Šestým gólem v Běloruské síti vyhnal Pavel Kubiš brankáře Milčakova na střídačku.
„Byl jsem rozjetý, bek mě vytlačoval, tak jsem naznačil golfáka, a protože se brankář přemisťoval, zkusil jsem mířit mezi nohy. Byl dost v pohybu a já jsem pak už jen doufal, že to vyjde, bylo v tom i štěstí,“ popsal gólovou situaci nedávno třiadvacetiletý forvard.
Stejně jako Jakub Šindel i Pavel Kubiš v Třebíči |
„Pozvánky si velmi cením, vlastně jsem ji ani nečekal, protože nám ve Zlíně tato sezóna moc nevyšla a skončili jsme až na třináctém místě. Určitě to bylo ovlivněno tím, že jsme hráli play-out a že jsme pořád byli v zápasovém tempu. Kluci, co vypadli v předkole, byli vlastně měsíc bez ledu a nebyli v tom správném zápřahu. I to určitě sehrálo svou roli,“ myslí si bojovník, pro kterého žádný puk není předem ztracený a který nevypustí na ledě jediný souboj.
Oficiální údaj o počtu diváků zněl 4 853. Tak vysoká návštěva na Zimním stadionu Města Třebíče v posledních sezónách nebývá zvykem. Ocenil ji i reprezentační útočník, který do Třebíče jezdí i v sezóně dost často a má zde řadu kamarádů.
„Když jsme sem přijeli, viděli jsme, že před stadionem už stojí lidi. Já to zde znám a vím, že tohle zde teď v lize moc nebývá. Diváci nás navíc v zápase hnali a za nároďák se prostě musí dřít. Za Třebíč jsem naposledy hrál před dvěma roky, ale jezdím sem pořád, mám zde sestru a hodně známých, takže su tady vlastně furt,“ nezapřel Pavel Kubiš ani v nářečí, že pochází z Třebíčska.
„Vím, že i v sezóně na ligu tady chodí dost diváků a že hodně fandí, ale pět a půl tisíce jsem tady zažil naposledy, když se postupovalo do první ligy. Diváci jsou tady dobří i v běžných ligových zápasech, ale dneska to bylo fakt parádní. Je tady menší stadion, a když se takhle zaplní, je to povzbuzování úplně cítit a je hodně slyšet. Lidi dneska byli famózní,“ vysekl Kubiš publiku velkou poklonu.