Otevřela se obrana, zkoušel jsem to na bránu, popisuje Hrubec závěr utkání

Ale popořadě. Derby mezi Třebíčí a Jihlavou bývá vždy, ať už je situace v tabulce jakákoli, vyrovnaným a dramatickým bojem bez jasného favorita. Nejinak tomu bylo i tentokrát. V závěru utkání už byla na třebíčských bojovnících znát únava z náročného programu čtyř zápasů v jednom týdnu. Všechna čtyři utkání odehráli Horáci v kombinované sestavě a tak se úbytku sil nelze divit. Přesto ti, kteří k zápasům a k derby nastoupili, zaslouží absolutorium. S trochou nadsázky lze říct, že jejich srdce bylo o hodně větší, než jejich svaly.

Spokojený Šimon Hrubec po utkání s několika plyšáky, kteří přistáli na ledě

Výběr, kterého hráče vyzpovídat po utkání byl tentokrát snadný. Jednoznačným hrdinou čtvrtého derby, z toho třetího s vítězstvím na straně Třebíče, byl brankář Šimon Hrubec. V jeho tváři byla po utkání znát spokojenost, ale také velká únava z náročného programu. A tak jsme tentokrát byli k ohlasům pozváni až do masérského koutku a za plácavých zvuků masérových rukou a hráčových stehen jsme pořídili následující postřehy.

“Tohle byl zápas číslo jedna této sezóny, byl to čtvrtý zápas s Duklou v této sezóně, my na ně umíme, věřili jsme si. Vůbec nepřipadalo v úvahu nějaké podcenění soupeře, odehráli jsme výborný zápas a máme tři dobré body,“ pochvaloval si ještě v průběhu masáže mladý talentovaný brankář.

Čtyřicet dva střel musel Hrubec v utkání zlikvidovat, z toho 18 ve třetí třetině, kdy Dukla šla důrazně za vyrovnáním. Vimperský rodák ale všechny pokusy zlikvidoval a nula na jeho kontě obdržených branek tentokrát byla nejen důležitá, ale i velmi zasloužená.

“Až teď jsem se dozvěděl, že třetí třetina byla snad 18:3 na střely ve prospěch soupeře. Tomu jsem se dost divil, protože v té třetině mi to tak nepřišlo. Byl jsem pořád v permanenci, takže ani nebyl prostor přemýšlet nad tím, kolik bylo střel. Bylo tam několik krušných chvilek, kdy jsem si říkal, už to rychle vyhoďte, nebo já tady padnu. V těch chvílích už toho bylo opravdu dost,“ směje se miláček třebíčského publika, jehož jméno se mnohokrát v průběhu utkání neslo stadionem.

Zápas nakonec skončil 2:0 ve prospěch Horáků, ale na vedoucí branku Tomáše Vondráčka ze dvanácté minuty (jeho první gól z jedenácté minuty ještě rozhodčí neznal – pozn. red.) navázal trefou potvrzující vítězství Marek Laš až v čase 59:40. Výsledek utkání byl tedy celý zápas otevřený. Na reakci třebíčského gólmana byla poté, co kotouč podruhé doputoval do sítě Dukly, znát obrovská úleva.

“Už bylo jasné, že ten zápas máme vyhraný, ale hlavně jsem si oddechl poté, co jsem tu rozehrávku neudělal tak dobře, jak jsem chtěl. Viděl jsem, že se mi otevřela obrana, tak jsem si to chtěl zkusit střelit na prázdnou bránu, i když jsem hodně riskoval a sami jste viděli, že, kdyby to tam někdo chytil, mohly z toho být ještě problémy a možná i remíza. Naštěstí to ale dopadlo dobře, Mára Laš si puk přikopl a dal ho tam, kam patří,“ vysvětluje dramatickou chvilku před druhým gólem, která nakonec skončila asistencí u branky potvrzující vítězství Horácké Slavie dvacetiletý brankář.

Děkovačka – dlouhá, radostná a upřímná. Nelze jinak popsat to, co následovalo po utkání. Ještě před tím ale inkasoval jihlavský Grundmanis trest na 5 + do konce utkání za faul do oblasti hlavy a krku, když se pár sekund před koncem utkání jako smyslů zbavený rozjel k mantinelu na Stanislava Dietze. Ten ale stačil uhnout a tak situace skončila pobavením publika, protože Grundmanis spadl na vlastního spoluhráče. Úsměvná chvilka. Pak se ještě při podávání rukou snažili cosi vyprovokovat Ficenc s Mrňou, ale radost třebíčského publika to již pokazit nemohlo, spíše naopak.

“Strašně jsem si tu děkovačku užíval, moc dobře víme, že tohle je zápas číslo jedna a diváci si to zaslouží, už jenom kvůli tomu v jak hojném počtu přišli,“ vysekla divákům poklonu třebíčská třicítka.

Hráči vyvoláváni publikem se na led ještě vrátili z kabiny a kdo jiný mohl na ledě zůstat nejdéle, než právě hrdina utkání Šimon Hrubec. Ten ale nebyl sám, vybral si k sobě jednoho malého klučinu z hlediště a společně s ním se ještě jednou rozloučil s diváky.

“Byl to jeden malý kluk z diváků. Tady s masérem Jardou Sýkorou si chodíme po dopoledním tréninku zastřílet a bývá tam škola bruslení. A tenhle kluk tam bývá a říkal mi, já jsme ten brankář, na kterého jsi střílel, tak jsem ho vzal na děkovačku s sebou. Myslím si, že to pro něj musel být zážitek před tolika diváky udělat kotrmelec. Vlastně jsem se ho nejdřív ptal, jestli to umí, říkal, že neumí, ale nakonec ho tam vystřihl parádně,“ popisuje ještě závěrečné okamžiky rozlučky s diváky rozesmátý Šimon Hrubec.