Kamil Pokorný: Parádní sezóna, když se vyhrává, všechno je jednodušší.

Určitě pomohl i návrat zkušeného obránce a třebíčského odchovance Rostislava Maleny, který měl na mužstvo společně s kapitánem Davidem Dolníčkem velký vliv. Mohl byste přínos Rosti Maleny zhodnotit z pohledu trenéra?

My jsme o Rosťu stáli už dlouho, ale pořád nepřicházel ten čas, kdy byla Jihlava ochotna ho uvolnit a i sám hráč ještě necítil potřebu se vrátit. Letos před sezónou ten čas nastal, my jsme neváhali ani minutu a byli jsme rádi, že tady Rosťu máme. Slibovali jsme si od něj jak kvalitu na ledě, tak kvalitu v kabině. Jeho působení letos předčilo naše očekávání a myslím si, že to byl jeden ze strašně důležitých článků mužstva a jeden z výborných tahů, který se nám povedl.

Už jste zmínil, že tým má určitou kostru, kolem které bylo opět hodně mladíků. To nedělá vždy a všude dobrotu, někdy se utvoří skupinky a partičky a tým pak nefunguje, jak má. Tohle se v Třebíči nestalo, jak bylo těžké udělat z hráčů jednu partu, která celou sezónu táhla za jeden provaz?

Když se povede začátek, je pak všechno lehčí. My jsme navázali spolupráci s Kometou Brno, která fungovala velice dobře. Spolupráce se odvíjela i od toho, v jakém rozpoložení Kometa zrovna byla. Potom, když se dostala do určitých problémů, tak měla přednost, ale my už jsme v té době byli na takové vítězné vlně, že bylo prakticky jedno, kdo nastoupí. Všichni se snažili plnit roli, kterou dostali, a vycházelo nám to i bez těch hráčů, kteří v té době museli pomáhat Kometě. Všechno si letos sedlo, jak mělo, a hráči to dokazovali svými výkony na ledě.

Už jste nějak podrobněji vyhodnocovali spolupráci s Kometou? Bude pokračovat?

Jak už jsem říkal, z naší strany byla se spoluprací spokojenost. I Kometa cítí, že ta spolupráce byla slušná a předběžně jsme se bavili i o tom, jakým způsobem bychom příští sezónu pokračovali. Ale sezóna nám skončila teprve před týdnem, Kometě teprve minulý čtvrtek a všechno je ještě hodně čerstvé. Ovšem čas letí a myslím si, že nic nebrání tomu, aby se spolupráce nastavila v takovém duchu, aby byly spokojeny oba kluby.

Určitě jste jako trenéři museli mít radost z výkonů mladíků, kteří rostli zápas od zápasu. Před sezónou neznámá jména jako Václav Čejka, Jan Zdráhal, Jan Křivohlávek, Vlasta Bilčík, Jan Káňa, nebo Marek Čiliak jsou najednou semifinalisty první ligy.

Ti hráči měli jednoznačně talent, to je jasně dané. Přišli k nám jako finalisté juniorské extraligy, někteří už trénovali, nebo si i zahráli za první mužstvo Komety. Vždycky jde o to, aby byli ochotni dál pracovat a akceptovat i herní systém, který jsme po hráčích požadovali. Někteří se rozjížděli pomaleji, ale bylo na nich vidět, že tu práci chtějí absolvovat, že jsou pracovití a nakonec postupem času do mužstva zapadli a své role si plnili na výbornou. Výkony těchto hráčů šly neskutečně nahoru a sezónu končili v týmovém postavení na velice důležitých postech. My jsme byli moc rádi, že je tady máme.

Nebyli to ale jen hráči z Brna, byli zde i hráči z jiných klubů, kteří v Třebíči působili už druhou, nebo třetí sezónu. Znali už prostředí v Třebíči a za ty předchozí sezóny vyrostli v kvalitní hráče. Mám teď na mysli Standu Dietze, Tomáše Kauta, nebo Davida Ostřížka a tuhle generaci hráčů.

Pokud ten hráč byl už u nás vyzkoušený a znali jsme jeho charakterové vlastnosti, tak jsme ani nepřemýšleli nad někým jiným, třeba i podle statistik úspěšnějším hráčem. Vsadili jsme na to, že tihle kluci znají zdejší prostředí a my známe je. O Standu Dietze jsme jednoznačně stáli, David Ostřížek měl letos parádní sezónu a bylo to i díky tomu, že tady působil celou sezónu, že nepřejížděl z Třince do Třebíče a naopak tak, jako tomu bylo loni, kdy to pro něj bylo hodně náročné. On loni chvilkami snad ani nevěděl, kam vlastně patří. Letos se stabilizoval a byl jedním z našich klíčových hráčů. Tomáše Kauta už beru téměř jako našeho. Hrál tu v mládeži a třetím rokem za chlapy. Věřím, že pokud se neprosadí do Pardubic, budeme se na něj moc spolehnout i v další sezoně. Pro mě osobně je to pro nás strašně důležitý hráč.

K úspěšnému mužstvu patří výborný gólman a toho Horácká Slavia letos v osobě Marka Čiliaka měla.

Marek patřil k základním kamenům našeho úspěchu. Své kvality prokazoval jak v základní části, tak v play – off. Jeho čísla hovoří jasně. Měl nejvíc odchytaných minut ze všech gólmanů první ligy a laťku výkonnosti udržel vysoko po celou sezónu. Jsme rádi, že nám i tenhle tah vyšel, Marek tady dostal prostor, který určitě zúročí ve svém dalším hokejovém životě a kariéře.

Bohužel na časté výměny a cestování sem a tam doplatil letos Lukáš Nahodil.

To byl přesně ten případ jako loni Ostřížek. Lukáš Nahodil začal v Pardubicích, pak se ocitl v Jihlavě, pak u nás a pak se zase vracel do Pardubic a sezónu dokončil u nás v Třebíči. Pro Lukáše to nebyla ideální sezóna, ale pro mě jako trenéra je to i v téhle formě platný hráč nejen na ledě, ale i do kabiny, protože je hodně pozitivní a myslím si, že i když neměl úplně ideální sezónu, voda se nad ním určitě nezavřela a své kvality ještě určitě ukáže.

Letos jste na rozdíl od minulé sezóny postoupili do play – off vcelku v klidu a dokonce z místa, které Jakub Čuřík v jednom rozhovoru na začátku sezóny předpověděl, tedy ze čtvrtého místa. Stálo Vás to i míň nervů a vrásek než loni?

On si člověk říká, když budeme čtvrtí, nebo pátí, budu v klidu, ale ono to tak není. Pořád jsme chtěli být lepší a lepší, pořád jsme si ty hranice posouvali výš a výš. Aspoň já osobně ano. Nejdřív jsme se chtěli zachránit, pak když jsme vycítili šanci na play – off, tak jsme chtěli do osmičky. Pak jsme cítili šanci na umístění, které nám zaručovalo úvodní zápasy čtvrtfinále doma, tak jsme šli po té čtvrté příčce a chtěli jsme získat co nejvíc bodů. Pořád je o co hrát, nebyl jediný zápas, kdy bychom si řekli, jdeme si ho jen tak užít, už nám o nic nejde. Hráli jsme prostě až do konce a potvrdili jsme to i v domácím duelu s Benátkami, kdy už nám o nic nešlo, ale stejně jsme ho chtěli vyhrát a vyhráli. Myslím si, že ať je to jakýkoli zápas od přípravy přes ligový zápas po play – off nebo třeba zápas o mistra světa, každý zápas se musí hrát naplno a hráči stále musí ukazovat svoje schopnosti v nejlepší kvalitě.

Ve čtvrtfinále jste narazili na nebezpečnou a velmi dobře hrající Kadaň, se kterou jste se dlouho přetahovali o čtvrté místo. Poprosím Vás o hodnocení této úspěšné série.

Z Kadaně jsme měli respekt stejně jako v sezóně z každého soupeře. Kadaň se pod trenérem Jirkou Čelanským zvedla a mělo to tam určitý řád a stabilní kádr. Po odchodu Jirky Čelanského do Chomutova tohle trošku opadlo. Pak navíc přišla další výměna těsně před čtvrtfinálovou sérií a trošku si tam nasekali paseku sami. Ale to byl vnitřní problém Kadaně, my jsme se koncentrovali na každý zápas na sto procent. Ty zápasy nebyly jednoduché, ale díky tomu, že tady všechno fungovalo a hierarchie v mužstvu měla nějaký řád a tým věděl, za čím si jde, tak díky tomu jsme tu sérii zvládli a možná i nad očekávání. Kadaň jsme vyprovodili ve čtyřech zápasech, což nás před začátkem série samozřejmě nenapadlo ani ve snu.

Pak přišla semifinálová série s Mladou Boleslaví, což byl asi nejtěžší soupeř, který se Horácké Slavii mohl postavit.

Postup do semifinále byl něco úplně neočekávaného a v sérii s Boleslaví jsme byli jasný outsider, to je prostě dané. Když se podíváme, jaký mají hráčský kádr, ekonomické zázemí, zkušenosti… Tohle všechno hovořilo v jejich prospěch. V první třetině prvního zápasu na naše hráče dolehla tíha faktu, že hrají semifinále první ligy a navíc proti téměř extraligovému soupeři. Tím jsme ten první zápas ztratili, ale už v průběhu druhé a třetí třetiny bylo vidět, že pokud ten velký respekt odhodíme a budeme hrát s čistou hlavou, tak jsme schopni i takového soupeře potrápit. Myslím si, že se nám to povedlo víc, než jsme sami čekali, protože všechny zápasy byly nadoraz, jak ze strany soupeře, tak z té naší a rozhodovaly opravdu maličkosti. Když začala Boleslav ztrácet půdu pod nohama a zjistila, že jsme i nebezpečnější, než čekala, tak na nás vyrukovala s brutální hrou, a to hlavně na domácím stadionu. Bylo vidět, že i zákulisí hovoří pro soupeře a my jsme ztratili některé hráče, Nahodila, Dlapu, Dolníček nedohrál pátý zápas a šestý hrál se sebezapřením. Další hráči byli ve stavu, že nebýt to play-off, tak by rozhodně s těmito zraněními nehráli. Boleslav vsadila na tuto kartu a mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že bude vystupovat hokejověji. I z toho bylo vidět, že si vůbec nejsou jisti postupem. Když to vezmeme z čistě statistického hlediska, tak jen díky dvěma vítězstvím v nájezdech šli nakonec dál. Každý trenér vám řekne, že nájezdy jsou jen o štěstí a klidně to mohlo být i jinak. Série byla neskutečně vyrovnaná a uznali to po skončení série i hráči soupeře, na rozdíl od trenérů.

Důkazem toho, že vedení Mladé Boleslavi nebralo Horáckou Slavii jako soupeře příliš vážně, bylo i to, že na tiskové konference posílali videokouče a trenéra juniorky, který ani nevěděl, jak na otázky novinářů odpovídat. Vy jste na závěrečné konferenci vyjádřil velkou nespokojenost s tímto přístupem. Navíc jste v Boleslavi v pátém zápase odmítl hodnotit zápas, což si nepamatuji, že byste někdy jindy v historii udělal. Asi vám tenhle přístup hodně vadil, že?

Kamil POKORNÝ a Radek NOVÁK a Luděk POPELA při děkovačce po šestém semifinále

Ukázalo se, že oni opravdu žijí někde jinde, ale narazili na silného protivníka a možná jim trošku pracovaly nervy. Proto asi i tohle chování nejenom na ledě, ale i mimo led. Byl jsem z toho trošku překvapený, protože jsem si myslel, že to jsou profíci. Věřím, že každého z fanoušků by zajímal názor těchto zkušených trenérů, ale bohužel se ho nedočkali. Zdálo se, že nedokážou zachovat chladnou hlavu a nám chybělo jen velmi málo k tomu, abychom se postarali o obrovské překvapení.

Když se teď díváme na video ze šestého semifinále, kde jste byli dvě třetiny lepším a aktivnějším mužstvem a měli větší šance, hlavně ve druhé třetině… Tam chybělo opravdu jen velice málo.

Říkal jsem, že rozhodly maličkosti, jeden gól, pár centimetrů… Ale tak to bylo a teď už s tím nic neuděláme. Tohle naše mužstvo si zaslouží veliký respekt a dostalo se do povědomí hokejové veřejnosti, o hráčích se mluví a to byl cíl jejich i naší práce, aby zaujali hokejové odborníky jiných týmů. Třeba po nich někdo sáhne a příští rok budou hrát výš.

V posledním zápase play –off nastoupili hráči Vilém Burian, Milan Hruška. Fanoušci spekulovali o tom, proč se tito hráči neobjevili v sestavě Horácké Slavie dřív i včetně Vojty Němce, který je výborným exekutorem samostatných nájezdů.

Tahle otázka pro nás byla velice složitá. Jednak kluci, kteří odehráli základní část, tak hráli velice dobře a i bez jmenovaných hráčů přešli přes Kadaň a hráli výborný hokej. Bylo hrozně složité, aby tady najednou zastavilo auto z Brna a my jsme některé hráče poslali na tribunu a místo nich postavili jiné. Naštěstí to takhle cítili i kluci, kteří hráli v té době za Brno. I oni mluvili o tom, že si to kluci vybojovali a že by nebylo úplně ideální sahat do sestavy. Na druhou stranu ani Brno ještě v té době nebylo zachráněné a nechtělo riskovat, že by došlo k nějakému problému. Klid měla Kometa až po remíze v Chomutově a my jsme Vildu Buriana a Milana Hrušku využili na šesté semifinále i z toho důvodu, že jsme měli hodně zraněných a někteří kluci navíc nebyli stoprocentně fit a nevěděli jsme do poslední chvíle, jestli nastoupí. Například David Dolníček. Proto jsme ty kluky povolali na nakonec poslední utkání.

Můžete upřesnit posezónní program hráčů?

Hráči Třince, David Ostřížek, a Zlína, Tomáš Fořt, jsou pořád ve hře, takže se zapojili do práce v těchto klubech. Třeba některý z nich tu sezónu vyšperkuje tím, že získá titul, hrozně bych jim to přál. Ostatní hráči, kterým sezóna skončila, dostali doporučení na sobě pracovat individuálně. Nejsem zastáncem toho, dělat po sezóně nějaké umělé tréninky, každý hráč už ví, co jeho tělo potřebuje a teď je třeba si dobře odpočinout, protože sezóna byla hodně dlouhá a náročná.

Fanoušky určitě také zajímá otázka Viléma Buriana.

Vilda je stále hráčem Třebíče, ale jeho výkony nezůstaly ze strany Brna bez odezvy a o jeho dalším působení se bude ještě jednat.

Jak jsou daleko jednání o smlouvách hráčů, už začala?

Tento týden chceme sérii jednání o nových smlouvách zahájit. Jedná se hlavně o místní kluky. Nikdy jsme nedělali to, že bychom podepisovali smlouvy v průběhu sezóny, hráči jsou na to zvyklí. Teď si to v klidu a s čistou hlavou vyhodnotíme a s jednotlivými hráči se budeme bavit. První tréninky letní přípravy by měly proběhnout někdy koncem dubna, ale to ještě upřesníme. Sezóna nám letos skončila o něco později než v minulém roce a tomu uzpůsobíme i začátek letní přípravy.

Velmi dobře fungovala i vaše spolupráce s kolegou Radkem Novákem. Hráči si velice pochvalovali perfektní přípravu na každého soupeře.

To je věc, která funguje od začátku výborně. Radek dělá mnohem víc práce, než je v kompetencích asistenta. Já jsem za to rád a patří mu za to obrovský dík.

Už máte společně s Radkem Novákem jasno, zda budete i v nové sezóně pokračovat na postech, na nichž jste působili v sezóně 2012 – 2013?

U nás obou je situace stejná jako u hráčů. Tyto věci řešíme až po skončení sezóny a teď přichází prostor se o tom pobavit a říct si s vedením klubu co dál. Rozhodnuto v téhle chvíli ještě není.

Postupem do semifinále jste zviditelnili nejen samotný třebíčský hokej, ale i jeho partnery, vždyť z každého zápasu vysílala šoty i stanice ČT SPORT. I s tímto určitě můžete být spokojeni.

Hokej a naši partneři, to jsou spojené nádoby. Pokud naše výsledky zviditelnily třebíčský hokej, tak se to samozřejmě týká i našich partnerů a já věřím, že i oni jsou po letošní sezóně spokojeni a že se to třeba projeví i na výsledcích dalších jednání. My jsme letos nabídli kvalitní hokej a věřím, že by se to mohlo pozitivně odrazit i v tomto směru.

Celou sezónu vás podporovali fanoušci a jejich podpora vyvrcholila v play – off, kde byli hodně slyšet i na stadionech soupeřů. Vrcholem byl poslední domácí semifinálový zápas a velká choreografie, do které se zapojil celý stadion.

Prakticky na všech stadionech byl letos vidět odliv fanoušků, ale Třebíče se to netýkalo. Už v základní části chodily kvalitní návštěvy a fanoušci dokázali naše výkony spravedlivě ohodnotit a pokaždé byli naším hráčem navíc. Vše pak gradovalo v play – off a bylo vidět, že Třebíč zase hokejem žije. To jenom dosvědčily ty poslední zápasy a choreo před posledním zápasem s Boleslaví bylo parádní. Připomnělo mi to atmosféru z doby postupu a prvních sezón po postupu do první ligy. I s tímto jsme spokojeni. Tak, jak se hráči prezentovali na ledě, tak to cítili i diváci a byli ochotni na hokej přijít a hráčům za hru a výsledky poděkovat.

Jak si Vy osobně odpočinete? Vím, že máte rád procházky se psy, les a houbaření.

Houbaření přijde na řadu až v létě a to už se bude zase trénovat. (úsměv) V dubnu chci s rodinou odjet na čtyři dny do termálních lázní a tam trošku vypnout. Jinak teď je moje práce trošku jednodušší, protože člověk není pod takovým permanentním tlakem a stresem. I tak ale práce nemůže stát, už koncem března a začátkem dubna probíhají přípravy na další sezónu nejen jednáními s hráči, ale i s trenéry a mnoho dalších věcí okolo. Je to teď taková práce kancelářská, jiná než na střídačce. Ale abych teď někam na tři týdny zmizel, to nepřipadá v úvahu.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdraví a štěstí v další práci.