Jsme v kabině, kde se právě slaví postup do semifinále. Jak si to užíváš?
Je to pro mě poprvé v životě. Musím smeknout před týmem, všichni vědí, že náš klíčový hráč Dodo (Martin Dočekal) nebo i někteří další byli lehce indisponovaní. Nás to ale neskutečně semklo, máme obrovskou sílu. Když nám to otočili na 2:1, tak já jsem furt věřil… To samé se nám stalo na Vsetíně, kde jsme rozhodovali o vítězství celé základní části. Neskutečně jsme to urvali silou vůle. Nájezdy jsou loterie. Pavka (Pavel Jekel) skvěle zachytal. Jsou to neskutečné pocity.
O vyrovnání na 2:2 ses postaral ty v čase 57:53. Nebylo ale moc vidět, jak přesně to zapadlo do branky.
Michal Vodný si z nich udělal kužely, snad tři tam obtáhl úplně neskutečně. Nahrál Patriku (Fajmonovi) do strany, který to házel před bránu. Já jsem se tam snažil jen natlačit a z ničeho nic mě něco brnklo o rameno a odrazilo se to do branky. Je to jeden z mých typických gólů. Já branky hokejkou nedávám, ode mě se to jen odráží (usmívá se).
Musela to být obrovská euforie…
Neskutečná. Brutální! Doporučuju tohle každému zažít. Já bych se chtěl ještě omluvit za moje gesto. To byla ale jen reakce na hráče soupeře, který to udělal na nás, navíc ve 22 letech. Přišlo mi to zbytečné, tak jsem mu to vrátil. Nebylo to nic osobního na soupeře.
O jaké gesto šlo?
Když nám otočili skóre, tak se ten hráč rozjel a začal si dávat prst před pusu na naši střídačku. To se mi nelíbilo, tak jsem se mu to snažil vrátit. Pak jsem se i pohádal s trenérem soupeře. Ale vysvětlili jsme si to a podle mě v pohodě. Maže se to. Při podávání rukou to už vše bylo v cajku.
Prodloužení bylo doslova infarktové. Diváci viděli i dvě trestná střílení, ale vy ani soupeř neskóroval.
Snad nikdy jsem nezažil tak dlouhý zápas. Já jsem žil v domnění, že se bude prodlužovat do rozhodnutí. Když mi ale řekli, že budou nájezdy, tak se mi velmi ulevilo. Věděl jsem, že mám konec (směje se). Klobouk dolů i před brankářem soupeře, chytal celou sérii výborně a hodně nás trápil. Držel Přerov. To samé ale Pavel, který nakonec nájezdy vychytal.
Na nájezdy bys tedy nechtěl jít?
Já už jsem byl tak v háji… Mně by to bylo už jedno, já bych zavřel oči a nějak bych vystřelil. Klidně bych jel (směje se).
Je to velká úleva, že se vyhnete pátému zápasu a odpočinete si před semifinále?
Obrovská. Je to velká výhoda. Nevím, jak dopadly ostatní zápasy…
Všude se rozhodlo.
Jo? Takže jdeme na Zlín?
Ano. V sobotu a neděli začínáte doma.
To bude super. Určitě nám to pomůže, dostaneme teď volno. Pak dobře potrénujeme a tím bych chtěl pozvat i naše fanoušky. Co nám vytvořili doma proti Přerovu, to jsem snad ještě nezažil. Hlavně ten třetí zápas v Přerově, kde se lámala série…
Třebíčských fanoušků mohlo být na místě v neděli až 150…
To byla neskutečná podpora! Klobouk dolů, chtěl bych je poprosit, aby nás takto hnali i v semifinále. Když nás takhle poženou, tak věřím, že nám pomůžou k postupu.
Čeká vás Zlín, který hrál ještě loni extraligu. Polovina sezony mu nevyšla, ale poslední týdny má velkou formu.
Víme, že mají obrovskou kvalitu. Ale my jsme si v základní části dokázali, že můžeme porazit úplně každého. Zlín jsme dali třikrát, nevidím důvod, proč bychom je nemohli porazit i v play off. My se koukáme na sebe, je nám jedno, že to je Zlín. Budeme hrát svoji hru, kterou máme výbornou. Když budeme plnit pokyny trenérů, tak máme šanci a s tím do té série určitě půjdeme.
Motivace zahrát si poprvé v historii finále tu je velká, že?
Určitě! Je to obrovská motivace. Budeme dělat první a poslední. Budeme žrát led. Za všechny kluky v kabině můžu slíbit, že tam necháme úplně všechno!