Je to už více než dva týdny, co skončila další úspěšná sezóna, v níž Horácká Slavia opět postoupla mezi čtyři nejlepší týmy soutěže, tedy do semifinále. Mohl byste se za celým ročníkem krátce ohlédnout?
Co se týká výsledku, byla sezóna jednoznačně úspěšná, ale hodně náročná. Myslím si, že byla o hodně náročnější, než sezóna 2012 – 2013, ve které jsme také hráli semifinále. Náročné to bylo jednak z hlediska skládání kádru a jednak i z hlediska zranění. I spolupráce s Kometou byla letos složitější, protože v Brně měli mnoho zraněných hráčů. Nakonec ale všechno dopadlo dobře a byla to další z úspěšných sezón Horácké Slavie Třebíč, což je nedůležitější.
Na začátku ligy jste měli v týmu spíše zkušené hráče, byla znatelná snaha získat na začátku soutěže co nejvíc bodů a dostat se do pohody. Jak se podle Vás tento cíl povedl?
Když se podíváme na rozložení výsledků v jednotlivých čtvrtinách základní části soutěže, tak první tři čtvrtiny byly zhruba na stejné úrovni. Ve finální fázi, ve čtvrté čtvrtině, jsme výsledkově vyskočili, získali jsme tam nejvíc bodů. Na začátku jsme měli kádr nějak složený, složený ho měla i Kometa, u nás se objevili i špičkoví extraligoví hráči, jako třeba Vojta Němec, Hynek Zohorna, Milan Hruška… Všechno na začátku fungovalo, pak ale přišla v Kometě zranění a nám se tady vazby v sestavě začaly bořit a se složením mužstva jsme měli velkou práci. Chvilku trvalo, než si to pak všechno sedlo. Až se to povedlo, tak přišla bohužel zranění našich klíčových hráčů Davida Dolníčka a Rosti Maleny, a i s tím jsme se museli vypořádat. Z pohledu nás trenérů tahle sezóna nebyla vůbec jednoduchá.
V další části soutěže jste zapojovali poměrně hodně mladých hráčů, kteří spíše sbírali zkušenosti s hokejem dospělých, jak jste s jejich působením v Třebíči spokojený?
Od svazu jsme měli nařízeno novým pravidlem, že musí nastupovat dva hráči ročníku 1994. Z našich zdrojů jsme měli Davida Horkého a Marcela Juráně, což jsou rozhodně talentovaní hráči, ale první liga je přece jenom jiný hokej, než ten juniorský. Oni jsou oba trošku subtilnějších postav, takže i z toho důvodu zatím nedostali prostor. S námi trénovali, pomohli juniorce a David Horký po Novém roce sbíral zkušenosti ve 2. lize. Jezdili nám pomáhat mladí kluci Mrázek a Raška z Brna, nejproduktivnější hráči extraligy juniorů. Tihle hráči si ale zároveň museli plnit povinnosti i v juniorce Komety, kde tabulka byla tak vyrovnaná, že nikdo do poslední chvíle nevěděl, kdo spadne do skupiny o záchranu a kdo naopak bude hrát play – off. Z toho důvodu bylo skládání kádru hodně složité, ale za těch pár zápasů, které tady Raška i Mrázek odehráli, je vidět, že jsou to talentovaní hráči, což teď potvrzuje fakt, že dostali prostor i v A týmu Komety. V těch zápasech, kdy u nás nastoupili, nám rozhodně pomohli.
Spolupracovali jste s několika extraligovými kluby, nejvíce s Kometou Brno. Jak tuto spolupráci hodnotíte?
Spolupráci s kluby z extraligy hodnotíme jednoznačně pozitivně. Nejsme ekonomicky silný klub, sehnat finance je v dnešní době velice složité. Kometa měla letos také hodně zraněných a to, že si pak bez váhání sáhne pro hráče k nám, to nám sice přineslo určité problémy, ale celkově musíme tuto spolupráci hodnotit kladně. Například brankář Martin Falter tady působil celou sezónu, což byla od Komety velice pozitivní věc. Nakonec jsme se s celou situací vypořádali dobře jak my, tak i Kometa, která se probojovala do semifinále extraligy se Spartou.
Skvělou práci v Třebíči odvedli brankáři Martin Falter a Filip Novotný, bohužel se ale nepovedlo na víc utkání zapojit další brankáře, ať už Lukáše Dusíka, nebo Daniela Zelenku, s čímž se asi před sezónou počítalo.
Vím, že tohle nám je hodně vyčítáno, ale Lukáši Dusíkovi nevyšla podle našich představ příprava a pak se objevila možnost mít tady Martina Faltera. Co se týče ekonomiky, tak jeho působení u nás klub nestálo nic. Na ledě ale rozhodovaly jednoznačně výkony a Martin od začátku podával výkony velmi dobré. Já jsem typ trenéra, který, když gólman drží, tak na něj nesahám, nechám ho chytat. Není mým stylem gólmany točit a zkoušet něco nového. Možná mi to někdo může vyčítat, ale výsledky nakonec ukázaly, že to byla dobrá volba. Mladí gólmani pak dostali prostor při zranění Martina Faltera, vím, že to pro ně bylo složité, a nikdo na ně porážky nesváděl. Ale i tam se ukázalo, že tahle soutěž má svoji kvalitu. Dan Zelenka zachytal výborně v Benátkách, Lukáš Dusík dochytal výborně doma zápas s Mladou Boleslaví, ale potom ty výkony nedokázali zopakovat. Klukům jsme sehnali střídavé starty do druhé ligy, ale i tam nebyli tak žádaní, jak bych si třeba já představoval. Teď je to o tom, aby na sobě dál pracovali, věřili, že se budou zlepšovat. Přišel nový trenér a třeba se situace pro ně změní. My jsme se s Radkem Novákem rozhodovali takto, a jak už jsem říkal, výsledky ukázaly, že jsme se rozhodli správně.
Pro mladý třebíčský tým je potřeba mít kvalitního brankáře, který mužstvu dodá jistotu, má už klub představu, jak tento post řešit v nastávající sezóně?
Samozřejmě o tom přemýšlíme, ale na to, abychom něco zveřejňovali teď, je ještě hodně brzo. Roky zpátky nám ukázaly, že jsme se vždycky do dobrého gólmana dokázaly trefit, a je až neuvěřitelné, že dva brankáři (Čiliak, Francouz), kteří u nás působili a dostali u nás prostor v posledních čtyřech sezónách, jsou v národním mužstvu. Šimon Hrubec zase táhne Třinec do finále extraligy. Já věřím, že se nám na tomto postu bude dařit i v příští sezóně.
Diváci mohli v dresu Horácké Slavie vidět také několik hráčů, kteří pak působili v extralize, ať už to byl Milan Hruška, Libor Pivko, Vojtěch Němec, Miroslav Holec a další hráči. Pro diváky to byla určitě zajímavá příležitost tyto hráče vidět na našem ledě. Byl z vašeho pohledu u jejich působení i znatelný přínos pro tým a jeho výsledky?
Jednoznačně ano. Hokej se hraje pro diváky a když můžou vidět v akci takovéto hráče, tak někteří možná přišli nejen na Horáckou Slavii, ale i podívat se na tyto hráče. Jejich přínos byl jednak v tom, že byli atraktivní pro diváky, protože jsou to všechno extraligoví hráči, a jednak i přínos pro mužstvo. Když sem přijeli, nebyl s nimi jediný problém, žádná uraženost, naštvanost, nebo něco takového. Naopak vzali to tak, že chtějí ukázat trenérům v extralize, že na to mají, a vždycky tady odvedli výbornou práci. Někomu trvalo pár zápasů, než se vrátil do nejvyšší soutěže, někomu déle, ale vždycky to byl přínos pro obě strany a myslím si, že i pro diváky.
Opět se povedlo pomoci do nejvyšší soutěže dalším mladíkům, ostatně je tomu tak každý rok. Letos se v extralize natrvalo prosadili Vilém Burian, Jan Káňa, nebo Martin Dočekal z loňského kádru, v průběhu sezóny odešli hrát extraligu i Ondřej Dlapa a Tomáš Vondráček.
Takhle je to u nás nastaveno a myslím si, že je to tak správně. Znovu opakuji, my jsme si vědomi toho, že hráčům u nás nedáváme nějak moc peněz. Na druhou stranu dostali u nás kvalitní trénink, velký prostor v první lize, což je výborná soutěž pro to, aby mladí hráči získali potřebné zkušenosti. Tím, že se ti kluci u nás ukázali a dobře v zápasech pracovali, tak prostě jednou zazvoní telefon a je o ně zájem z vyšší soutěže. To je naše filozofie. Pokud se pak hráč v extralize chytne, přijde si i na lepší ekonomické podmínky, ale peníze jsou to zasloužené, protože u nás si to vždycky dobře odpracoval a věřil tomu, že dobrou prací se pak může někam posunout.
Jaká je momentálně situace u Tomáše Vondráčka, je již hráčem Komety Brno?
Tomáš Vondráček je stále hráčem Horácké Slavie Třebíč, v současné době hraje v Brně semifinále play – off extraligy. Situaci ohledně něj jsme zatím i z tohoto důvodu neřešili.
Asi je zatím předčasné ptát se na další spolupráci s Kometou, nebo dalšími extraligovými kluby, protože se stále ještě hraje extraliga. Nebo už máte nějaké podmínky předjednány?
Ano, máme předjednánu další spolupráci. Měli jsme už sezení se zástupci Komety Brno a můžu potvrdit, že jak Kometa, tak i my máme zájem na další spolupráci, jsme dohodnuti, že spolupráce bude pokračovat.
Do Třebíče se vrátil odchovanec a bývalý reprezentant Michal Mikeska. Jaká je situace u tohoto u diváků oblíbeného hráče?
Podle toho, jaké mám zprávy, měl by Michal Mikeska nastoupit trenérskou dráhu v Pardubicích. Tohle je ale spíš otázka na něj. Co se týče jeho působení v sezóně 2013 – 2014 u nás v týmu, má to hned několik aspektů. Michal byl výbornou ikonou týmu pro diváky, nám odvedl výbornou práci na ledě. Byli jsme domluveni, že nám pomůže dostat se do play – off, což jednoznačně pomohl a splnil. Je potřeba mu poděkovat. On ví, že Třebíč ho pro velký hokej vychovala, hrál pak v reprezentaci, v Rusku, má extraligový titul s Pardubicemi, vyhrál kanadské bodování v sezóně, kdy byla v NHL výluka a v soutěži bylo mnoho hráčů ze zámoří. Tohle všechno Michal zažil a vrátil se zpět k nám do mateřského klubu, kde na našem ledě začínal. Ve dvaceti devíti zápasech nám pomohl a myslím si, že to od něj bylo úžasné gesto. Znovu musím připomenout, že u nás hrál prakticky zadarmo.
Tým v sezóně vyhrával spíše na ledech soupeřů, kde patřil k nejlepším. Naopak na domácím ledě se prakticky až do Vánoc nedařilo udělat nějakou šňůru vítězných zápasů. Co bylo podle Vás příčinou tohoto stavu?
Tohle je věc, o které hodně přemýšlím, a zatím jsem nepřišel na žádnou konkrétní příčinu tohoto stavu. Je to pro nás záhada. Doma, jako bychom se dostávali pod nějaký zbytečný tlak, a i když jsme některá domácí utkání odehráli herně výborně, tak jsme je ztratili výsledkově. Čím víc se to na začátku sezóny stávalo, tak tím víc to na nás začalo doléhat a začali jsme o tom někdy až moc přemýšlet. Naopak venku jsme hráli uvolněně a přesně to, co jsme chtěli, měli jsme i štěstí a dařilo se nám. Na ledech soupeřů jsme získali až neuvěřitelný počet bodů. Kdybychom doma uhráli alespoň průměrný počet bodů, mohli jsme být v tabulce na zajímavých místech, ale to je kdyby. Určitě to nebylo tím, že bychom doma nějak lítali po soupeři a chtěli hrát něco jiného, než venku. Trošku jsme možná byli svázaní i domácím publikem, zlepšilo se to až po Vánocích. V klíčové fázi sezóny, kdy se rozhodovalo o postupu do paly – off, jsme domácí zápasy pak zvládli. Je to hodně netradiční, stalo se to letos nám, v extralize pak Vítkovicím a určitě se nad tím ještě zamyslíme.
Závěr soutěže ovlivnilo pravidlo o zákazu startu v první lize všech hráčů, kteří po 15.2. nastoupili byť jen na jediné střídání v extralize. Jaký je Váš pohled na toto pravidlo?
Když se o tomhle bavím, vyvolává to ve mně velké emoce a musím se hodně kontrolovat, abych neřekl nějaké špatné věci. Je to hlavně o tom, že mladí hráči, kteří byli preferovaní celou sezónu, mají třeba už odehráno dvacet šest zápasů v extralize, ale na ledě jsou v zápase třeba jen necelé dvě minuty. Sice se to počítá jako start, ale moc si v těch utkáních nezahráli, proto jezdili hrát do první ligy, kde byli vytěžovaní mnohem víc. V době, kdy vrcholí první liga, kdy by si takhle mladí kluci sáhli na dno, získali obrovské zkušenosti ve vypjatých zápasech, tak místo toho sedí na tribuně. To je pro mě naprosto nesrozumitelné, tomu prostě nerozumím. Nikdo se nezeptá na názor lidí, kteří se v praxi setkávají dlouhodobě v klubu s vytížením hráčů, s jejich hokejovým růstem. Návrh podá pracovní skupina svazu, ten je přijat a je to hotová věc.
Skoro to vypadá jako cílené ovlivnění závěru soutěže. Nejvíce tohle kontroverzní pravidlo postihlo právě Třebíč, Havlíčkův Brod a Benátky, tedy kluby, které mohly být favoritům soutěže hodně nebezpečné právě tím, že měly v sestavách mladé talentované a pohyblivé hráče.
Nechce se mi věřit, že mužstva, která chtějí aspirovat na postup do extraligy, se bojí kluků ročníku 1992, 1993 nebo 1994. Nic jiného mě ale v tomto případě nenapadá. Tohle třeba není náš případ, ale například šestnáctiletý hráč Zacha z Liberce, který může působit ještě minimálně na třech šampionátech do dvaceti let a mohl si zahrát vynikající sérii za Benátky proti Mladé Boleslavi, z níž by si odnesl obrovské zkušenosti, najednou nesmí nastoupit. V Liberci pak odehrál minimum v předkole. Tohle je doslova odstrašující příklad nesmyslnosti tohoto pravidla. Přitom po každém šampionátu dvacítek se u nás neustále říká, že mladí hráči ve dvacítkách nehrají dobře a nejsou vyzrálí.
Nám se to samé stalo hned u několika hráčů: Valenta, Wasserbauer, Dujsík, Mrázek, Raška a další. Samozřejmě nemluvíme o tom, že mohl za nás nastoupit třeba Libor Pivko, který měl vinou zranění v extralize odehráno jen pět zápasů. Omezení o takovýchto starších hráčů bych rozuměl, ale nerozumím tomu, proč mladí talentovaní hráči nemohou v nejexponovanějších zápasech sezóny nastoupit. Snažím se sepsat dopis na svaz, vím, že to bude zbytečné, ale mám potřebu se k tomu vyjádřit a říct na tuhle věc svůj názor.
Pojďme od zeleného stolu zpět k dění na ledě. Ve čtvrtfinále jste se utkali s Havlíčkovým Brodem. Herně velmi vyrovnanou sérii jste nakonec zvládli 4:1 na zápasy. Můžete se za touto sérií ohlédnout a vyzdvihnout rozhodující okamžiky?
Havlíčkův Brod podával v sezóně výborné výkony v základní části. Na to, jakou rotaci hráčů v týmu měli, to bylo chvílemi až nepochopitelné. Ta čtvrtfinálová série byla neskutečně vyrovnaná, vždyť čtyři z pěti zápasů šly do prodloužení, nebo nájezdů. My jsme se snažili hrát si pořád to svoje, chtěli jsme být trpěliví a hrát dobře z obrany, což se nám povedlo. V prvních dvou zápasech se šlo až do nájezdů a my jsme je zvládli, zvládli jsme i jedno ze dvou prodloužení. To v třetím zápase bylo rozhodující. Nahec vyrovnal pět sekund před koncem a Kuba Čuřík rozhodl v prodloužení. Podle mého názoru rozhodla taková ta týmovost, kterou si kluci u nás v kabině vytvořili. Dokázal to i poslední pátý zápas na ledě v Kotlině, kdy Brod ještě mohl s touto sérií zahýbat, ale my jsme mu nedali žádnou šanci a zápas jsme jednoznačně vyhráli vysoko 6:1. Rozhodovaly i zkušenosti z loňské sezóny, kdy hodně našich hráčů play – off hrálo. Myslím, že o naší týmovosti a duchu týmu mluvil i soupeř, protože to z kluků bylo hodně cítit i na ledě a bylo to opravdu klíčové. Série to nebyla vůbec jednoduchá, ale my jsme ji zvládli a znovu jsme si došli pro semifinále, což je pro náš tým a klub velký úspěch.
Pak přišlo semifinále, je až neskutečné, že Horácké Slavii se znovu povedlo dostat se mezi čtyři nejlepší týmy. Už to samo o sobě byl úspěch. Jen je škoda, že se nepovedlo vysoce favorizovanou Mladou Boleslav netající se postupovými ambicemi ještě více potrápit. I tady poprosím o Vaše hodnocení série a jejích rozhodujících momentů.
Já si myslím, že jsme Boleslav potrápili, samozřejmě je škoda, že jsme jim nevzali zápas, nebo dva, jako loni. Abych řekl pravdu, měl jsem z té série docela strach, protože jsme do ní šli s velmi okleštěnou sestavou právě o ty mladé hráče a třeba bez Václava Čejky, který se zranil v prvním zápase s Havlíčkovým Brodem a v defenzívě nám hodně chyběl. Vytáhli jsme si kluky, které jsme si vytipovali pro tento případ v Moravských Budějovicích a Břeclavi, abychom tuto sérii nějakým způsobem zvládli. V play – off také přicházejí zranění, hraje se rychle za sebou, ubývají síly. V těch prvních dvou zápasech v Mladé Boleslavi byl soupeř aktivnější, měl převahu, ale my jsme se drželi dobře, tým výborně pracoval a výborně zachytal gólman. Vlastně oba tyto zápasy se rozhodovaly až v power – play. Myslím si a bylo to i vidět, že domácí v těchto zápasech nebyli úplně v klidu. Obě ta utkání jsme odehráli výborně. V Boleslavi se nehraje dobře a vlastně celou sérii rozhodly přesilové hry. Při hře pět na pět jsme ve čtyřech semifinálových utkáních dostali pět branek, což není vůbec špatná bilance. Šest branek jsme dostali v přesilovkách a dvě branky do prázdné. Přesilovky jsou velkou doménou Boleslavských. Nejblíž k vítězství v semifinále jsme měli ve třetím, prvním domácím zápase, který byl nejlepší z naší strany, a prohráli jsme ho nejtěsnějším výsledkem 0:1. Tam to bylo o proměňování šancí. Je škoda, že v tomto utkání, kdy jsme za výborné podpory diváků podali vynikající výkon, nedokázali zápas zvládnout výsledkově. Čtvrtý zápas už byl z naší strany na krev, někteří kluci hráli se zraněním, někteří pod injekcemi. Soupeř měl proti nám neskutečně široký kádr a s vedením 3:0 na zápasy už to dotáhl do vítězného konce. Myslím si ale, že jsme mohli odejít se vztyčenou hlavou. Musím říct, že jsem před sérií myslel na to, abychom byli schopní konkurovat, a kluci nás mile překvapili tím, jak se k tomu všemu postavili.
Do play – off za Třebíč naskočili mladí hráči vytipovaní ve druhé lize, obránci Adam Šidák a Jakub Šaur a forvard Jan Trojan. Jak jste s jejich působením spokojeni a budete o ně mít zájem i pro další prvoligový ročník?
Určitě budu jednat s Jakubem Šaurem, který nás mile překvapil, jednal jsem i se Znojmem a ani z jejich strany by neměl být problém s jeho uvolněním na roční hostování. Je to hráč, o kterém jsme věděli a chtěli jsme ho k nám dostat dříve, ale Břeclav hrála o záchranu až do posledního kola, takže to nešlo. Z bojů druhé ligy naskočil přímo do play – off první ligy a já si myslím, že je to hráč, který by se u nás mohl uplatnit a mohl by nám pomoci. Co se týká kluků z Moravských Budějovic, určitě se o tom pobavíme ještě s novým trenérem Jiřím Mičkou. I u nich možnost, že s námi naskočí do přípravy, určitě je.
V průběhu sezóny jste si několikrát pochvaloval působení zkušených hráčů Rostislava Maleny a Davida Dolníčka na mladé hráče, především v kabině. Stejně jste hodnotil i Michala Mikesku. Opravdu jsou tihle zkušení bardi pro tým a mladé hráče tolik důležití? Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, který vám utkvěl v paměti?
Tihle zkušení hráči jsou obrovským přínosem, tak to prostě je. Jsou přínosem nejen na ledě, ale i v kabině. Důležitým momentem je, že dokáží v kabině navodit správné klima a jsou jakousi prodlouženou rukou nás trenérů. Zařadil bych do této kategorie i Marka Laše. Vědí, kdy mají spoluhráčům promluvit do duše, kdy to naopak je třeba odlehčit. My trenéři s nimi komunikujeme a pak se nám to vrací právě v té už zmíněné týmovosti. Co si budeme povídat, někteří soupeři mají kvalitnější soupisky, co se týká jmena třeba i bodování některých hráčů. Za ty poslední tři a půl roku se náš tým vždycky semkl a dokázal velké věci. Pokud bych měl uvést nějaký příklad, tak to ne, to by asi mělo zůstat v kabině. Ale jeden příklad za všechny, po porážce 0:7 od Olomouce si kluci sedli, tihle starší borci si vzali slovo a pak jsme v dalším kole jeli do Budějovic, kde jsme odehráli vynikající utkání, vyhráli jsme ho 0:3 a vlastně dva dny od té vysoké porážky bylo najednou všechno jinak. Z deseti zápasů jsme prohráli jeden v Šumperku a odrazili jsme se k výbornému pátému místu v základní části. Od těchto hráčů starších je to obrovská pomoc na ledě i v kabině.
Jaký program teď čeká hráče, jak dlouhou budou mít dovolenou a kdy začne suchá příprava týmu?
Hráčům běží dovolená už čtrnáct dnů, někteří si ještě prodlužují sezónu. Tomáš Fořt ve Zlíně trénuje a čeká na šanci, Marek Laš pomáhal Litvínovu. S novým trenérem budeme mít ještě sezení a tam se rozhodne, kdy bude zahájena letní příprava na sezónu 2014 – 2015.
Novou smlouvu Horácká Slavia Třebíč podepsala s trenérem Jiřím Mičkou, který vedl naposledy právě Havlíčkův Brod. Byl jediným kandidátem na post hlavního trenéra?
Jiří Mička byl prvním kandidátem, kterého jsme oslovili, a on naši nabídku přijal. Jsme za to rádi, protože si myslím, že je to trenér, který má velmi dobře zmapovanou první ligu, je mladý a má drive. Věřím, že úspěšně naváže na naši práci.
Fanoušci v letní přestávce doslova hltají každou zprávu o novinkách v kádru, o každém pohybu v něm. Nastíníte nějaký časový horizont, kdy by mohli očekávat první zprávy z kádru?
K fanouškům bych chtěl říct, že si vážíme jejich podpory. Hokej se hraje především pro ně a já jsem rád, že tady v Třebíči máme pro koho hrát. Pomáhali nám i při venkovních zápasech a to je třeba ocenit. Věřím, že jsme jim i v letošní sezoně udělali radost. Co se týče novinek v kádru, pracujeme naplno, ale teď zatím nemohu ještě žádné zprávy uvolnit, fanoušky prosím, aby byli trpěliví. Možná už v půlce dubna budeme mít jasněji.
Dvěma postupy do semifinále jste se s Radkem Novákem zařadili mezi trenérské legendy Horácké Slavie Třebíč. Tohle se nepovedlo nikomu před vámi. Kam se ve vaší kariéře ty dvě poslední sezóny zařadí?
Samozřejmě jsme za to rádi a myslím, že v tomhle případě mohu mluvit i za Radka. Kam se ty úspěšné sezóny zařadí, to zatím nedokážu přesně říct. Někdy se na všechno rychle zapomene. Jsme ale rádi, že naše práce, a nebylo jí málo, což mohu myslím zodpovědně říct, přinesla díky mužstvu, které respektovalo náš systém hry a nás, stejně jako jsme my respektovali hráče, ovoce v podobě postupu do dvou semifinále za sebou. Je to určitá vizitka i pro město Třebíč. Myslím si, že hokej udělal v našem městě dobrou stopu, dobrou reklamu a zasloužili se o to i lidé, kteří jsou možná trochu v pozadí, ale bez jejich každodenní pomoci by to nefungovalo a je jim třeba poděkovat. Doufám, že to takto poběží co nejdéle.
Po sezóně pak přišlo vaše rozhodnutí na lavičce nepokračovat, budete působit na postu sportovního manažera. Byly ty sezóny tolik náročné, že skloubit práci sportovního manažera a trenéra už dál nešlo?
Jedná se o tři a tři čtvrtě sezóny. Nám se s Radkem povedlo ve všech čtyřech sezónách dostat mužstvo do play – off a člověk už také musí myslet na své zdraví. Trénuji nepřetržitě 18 sezón. To byl asi zásadní moment tohoto rozhodnutí. Nemůžu říct vůbec nic špatného proti týmu, to si myslím, že z tohoto rozhovoru vyplývá. Nic nemůžu říct ani proti vedení klubu, které nám trenérům vždy nechávalo volnou ruku a opravdový klid na práci. Tohle rozhodnutí je čistě moje, u hokeje ale samozřejmě zůstanu dál, i když v poněkud v jiné roli. Věřím, že zase dostanu chuť trénovat, po této sezóně jsem si ale řekl dost. Potřebuji si teď odpočinout, zregenerovat a zbavit se těch stresových situací, které na střídačce zažívám.
Děkuji za rozhovor i za krásné hokejové zážitky a v další práci přeji mnoho úspěchů.
