Jakub Čuřík: Jsem překvapený, jak kvalitní tým se tady buduje

Jakube, jak byste zhodnotil dnešní utkání?

Byla to bída. Je to asi už třetí zápas, ve kterém jsme prospali začátek a pak jsme se do toho skoro celý zápas nemohli pořádně dostat. Určitě tam ale byly momenty, ze kterých se dá do sezóny těžit, ale i momenty, na kterých musíme zapracovat. Soupeř nás velmi dobře prověřil hlavně v naší obranné třetině, kde jsme si špatně rozebírali hráče, kdyby se nám tohle stávalo v sezóně, tak by nás to určitě stálo cenné body.

Jakub ČUŘÍK

Kdybyste měl Havlíčkův Brod porovnat s ostatními soupeři, s nimiž jste už hráli, kam byste jej zařadil?

Po Kometě asi nejlepší tým, možná zahráli i líp, než Kometa tady u nás. Mají fakt silný útok, myslím si, že nemají zas až tak silnou obranu, ale v útočné fázi jsou strašně silní. Mají vysoké hráče, dokáží se výborně vytočit s pukem, odblokovat hráče. Ale to jsou věci, které se dají nacvičit, s každým soupeřem se dá hrát. Rebelové budou určitě silní, ale nikdo není neporazitelný.

Pojďme teď k Vám osobně. Do první ligy se vracíte po dvou letech ve druhé lize, jak se vaše angažmá v Třebíči seběhlo?

Měl jsem normálně civilní zaměstnání, pracoval jsem jako obchodní zástupce a u toho jsem hrál hokej v Prostějově, což mi vcelku vyhovovalo. Byl jsem ale pořád hráč Olomouce a jak už jsem říkal v jiných rozhovorech, tak Olomouc mě nabídla sem do Třebíče. Tady po mě sáhli a ta jednání probíhala strašně rychle. Na trenérech a vedení klubu bylo vidět, že o mě mají zájem, čehož si strašně cením, protože už jsem ani nedoufal, že bych se ještě vrátil do první ligy. Jsem za to rád a teď je na mě, abych tu důvěru Třebíči zpátky vrátil co nejlepšími výkony na ledě.

Pocházíte z Hané, takže to máte trošku z ruky. Není to pro Vás komplikace?

Trošku dál to je, navíc jsme si s přítelkyní v Olomouci koupili byt, takže je to teď takové složitější, ale já mám výhodu, že moje přítelkyně mě v hokeji strašně podporuje, takže mi to takhle vyhovuje. Je to sem do Třebíče z Olomouce nějakých sto padesát kilometrů, což zase není tak hrozné. Určitě se teď vidíme míň, než když jsem hrál v Prostějově, ale všechno se dá zvládnout.

Říkáte, že hokej jste hrál jen při práci, ale na Vašich výkonech to není znát. Hrajete teď o soutěž výš a v přípravě se Vám zatím daří skvěle. Dá se říct, že co zápas to gól, nebo asistence.

To je samozřejmě hezké, ale je to vždycky zásluha celé pětky. Hokej je kolektivní sport a na ledě je pět hráčů plus gólman. Mě trenéři zařadili do první lajny, kde jsou výborní hokejisti David Dolníček a Martin Čech, vzadu máme Davida Rangla s Rosťou Malenou, což jsou také zkušení hráči. Je sice hezké, že se mi daří, ale důležitý je týmový výkon. Jednotlivec může nasbírat padesát gólů, ale když se nebude dařit týmu, tak jsou sebelepší osobní statistiky k ničemu. Já doufám, že se ta dobrá hra přenese i do sezóny a bude se dařit celému mančaftu. Věřím, že budeme plnit roli černého koně soutěže.

Vy osobně patříte ke čtveřici hráčů Olomouce, kteří mají obrovský podíl na tom, že můžete dnes nastupovat na led s Lukášem Slámou. Patříte k jeho zachráncům, za což Vám určitě patří velký dík. Jak vnímáte fakt, že teď nastupujete v jednom týmu. To je snad osud.

O případu se dočtete ZDE a video z poděkování zachráncům Lukáše Slámy najdete ZDE.

Po pravdě řečeno bych vůbec nevěřil, že si někdy ještě zahraju první ligu. To, že jsem přišel do Třebíče, sedím teď vedle Lukáše v šatně a hrajeme spolu v jednom týmu... Já jsem typ člověka, který věří na osud, takže to asi tahle fakt mělo být. Jsem rád, že jsme tenkrát Lukášovi dokázali pomoct, bylo nás tam u toho tenkrát dost. Já mám tu výhodu, že mám v rodině zdravotní sestřičky, takže se s přítelkyní o takových věcech občas bavíme, nějaké školení jsme měli i ve škole. Zaplať pánbůh, že to dobře dopadlo a že Saly může pořád hrát hokej.

Máte spolu nějaký zvláštní vztah, nebo je to normální kamarádství?

Tak určitě je to bližší kamarádství, než s ostatními. Už ze žáků se znám s Martinem Čechem a už z té doby se znám i s Lukášem, možná už od páté třídy. Ani přesně nevím, je to už strašně dlouho. Lukáš Sláma byl první, koho jsem kontaktoval, když jsem se dozvěděl, že půjdu do Třebíče, a ptal jsem se ho, jak to tady chodí. Určitě k sobě máme trošku blíž, vlastně i tím, že sedíme v kabině vedle sebe. Je to trochu jiné.

Zpátky k hokeji. Tým vypadá a hraje dobře, ale pořád je to pouze příprava. Jak jste Vy osobně spokojený s průběhem přípravy?

Musím říct, že jsem hrozně překvapený. Třebíč vždy měla hodně mladý tým, který spíš sbíral zkušenosti a loni se na poslední chvíli dostal do play – off. Letos si myslím, že je tým poskládaný hodně dobře. Nechci to zakřiknout, ale zatím, až na některé výpadky, podáváme v zápasech slušné výkony. Viděl jsem i zápas v Olomouci, kde jsem nehrál, a kluci, dá se říct, Olomouc čtyřicet minut přehrávali. Myslím si, že se tady buduje silný tým s mladými a šikovnými hráči. Sám jsem byl překvapený z toho, jaká kvalita tady je, a jen doufám, že to prokážeme i v sezóně a v tabulce budeme co nejvýš.

Už na přípravná utkání chodí poměrně dost fanoušků, jeli za vámi i do Jihlavy. Jak jste spokojen s diváckou kulisou a atmosférou, kterou fanoušci vytváří?

Než jsem sem šel, tak jedna z věcí, na kterou jsem se ptal Salyho bylo, jak to tady je s diváky. Vím, že Třebíč má jednu z nejvyšších návštěvností v lize. Podle mě to k hokeji patří. Jakmile nejsou na hokeji diváci, tak je to takové divné. V Prostějově jsme měli výhodu, že na nás chodilo opravdu hodně diváků, byla tam bouřlivá kulisa a perfektní atmosféra. Jsem rád, že i fanoušci v Třebíči dokážou vytvořit na zdejším menším stadionu bouřlivou atmosféru. Samozřejmě doufám, že jich v sezóně bude chodit co nejvíc.