Jak jsme (snad) pomohli porazit Švédy

Už od rána pršelo, ale cesta ubíhala rychle. Všichni jsme se totiž na tenhle den a hlavně večerní zápas těšili už dlouho dopředu. Vstupenky jsme měli už od prvních dnů předprodeje doma. Přes Prahu jsme projeli vcelku rychle, pak jsme překročili hranice a na německých dálnicích s neomezenou rychlostí teprve Radkův tryskáč značky Ford ukázal co v něm je.

Noční SAP ARENA

Ve tři hodiny odpoledne jsme si udělali menší zastávku v Museu Sinsheim. Na prohlídku jsme měli jen dvě hodiny, ale dokázal bych si představit, že tam strávím i dva dny. Tolik zajímavých exponátů pohromadě jsem ještě neviděl. V muzeu najdete například letadla včetně nadzvukového dopravního letounu Concorde, které provozovaly francouzské aerolinky Aitr France, automobily, motocykly, formule, vojenskou, či zemědělskou techniku a mnoho dalšího – viz foto. Dvě hodiny v muzeu, kam za námi přijel i pátý člen do party Martin, utekly jako voda. Proto se vydáváme směrem na Mannheim, jež je dějištěm skupiny C světového šampionátu, abychom k utkání přijeli včas. Projíždíme okolo Hockenheim Ringu, kde se jezdí závody Formule 1 a pak už následoval Mannheim - dálnice nás přivedla přímo před SAP ARENU.

Samotný zápas popisovat nemá cenu, ten jste mohli vidět v televizi. Pár postřehů ze zákulisí si ale přece jen dovolím. Trošku mě zklamalo zázemí pro fanoušky. Jen jeden pivní stan, to je pro dvanáct tisíc fanoušků opravdu málo. Stan byl doslova narvaný k prasknutí už víc jak hodinu a půl před utkáním. Víc stanů jsme neobjevili, jestli tam byly, pak dobře schované. Venku před arénou jsme narazili jen na jeden Fan Shop a ten byl doslova obležený fanoušky. Další Fan shop byl uvnitř arény. Při čekání před stadionem jsme zažili jedno příjemné setkání, z davu se proti nám vynořil Bedřich Ščerban v doprovodu německé fanynky v třebíčském dresu se sedmičkou na zádech a jmenovkou Ščerban. Třebíčských dresů tedy bylo na tomto utkání minimálně šest. Podali jsme si ruce a Bedřich spěchal za svými povinnostmi. Brány stadionu se otvíraly až hodinu před utkáním a každý musel projít důkladnou osobní prohlídkou. Zabavovaly se nejen nebezpečné předměty, ale třeba i kupovaný balený toust. No, kšeft je kšeft a bezpečnost především. To se ale dalo přežít. Kdo měl u sebe cennější věci, tomu byla k dispozici úschovna, kde za poplatek 3 Euro skončil i jeden z našich výměnných objektivů. Do haly se mohlo jen s jedním.

Jaromír Jágr a Roman Červenka bojují před bránou Švédska

V SAP ARENĚ jsou prostorné a pohodlné sedačky, na rozdíl třeba od O2 ARENY, kde je člověk po první třetině sezení ztuhlý a bolí ho celé tělo. Navíc nás naši hokejisté dvakrát za zápas donutili k vysokému výskoku po brankách do sítě Švédů a tak jsme si řádně protáhli celé tělo a zápas, v němž se pořád něco zajímavého dělo, utekl velmi rychle. Závěrečnou půlminutu už jsme strávili ve stoje skandovaným potleskem. Odpočítáváním posledních deseti vteřin pak zápas vyvrcholil. Vyhlášení nejlepších hráčů, zazpívat hymnu, usmát se do kamery (nesty a rncarp) a pak pomalu cesta na parkoviště. Mezitím ještě pořádný rachot na chodbách SAP ARENY, kterým čeští fanoušci oslavovali důležité vítězství po vynikajícím výkonu českého týmu. Ještě pozdravení se s Ondrou Němcem, reprezentantem a třebíčským odchovancem ve službách karlovarské Energie. Spěchat z parkoviště nemělo cenu, protože, i když je dálnice hned kousek od stadionu, tak než vyjede takové množství aut, přece jen chvilku trvá. Pomalu se loučíme s potemnělou SAP ARENOU a věříme, že našim hráčům prší štěstí, které budou i v další části turnaje určitě potřebovat.

Před páteční šestou hodinou ranní jsme už doma v Třebíči a zatímco lidé jdou za prací, my se spokojeně chystáme do hajan. Tenhle výlet se opravdu povedl. Příští rok bude mistrovství světa na Slovensku a už teď přemýšlíme o tom, že se pokusíme vypravit z Třebíče autobus. Ale to je ještě daleko, teď je před námi rozhodující část šampionátu ročníku 2010.
ČEŠI DO TOHO!