.

Dá se vybrat jednu věc, kterou vás tato zahraniční štace naučila ze všeho nejvíc?

To bych ani neřekl, je jich hodně. Jak dobrých, tak špatných. Ale co nejvíc, tak jsem se naučil dobře anglicky a trochu švédsky. Taky jsem se naučil samostatnosti. Z hokejové strany určitě to, že musím trénovat víc, než ostatní, zajít si ve volném čase zaběhat, do posilovny nebo si zastřílet na branku.

A zima vám tam nebyla?

Překvapivě nebyla. I když se tam teploty celkem běžně pohybují kolem -35°C, tak tam nebylo vlhko, jako tady v Česku když je zima. Ale měl jsem na sobě tolik vrstev oblečení, že se mi kluci v kabině smáli, že nejsem normální.

Poslední věc. Jak byste se vy sám představil třebíčským fanouškům?

Poprvé jsem stál na bruslích ve dvou a půl letech a celý můj život se řídí hokejem. Hokej mi mnoho dal a dává. Naučil jsem se samostatnosti, disciplině, režimu, kamarádství, smyslu pro fair play, bojovnosti a nikdy se nevzdávat. Vždycky bojuju do poslední vteřiny. Věřím, že třebíčskému týmu, trenérům i fanouškům ukážu svůj hokejový chtíč a vydám ze sebe to nejlepší. Fanoušci pro mě představují podstatnou a nezbytnou součást týmu. vytváří na stadionu atmosféru, která i v těžších chvílích zápasu dokáže nakopnout, podpořit a vzchopit každého hráče. A tím i zvrátit průběh každého zápasu. Každý "jeden" je důležitý a tím se tvoří celé zázemí, duch stadionu a tým HS Třebíč. Díky za vás fanoušci.