Hokej nevychovává jednotlivce, ale týmové hráče, říká trenér přípravky Alois Neveselý

Kolik dětí máte v současné době na soupisce přípravky?

Je to asi sedmdesát zapsaných dětí, jedná se o přípravku, první a druhou třídu s tím, že druhá třída má dvacet čtyři dětí. Ne všichni ale za druhou třídu hrají, protože někteří na to ještě bruslařsky nestačí, proto se zdokonalují s dětmi, které jsou věkem prvňáci.

Jedná se o znatelný nárůst počtu dětí oproti minulým sezónám. Jak se Vám toho podařilo dosáhnout?

Jsem moc rád, že máme tolik dětí, je to strašně důležité pro budoucnost. Dosáhli jsme toho tím, že máme v přípravce dobré trenéry (s tréninky přípravky pomáhají také bývalí třebíčští hokejisté Miloslav Topol a velezkušený Marcel Hrbáček, oba také hrají za Moravské Budějovice – pozn. red.) . Přípravku jako takovou, čili ty úplně nejmenší děti vede Petr Hodek. Druhou třídu mám na starosti já s Marcelem Hrbáčkem a Míšou Neveselým.

Často slýcháme, že hokej je drahý sport a proto je málo dětí. Ale pro začátek zase tolik věcí potřeba není a ta investice je zcela srovnatelná s jinými sporty a kroužky.

To je strašně relativní. Hokej je hodně náročný na čas, protože je to jeden z mála sportů, kde se dítě neobejde bez rodičů. Na začátku je to mnohem víc o vůli rodičů, než o vůli dětí. Dítě věkem z mateřské školy, nebo z první třídy na trénink přijít nemůže. Ani by si samo ještě nezavázalo brusle. Bez rodičů to prostě nejde a já jsem rád, že rodiče sem s dětmi chodí a já nemůžu jinak, než jim moc poděkovat.

Pojďme tedy k tomu, co dítě jako hokejista – úplný začátečník potřebuje?

Vůbec není potřeba do začátku kupovat nějakou drahou kompletní výstroj. Tohle je opravdu jen mýtus. Pro začátek jsou důležité kvalitní brusle, určitě helmu, stačí ta na kolo, nebo na lyže, jde o ochranu hlavy. No a rukavice, také na začátek nemusí být ty pravé hokejové. Úplní začátečníci ani nepotřebují hokejku, protože se učí stát na bruslích a k tomu hokejka není potřeba. Pak časem už si nějakou pořídí, stačí obyčejná dřevěná hůl. Je dobré, když má dítě chrániče loktů a kolen, ale zase to nemusí být ty hokejové, stačí chrániče, které používá na kolečkové brusle, aby ty pády, které na začátku určitě přijdou, tolik nebolely. Kompletní výstroj je potřeba až v okamžiku, kdy dítě začne hrát hokej, bez toho pak dítě nemůžeme pustit do hry kvůli jeho bezpečnosti a zdraví.

Čili, to aby dítě začalo dělat sport – lední hokej závisí z větší části na rodičích.

Ano, je to tak a já znovu musím vyzdvihnout partu rodičů, která se nám tady sešla. Po hodně dlouhé době nám rodiče sami zajistili dřevěné mantinely pro minihokej, který se hraje ve třetinách a kterými si třetiny rozdělujeme. Za to bych jim chtěl znovu poděkovat.

Na začátek se ale dá vše vyřešit půjčením výstroje, protože na klub dorazila zásilka výstroje z ČSLH, která má sloužit právě pro tento účel, vybavení těch nejmenších hokejistů.

Ano, je to přesně tak, máme možnost zapůjčení jak přileb, tak bruslí, rukavic, dorazily i kalhoty a další věci. Co se týká brankářů, tak tam se půjčuje celá kompletní výstroj, aby rodiče nebyli příliš finančně zatíženi, protože brankářská výstroj je velmi drahá. Ten kluk – gólman, ji vlastně mimo bruslí a helmy dostane úplně celou.

Jak často přípravka trénuje a vychází vám klub vstříc s časy tréninků?

Přípravka a první třída trénuje dvakrát týdně, druhá třída pak čtyřikrát týdně. Přípravka a první třída chodí na led o víkendech, druhá třída pak trénuje o víkendech, plus všední den. Myslím si, že čtyři tréninky druháků v týdnu je velmi příjemná zpráva, protože málokterý klub toto má. Jsem za to moc rád a upřímně říkám, že co se týče těch nejmenších dětí vidím velkou snahu klubu v tomto pomoct a podporu od klubu máme. Poděkování patří také partnerům klubu, hlavně Městu Třebíč a Skupině ČEZ, bez jejichž podpory bychom náborové akce asi jen těžko mohli realizovat.

Jaký je nejvhodnější věk pro to, aby dítě začalo s bruslením a ledním hokejem?

Je to věk kolem první třídy – ideální je, když kluk začne chodit v pěti letech do přípravky. Vůbec ale není problém, když přijde i v šesti letech, kluci jsou vesměs šikovní. Musím ale jedním dechem říct, že je nesmysl, aby rodiče dítě hnali hned od začátku někam dopředu, kluci před sebou mají dlouhou cestu a je úplně jedno, jestli kluk v první třídě bruslí na začátku, nebo na konci pelotonu. Tady jde hlavně o to, aby se naučil správný styl bruslení, ne o to, aby předjel kamaráda. Jestli jsou u hráče nějaké předpoklady, to se začne projevovat někde kolem čtvrté, páté třídy a výš. Určovat ve druhé třídě, jestli z dítěte bude hokejista je zcestná myšlenka a u nás toto vůbec neděláme. Když třeba s druhou třídou hrajeme zápasy, tak všichni hrají úplně stejnou dobu, všichni dostávají stejný prostor na ledě. Neexistuje, že by někdo třeba odjel na zápas a tam jen seděl a nehrál. To je ze strany některých klubů nešťastné řešení a já naopak u všech svých kolegů trenérů hlídám to, aby všichni hráli úplně stejně a všichni aby měli stejnou možnost se vyhrát.

Co tedy musí rodiče udělat pro to, aby jejich dítě mohlo začít s hokejem, kam a kdy se mají obrátit?

Kdykoli mi můžou zavolat na moje telefonní číslo 725 648 428, které najdou i na oficiálních stránkách Horácké Slavie, nebo se můžou obrátit přímo na klub. Nejlepší ale je, když se podívají na internet na rozpis ledu, najdou si tam termín příštího tréninku a přijdou se sem domluvit. Na začátku vůbec není problém, když jsou rodiče s dítětem na ledě. Naopak pro dítě je to lepší v tom, že to pro ně není tak velké vržení do cizího prostředí.

Pořád se bavíme jakoby o chlapcích, ale viděl jsem, že na ledě bruslí i několik dívek.

Ano, já pořád mluvím o chlapcích, ale máme tady i dívky. Některá děvčata hokej baví a my je do kádru také začleňujeme. Teď ve druhé třídě zrovna jedno děvče máme a v pohodě s klukama hraje, je to Lenka Tománková. Zatím si pamatuji jen dva ročníky, kde by nebyla nějaká holka.

Můžete říct, jaké akce jste před sezónou udělali pro to, aby se našli noví adepti pro přípravku Horácké Slavie?

Ze strany Horácké Slavie bylo děláno několik akcí a je moc dobře, že se konají. Vždycky na nich byl někdo z klubu, kdo má na starost PR, na náměstí nám například pomáhal pan Mokrý, protože pan Šlapák v té době byl mimo Třebíč. Ta akce na náměstí byla velmi úspěšná, získali jsme tam dvaadvacet dětí. Ne všichni nám přišli, ale pravidelně z nich začalo chodit deset dětí a to je v dnešní době opravdu velký úspěch.

Podařilo se Vám dostat se do škol a školek?

V tomto směru hodně komunikuji s panem Šlapákem, který to má na starost, máme natištěné a umístěné plakáty ve školkách, také se snažíme je dostat i do škol, ale popravdě řečeno, tam až tolik úspěšní nejsme, protože školy dnes dostávají peníze podle počtu žáků a nás vnímají, jako jistou konkurenci, která jim časem žáka přetáhne do sportovní třídy. Musím ale říct, že jsou i školy, které nám vychází vstříc a já musím ředitelům těchto škol za spolupráci poděkovat. Je to něco, čeho si vážím a jsem za to rád.

Ne z každého může být další Jaromír Jágr, co byste na hokeji vyzdvihl, co dětem může dát?

Hokej je asi nejkomlexnější sport, který rozvíjí nejen tělo, ale i myšlení. Hráči rozvíjí motoriku rukou, nohou, získávají vytrvalost a využívají potenciálu celého těla. Navíc je to kolektivní sport, takže děti získají kamarády a naučí se chování v kolektivu. Každý jednotlivec zjistí, že je součástí kolektivu a že i na něm záleží, jak úspěšný celý tým bude. To je přece velice důležitá vlastnost pro život obecně. Hokej nevychovává sobce, ale týmové hráče.