Menu +

V týmu si každý plnil svoji roli, proto jsme došli tak daleko, říká Tomáš Fořt

Ohlasy po utkání
T ř e b í č - Semifinálová série mezi Horáckou Slavií Třebíč a Mladou Boleslaví skončila. Po velkém boji nakonec do barážových bojů postupuje tým Bruslařů. Hráči třebíčských Bílých hvězd sice po utkání smutnili, ale od diváků sklidili velký a dlouhotrvající potlesk mísící se se skandovaným pokřikem „pro nás jste mistři“. I když to zní nadneseně, velkou pochvalu si mladý třebíčský tým určitě zaslouží, a to za celou sezónu.
Sdílejte článek
 

Po čtvrtfinále, ve kterém Třebíčští postoupili přes Kadaň po nejnižším možném počtu zápasů, se utkali v semifinále s mnohem zkušenějším a co se rozpočtu týče, i nesrovnatelně lépe zabezpečeným soupeřem. Přesto s ním dokázali hrát velmi vyrovnanou sérii, vždyť tři ze šesti zápasů skončily po samostatných nájezdech, v nichž, jak říká známá hokejová poučka, rozhoduje štěstí.

Před šestým zápasem vedla Mladá Boleslav 3:2 na zápasy, ale Třebíčští nic nevzdávali, chtěli si vynutit sedmý zápas a na led Středočechů se ještě vrátit. To se nakonec nepovedlo, i když hlavně ve druhé třetině byli domácí o hodně lepším týmem, který si vytvořil velký tlak a mnoho gólových šancí. Zkušený soupeř v těchto fázích zápasu nevěděl, kde mu hlava stojí, a jen díky vynikajícímu brankáři byl stav i po čtyřiceti minutách nerozhodný 1:1, když jedinou a jak se později ukázalo, také poslední třebíčskou branku sezóny, vstřelil Tomáš Fořt.

“Věděli jsme už na začátku, že to bude velký boj, Boleslav měla mečbol, ale chtěli jsme ho odvrátit. Bojovali jsme, jak jsme mohli až do poslední chvíle, ale bohužel to nevyšlo a myslím si, že dnes vyhrál šťastnější, nájezdy jsou vždy vabank,“ říkal pár minut po závěru utkání posmutnělým hlasem dvacetiletý mladík, který v Třebíči hostoval ze Zlína.

Vyrovnanost série potvrzuje fakt, že hned tři semifinálová klání musely rozhodnout až samostatné nájezdy. Kdo ví, jak by se celá série vyvíjela, kdyby ve druhém zápase v Mladé Boleslavi tuto dovednostní disciplínu hosté zvládli. Ale to už jsou jen kdyby, na která se ve sportu nehraje.

Tomáš FOŘT

“Myslím, že takhle vyrovnanou sérii nečekal nikdo, ani oni, a asi ani my. Věděli jsme, že Boleslav je silná, ale také jsme věděli, že i my máme sílu a že jsme bojovníci, jsme mladí a máme dost sil. Oni jsou spíš takoví profesoři. Věděli jsme, že jim budou pomalu docházet síly a že když budeme hrát dobře z obrany, tak je nějaká šance je ke konci přebruslovat, což se nám v pár zápasech i povedlo. Bohužel ty nájezdy, smůla no… Dvakrát se nám to nepovedlo,“ lituje střelec dvou playoffových branek, který v základní části v jednatřiceti utkáních nasbíral slušných jedenáct bodů za pět branek a šest asistencí.

Ačkoli by to před sezónou tipoval jen málokdo, Horácká Slavia skončila po základní část první ligy na čtvrtém místě za silnou trojkou – Mladou Boleslaví, Olomoucí a Ústím nad Labem. Stejné umístění jí trošku nelogicky patří i po play – off, přesto, že odehrála o dva zápasy víc než Ústí nad Labem. To už je ale detail, na který se historie ptát nebude.

Právě úspěch mladého třebíčského týmu dává pravý smysl slovům generálního ředitele Horácké Slavie Karla Čapka, která řekl v jednom z rozhovorů o tom, že Horácká Slavia dává příležitost a profesionální soutěž k dispozici mladým hráčům. Je pak na nich, jak chytnou příležitost za pačesy. A třebíčský tým ji letos chytnul opravdu pořádně. Český hokej právě díky Třebíči začíná poznávat další nová jména jako Dietz, Čejka, Kaut, Káňa, Křivohlávek, Fořt, Bilčík, Dlapa, Zdráhal, Ostřížek, či Moučka. Všechno talentovaní mladíci, kteří mají celou kariéru před sebou.

“Když se tady tým v létě budoval, tak jsem tady ještě nebyl. Když jsem sem přišel, tak jsem většinu kluků tady neznal, nevěděl jsem, jak hrají, vlastně nic… Vůbec jsem nevěděl, co si o tom týmu mám myslet, ale po pár zápasech mi bylo jasné, že máme neuvěřitelnou sílu. Každý v tom týmu měl svoji roli a každý si ji správně plnil, každý bojoval a hrál naplno. Myslím, že nám není vůbec co vyčítat.“

Skvělá parta, tohle slovní spojení skloňují v Třebíči všichni hráči, kteří do týmu přijdou, ať už ze Zlína, Brna, Pardubic, Litvínova, nebo Českých Budějovic. A neznamená to jen skvělou partu hráčů, ale vůbec lidí, kteří pro tým pracují, ať už třeba na pozici trenéra, manažera, vedoucího mužstva, lékaře, maséra, nebo ledaře a údržbáře.

“Ne, to vůbec nemyslím, jen na hráče. Všichni, co pro tým pracovali, starali se o nás a pomáhali nám, byli výborní. Zapomenout nemůžu ani na diváky, ti byli naším šestým hráčem. Teď jsme ale zklamaní, že jsme nepostoupili, i když jsme soupeře alespoň potrápili,“ klopil hlavu se známkou dojetí v hlase bezprostředně po posledním semifinálovém utkání Tomáš Fořt.

Zklamání ale určitě brzo vymizí. Vždyť Horácká Slavia dosáhla na historický klubový úspěch. Semifinále play – off hrála naposledy v sezóně 2001 – 2002. Na rozdíl od tehdejší série však letos Bílé hvězdy favorita pořádně potrápily.

Že Horácká Slavia byla pro Středočechy hodně tvrdým oříškem, se kterým si občas nevěděli rady, o tom svědčí i jejich poměrně často se měnící hra. Od technického hokeje, po jednoduché nahazování, až po zastrašovací taktiku velmi tvrdých zákroků.

“Tohle jsem vůbec nečekal, myslel jsem si, že se nás budou snažit přehrát hlavně hokejově. Jejich jména proti našim, každý si myslel, že nás přehrají, vždyť my jsme proti nim neznámý tým. Nemáme na soupisce žádné hvězdy, až na některé zkušenější hráče. Překvapilo mě, že se soupeř uchýlil k takovému stylu, že nás dohrávali i za cenu faulu. Oni asi nevěděli, co s námi, asi nečekali, že budeme klást takový odpor, že budeme tak bojovat. Mysleli si asi, že nás lehce přehrají a po prvním zápase to tak taky vypadalo. Ale druhý jsme ubojovali, i když na nájezdy nám to nevyšlo. Právě ten druhý zápas naznačil, že to s námi nebudou mít jednoduché. Pak začali hrát tak, jak nikdo nečekal, někdy si myslím, že až za hranou,“ připomíná Tomáš Fořt někdy až záludnou hru soupeře a věčné diskuse s rozhodčími.

Mužům Horácké Slavie tedy sezóna skončila a hodnotit ji lze určitě jako úspěšnou, i když na podrobnější rozbor ještě bude času dost. Tomáši Fořtovi, stejně jako dalším mladíkům, však ještě sezóna nekončí.

“Teď se budu hlásit ve Zlíně, zatím ale nevím, jestli už zítra (v úterý), nebo pozítří. Záleží na Zlínu, co oni řeknou, to je pro mě svaté,“ nahlíží talentovaný mladík do své nejbližší budoucnosti.

Podobné články

Ohlasy po utkání

Klíčový byl třetí zápas, říká Štebih o čtvrtfinále. Co mistrovství světa nebo dovolená?

20.03.2024
Ohlasy po utkání

Věděli jsme, že nám soupeř nedá vydechnout. Hráli jsme trpělivě, říká Ondřej Baláž

14.03.2024
Ohlasy po utkání

Vybrali jsme těžší cestu, musíme vyhrát, říká Kamil Pokorný

13.03.2024