Chceme třebíčský hokej vrátit do horní poloviny tabulky, říká Dr. Karel Čapek

Sezonu lze hodnotit ze dvou úhlů. Jednak jsme do poslední chvíle nevěděli jestli mužstvo dospělých vůbec přihlásíme do soutěže. Nakonec jsme muže do první ligy přihlásili a soutěž jsme vlastně bez větších problémů odehráli. Po této stránce tedy mohu sezónu hodnotit dobře.

Pokud budeme hodnotit sportovní výsledky, tak tam jsme měli problémy, které se odvíjely od finančních možností klubu. Nemohli jsme mužstvo doplnit podle představ našich a podle představ trenérů. Důležité bylo, že jsme vsadili na určité typy hráčů, povedlo se do týmu zařadit více našich odchovanců a mužstvo v kombinaci mladíků se zkušenými hráči, ať už je to Bedřich Ščerban, Marcel Hrbáček, Karel Šefčík, či Jiří Oliva, vytvořilo konkurenceschopný tým. Troufnu si tvrdit, že kdyby sezóna byla o něco delší, že bychom mohli atakovat i hranici play-off. V této sezóně to nebyl náš cíl, našim cílem bylo, abychom sezónu čestně absolvovali a zachránili soutěž.

Nevyhnula se nám krize, která přišla v době, kdy už to vypadalo, že se z toho nejhoršího pomalu dostáváme. Porážka v Prostějově nás ale poslala opět hodně dolů. Během vánoční přestávky se ale kluci dobře připravili na rozhodující zápasy, o čemž svědčí i počet bodů získaných v zápasech po novém roce. Ve třetí čtvrtině soutěže jsme získali šestnáct bodů a v té poslední celých dvacet čtyři bodů. Velký podíl na tom měla stabilita kádru, nedocházelo k velkým obměnám, měli jsme velmi dobrou brankářskou dvojici Filip Šindelář – Filip Luňák. Filip Šindelář dostal od trenérů více prostoru a plně jej využil. Byl opravdovou a spolehlivou oporou. Filip Luňák sice tolik prostoru nedostal, nicméně, když bylo třeba aby šel do branky, byl připraven a byl mužem na svém místě.

Znovu musím vyzvednout roli kapitána týmu a režiséra obrany Bédi Ščerbana, který přes svůj věk podával výborné výkony a svoji aktivitu a zkušenosti předával spoluhráčům nejen na ledě, ale důležitou roli sehrál i v kabině a byl tmelem, který držel mužstvo pohromadě. Myslím, že i trenérům se vyplatilo, že neměli na hráče přemrštěné požadavky a že týmu důvěřovali. Poctivou každodenní prací se pak mužstvo propracovalo k výkonnosti takové, že jsme mohli sehrát celou řadu vynikajících zápasů.

Jistě, byly i zápasy, v nichž jsme nebyli tolik úspěšní, což vycházelo hlavně z toho, že jsme neměli dobré zakončení. Od toho se odvíjely výsledky některých zápasů, které jsme prohráli o gól, či dva. Byly to ale zápasy, v nichž jsme až do samého konce utkání byli ve hře. Snad jediný zápas, který byl opravdovým propadákem byl zápas v Chomutově, kde jsme prohráli velkým brankovým rozdílem. Škoda, že nám zpočátku soutěže chyběl střelec, který by ty zápasy otočil v náš prospěch. Myslím, že nám hodně pomohl příchod Davida Dolníčka, který ve spojení s Janem Korotvičkou a Pavlem Kubišem vytvořil údernou formaci. David dokázal ty branky připravit, i je pak dát. Důležitá byla také stabilita formy Jiřího Olivy, která je opravdu obdivuhodná. Jirka i ve svých letech dokázal svoje hokejové přednosti.

K tomu se přidala dravost mladých hráčů, jako například Ondřeje Látala, začal se výrazněji gólově prosazovat Lukáš Květoň, jenž se zezačátku trošku hledal, ale našel svoji tvář a byl pak platným hráčem. Stal se dokonce naším nejproduktivnějším útočníkem.

Také mladíci v obraně pracovali dobře. Martin Lučka, který odehrál všechny zápasy, Denis Rehák se stále zlepšoval, Lukáš Sláma ukázal, že má určité přednosti a bude hráčem, který zde může ještě hodně dokázat a být spolehlivým obráncem. Škoda zranění Marcela Hrbáčka, který delší dobu nemohl hrát, nicméně ti mladí kluci ho dokázali nahradit. Některé nové věci přinesl Jozef Lukáč, některé byly trochu nestandardní, ale byl obráncem, který dokázal udělat vítr, dokázal vstřelit branku. Velkým a příjemným překvapením pro mě byl Pavel Bulička, jenž se zpočátku trochu hledal, ale když pak dostal šanci, stal se spolehlivým obráncem a zvládal i pomáhat v juniorce. Škoda, že se v závěru zranil.

Musím také říct, že víme o tom, že nám v mužstvu chybí hráči střední generace, ale bohužel na tyto hráče nemáme finance. Proto jsme sezónu odehráli s těmi hráči, kteří zde byli. Trenérům se povedlo hráče skloubit v dobrou partu, mužstvo se stabilizovalo, našlo svoji tvář a je jen škoda, že ty lepší výsledky nepřišly o něco dříve. Musím zmínit také fakt, že jsme měli v mužstvu čtrnáct našich odchovanců a to bude směr, kterým se chceme ubírat i do budoucna. Rozhodně chceme dát příležitost našim hráčům, klukům z juniorky.

Samozřejmě musíme tým ještě vhodně doplnit, ale to už záleží na tom, jak se nám povede zajistit finanční prostředky na příští sezónu. Určitě bychom nechtěli začínat zase z těch pozic na konci tabulky, ale byli bychom rádi aby si mužstvo připravilo dobrou pozici, mohlo se věnovat pouze hře a věřím, že budeme bojovat alespoň o play-off. Nemůžu zapomenout poděkovat všem sponzorům a partnerům, Městu Třebíč, divákům a fanouškům za jejich podporu.

Myslím, že až na zápas s Kometou, který byl takovou kaňkou a v němž se nám nepovedlo pořadatelsky zajistit spolupráci s policií, byla poslední čtvrtina soutěže, v níž jsme neztratili doma ani bod, taková jakou bychom chtěli našim divákům nabídnout. Doufám že na ni navážeme v nové sezóně, protože diváci chtějí vidět vítězství svého týmu. To je to, co je láká do hlediště.

Ředitel klubu Dr. Karel Čapek

Hlavní trenér pan Josef Horešovský si práci v Třebíči pochvaloval a vyjádřil se v tom smyslu, že by zde rád pokračoval. Už víte, zda trenérská dvojice Josef Horešovský – Jiří Otoupalík bude v Horácké Slavii pokračovat i v příštím ročníku?

Zatím máme ústní příslib od obou trenérů, ale musíme ty věci ještě doladit smluvně. Oba trenéři projevili o další práci v Třebíči zájem a rovněž vedení klubu má zájem na tom, aby u třebíčského hokeje pokračovali. Rádi bychom tedy náš ústní příslib přetavili v podepsání nové smlouvy.

V anketě na webových stránkách klubu, kde mohou čtenáři oznámkovat působení Horácké Slavie v prvoligovém ročníku 2005/06, tak jako ve škole od jedničky až po pětku, se nejčastěji objevila známka tři. Jakou známku byste dal Vy?

Já bych to trošku rozdělil. Vyjádření jednou známkou se mi zdá hodně strohé. Trojka znamená dobrá, takže to beru od čtenářů jako dobré hodnocení pro celou sezónu.
Na začátku sezóny se nám nedařilo, takže tam bych byl možná trošku kritičtější, ale konec soutěže se nám povedl, takže tam si zase myslím, že bychom klidně mohli dát i chvalitebnou. Začala se projevovat trpělivá práce trenérů, kterou mužstvo akceptovalo. To je na tom to dobré a pozitivní zjištění. Mužstvo nepadalo dolů, ale naopak, jeho výkonnost měla stoupající úroveň a šlo nahoru. Za to, že mužstvo šlo nahoru, absolvovalo celou sezónu bez nějakých problémů co se morálky hráčů, či nějakých přestupků týká, bych tu známku možná ještě o stupínek vylepšil.

Je vidět, že s těmito hráči se dá pracovat a dá se na nich stavět i v budoucnosti. Určitě nemůžeme říct, že by hráči nějaký zápas vyloženě odevzdali, hráli stále na hranici svých možností, a i proto bych možná tu trojku vylepšil na husí krk, čili za dvě. Jak už jsem zmínil, je jen škoda, že to zlepšení přišlo pozdě. Potřebovali bychom první nebo druhou čtvrtinu vyměnit za tu čtvrtou. Pak bychom byli v tabulce určitě někde jinde. Ale to jsou jen kdyby, a to ve sportu neplatí.

Před začátkem ročníku 2005/06 měl klub značné, hlavně finanční problémy, které se nakonec podařilo vyřešit a situaci stabilizovat. Nehrozí podobné problémy i před novou sezónou 2006/07?

To je otázka hodně na tělo. Nemáme ještě všechny věci vyřešeny ke stoprocentní spokojenosti. Máme ještě celou řadu problémů, které musíme dořešit. To je úkol právě těchto dnů, abychom našli model, jak zajistit fungování našeho klubu. Není možné řešit tyto věci pouze pro jednu sezónu. Potřebujeme vyřešit funkčnost klubu pro několik let dopředu, abychom mohli pracovat koncepčně a ne žít jen z roku na rok. Chceme najít model, který přinese finanční zajištění, protože si myslíme, že hokej na úrovni první ligy sem patří a má v Třebíči mezi ostatními sporty významné místo.

Mohu všechny ujistit, že budeme dělat vše pro to, aby zde hokej na dobré úrovni byl a aby se vrátil do těch časů, kdy jsme bojovali v horní polovině tabulky. To by samozřejmě přineslo i spokojenější diváky a celá atmosféra a práce pro hokej by byla o něco snadnější a lepší. Hledáme nové lidi, kteří by chtěli pro hokej v Třebíči pracovat, protože potřebujeme určité oživení. Chceme oslovit nové partnery a hledáme k tomu nové cesty. Podařilo se navázat bližší spolupráci s městem Třebíč, ale stále ještě potřebujeme některé věci „vyšperkovat“ a najít nové zdroje spolupráce nejen s městem, ale i s dalšími partnery.

Jak už jsem řekl, stále hledáme model, který by zajistil fungování klubu na delší dobu, aby bylo možno pracovat koncepčně. To je totiž záruka i pro hráče, kteří pak mají více klidu a mohou se soustředit jen na hokej. Samozřejmě nám jde o to, aby fanoušci byli co nejspokojenější a měli z hokeje radost.

Významná je pro nás spolupráce s městem Třebíč, které nám pomáhá se sháněním nových partnerů. Potřebujeme partnery více spojit a k tomu samozřejmě město potřebujeme, může v tom sehrát významnou roli. Takto se to děje v mnoha oddílech a všude, kde město hraje významnou roli, to funguje velmi dobře. Věřím, že město Třebíč, se k nám opět přikloní a že v sezóně, v níž budeme slavit osmdesát let od počátku organizovaného bruslení v Třebíči, budeme mít důvod k větší spokojenosti než po letošní sezóně. Z historie hokeje je vidět, že tento sport k Třebíči patří a i v současnosti má ve městě významné místo. K tomuto významnému výročí chystáme také nějaké akce o nichž budeme veřejnost včas informovat.

Pojďme k tomu, co hokejové fanoušky určitě zajímá nejvíc. Můžete už říci zda kostra týmu zůstane pohromadě, nebo zda budete stavět zcela nový tým?

Společně s trenéry jsme o tom už mluvili, ale v nejbližších dnech se k tomu ještě vrátíme. Kostru týmu chceme zachovat a chceme na ní dále stavět. Velmi důležitá je otázka brankáře Filipa Šindeláře, který je hráčem Mladé Boleslavi. Je to otázka jednání se samotným hráčem, ale i s Mladou Boleslaví. Snažíme se, aby co nejvíce hráčů z tohoto týmu zůstalo pohromadě, ale je to otázka toho, co dokážeme pro novou sezónu zajistit. Jednání s jednotlivými hráči máme teprve před sebou. Jak říkám všechno se bude odvíjet od toho, jak silní budeme po finanční stránce. Budeme určitě vést jednání také s Bedřichem Ščerbanem, který osvědčil svoje schopnosti a i přes, na hokejistu poměrně vysoký věk, pro nás odvedl velmi dobré služby.

Zájem z některých klubů extraligy byl o Marka Laše, který byl velmi příjemným překvapením. Dostal se do širšího kádru reprezentační dvacítky, se kterou absolvoval turnaj a odváděl hlavně na začátku sezóny velmi dobré výkony. Podle mého názoru by mu ale prospělo, aby ještě rok působil v této soutěži. Je to mladý hráč a určitě pro něj bude větším přínosem, když bude hodně vytížený v první lize a bude hrát klíčové fáze zápasů, než aby někde v extralize hrál čtvrtou lajnu, nebo zahříval lavičku. U takto mladých hráčů se často stane, že neudrží po celou sezónu stálou výkonnost. To se nevyhnulo ani Markovi, který hokej stále ještě kombinuje se školou, navíc pomáhal ještě v juniorce a v období kolem vánoc se to projevilo. Nicméně Marek Laš je velkým příslibem nejen pro třebíčský hokej a věřím, že jednou se zařadí k dlouhé řadě našich odchovanců působících nejen v extralize. Marek u nás má ještě smlouvu, ale v žádném případě mu nechceme bránit v dalším postupu v jeho kariéře.

Jaký je současný program hráčů? Pomáhají někteří hráči v jiných klubech?

Milan Přibyl pomáhá Blansku ve finále druhé ligy, Lukáš Sláma zkouší ve Velkém Meziříčí boje o druhou ligu, Martin Lučka s Martinem Čechem budou k dispozici Zlínu. Ondřej Tatarčík se vrátil do Znojma a Lukáš Květoň se vrátil a hraje v Českých Budějovicích. Pavel Kubiš se také vrátil do Zlína. Ostatní hráči mají volno. Je to dáno nešťastným modelem této soutěže. Mrzí nás, že hráči v této době, kdy je pro hokej nejvhodnější část roku, mají volno. Podle mého názoru je nevhodně termínově postavená soutěž. Je to limitováno baráží o extraligu, což se nám nelíbí. Už několikátý rok prosazujeme systém přímého postupu a sestupu. Klidně by se mohlo hrát dvaapadesát kol, ale ne třikrát týdně. To je náročné nejen pro hráče, ale i pro diváky.

V dnešní době, kdy má každý starosti se zaměstnáním, kdy je mnoho dalších věcí, které si lidé mohou dát do svého programu, je velmi náročné dostat diváky na tribunu třikrát v týdnu. Tady myslím platí známé přísloví o tom, že někdy méně je více. Klidně model padesátdva kol, a play-off třeba i na čtyři vítězné zápasy, ale nezávisle na extralize, aby se finále hrálo třeba až v půli dubna. Vítěz ať jde nahoru, kdo bude poslední, ať jde do nižší soutěže. Ve fotbale to tak funguje a nevidím důvod, proč by to tak nešlo i v hokeji.

Znovu se budeme snažit tlačit na výkonný výbor, aby tyto věci zvážil. Vezměte si, že teď, v době, kdy je zima, je nejvhodnější období pro hokej, se jenom kvůli baráži zastaví soutěže. Mnoho mužstev má teď volno, nějaká přátelská utkání, nebo turnaje nemá smysl organizovat, protože na to diváci nebudou chodit. Diváci potřebují vidět zápasy, v nichž o něco jde. Jak říkám, baráže bych odvolal, protože mužstvo má prokázat svou sílu v dlouhodobé části soutěže a ne pak třeba ve čtyřech zápasech, v nichž ještě nastoupí kolikrát ve zcela jiném složení, než ve kterém absolvovalo celou základní část ligy.

Třebíčský hokej to není jen první mužstvo. Velmi dobře si v sezóně vedou i mládežnická mužstva. Dorost zachránil extraligu, junioři s drtivou většinou odchovanců v sestavě bojovali o postup do extraligy, o který přišli až v posledních kolech ligy. Velmi dobře si vedou i žákovské týmy. Na hokejovou mládež tedy může být Třebíč hrdá.

Je to pravda, na výsledky mládeže můžeme být opravdu hrdí. Jsme velmi rádi, že jak žákovská družstva, tak dorost i junioři dělají našemu klubu dobrou reklamu. Dorost úspěšně obhájil pozici v extraligové společnosti, což je důležité, protože tam máme celou řadu odchovanců. To je pro nás dobrou devizou. Věřil jsem i juniorům, i když ti před sezónou cíl postoupit do extraligy neměli. Je to mladé mužstvo, které má svoji sílu a jen díky nešťastným a někdy i trochu hloupým okolnostem nebojovalo o postup s Jihlavou až do posledního kola.

Mužstvo juniorů nejen, že dlouho bojovalo o šanci na extraligu, ale hrálo velmi pohledný hokej. Jsou tam kluci, kteří by časem mohli být těmi pravými posilami pro první mužstvo. Málokterý klub se v juniorské kategorii může pochlubit mužstvem, v němž až na jednoho, či dva hráče jsou všichni jeho odchovanci a hrají na takové úrovni, jako naši kluci. Je to tým, který má perspektivu a pokud se nám podaří zde tyto hráče udržet, věřím, že příští rok by mohli o extraligu vážně bojovat a mohli by ji i uhrát. Junioři si za celou sezónu zaslouží opravdu pochvalu.

Bohužel se ale v nižších ročnících a v přípravce projevuje stále klesající počet dětí, které by chtěli hokej zkusit hrát. Co s tím?

To je opravdu velký problém. V poslední době se musely spojit některé školy, protože dětí bylo málo a ty ročníky jsou teď slabší. Zkoušíme vymyslet pro děti nějakou zábavnou formu toho, jak je k hokeji přivést. Například turnaj školních družstev, kterým by jejich spolužáci přišli do hlediště fandit. To ale předpokládá spolupráci se školami.

Pro to, aby dítě začalo se sportem je velmi důležitá podpora rodičů, babiček, či dědečků, kteří s ním na tréninky musí chodit a musí ho v jeho snaze podporovat. Důležitý ale je spontánní zájem toho dítěte o sport. Jsem přesvědčen, že jakákoli umělá snaha dříve nebo později skončí neúspěchem. Úbytek dětí je nepochybný. Právě proto potřebujeme, aby zde děti měly své vzory v kvalitním týmu dospělých. Hráče, kterým by se chtěly vyrovnat a kteří by pro ně byli příkladem. Čím lepší výsledky bude mít první tým, tím více takových příkladů pro děti zde bude. V tomto jsou mládežnický a dospělý hokej spojené nádoby a jedno bez druhého nemůže fungovat.