Ohlasy po utkání
Každý bod se počítá, říká Brož. Kdyby došlo na nájezdy, měl nachystanou variantu
včera
Když budeme dřít, půjde všechno, myslí si Zdeněk Okál
Ohlasy po utkání
T ř e b í č - Hned dvě branky si v zápase s Hradcem Králové připsal štírek Zdeněk Okál. Byla to pro něj sladká odměna za aktivitu, kterou v celém utkání hýřil. První branka byla rychlou odpovědí na vedoucí gól Hradeckých, druhou trefu si syn dlouholetého zlínského kapitána schoval až na poslední možnou chvíli – do posledního samostatného nájezdu, v němž skvěle vykoupal Filipa Luňáka a získal tak Třebíči druhý bod.
Od začátku zápasu bylo na ledě vidět, že se potkali soupeři, kteří v současné době nehrají v nějaké oslnivé formě. Mnoho nepřesností, spíš boj, než hezký hokej, to byla první polovina zápasu. Diváci si přišli na své až ve druhé polovině zápasu, kdy se hra nejen zpřesnila, ale také přitvrdila.
Zdeněk Okál se raduje z proměněného nájezdu a vítězné branky zápasu
“Byl to těžký zápas, měli jsme hodně šancí a ve třetí třetině jsme měli na to, vyhrát po šedesáti minutách. Akorát nám to tam ne a ne spadnout, z naší strany tam dnes zvonili čtyři tyčky. Mohli jsme vyhrát i za tři body, ale buďme rádi za ty dva,“ hodnotil krátce po zápase dvougólový střelec večera.
Zdeněk Okál si velmi dobře pamatoval obě gólové situace a následně je i popsal. “Ta první situace byla v přesilovce. Mára Laš poslal puk na Čápa (Petr Zahradník – pozn. red.) a já už jsem měl stejně lehkou úlohu, jako v zápase s Olomoucí, jenom jsem zametl puk do brány.“
Druhá branka byla nejen brankou, která dala Třebíčským druhý bod, ale i brankou, která určila vítěze zápasu. Filip Luňák, současný brankář Hradce Králové je v Třebíči velmi dobře známý a mnoho hráčů současného kádru Horáků s ním nastupovalo v době, kdy oblékal dres Horácké Slavie. Zdeněk Okál mezi ně ale nepatří. “ Pan Mejzlík se zeptal, jestli pojedu a já jsem samozřejmě řekl, že ano. V každém zápase chci vyhrát a v každém chci dát gól. Filipa Luňáka jsem vůbec neznal, ale kluci mi říkali, že ho znají a že má rychlé nohy, tak jsem najížděl z levé strany a chtěl jsem zkusit kličku a dát puk nahoru. Všiml jsem si ale, že vystrčil hokejku, tak proč to nezkusit po ledě, když tam v té chvíli vůbec nic neměl,“ lišácky se usmívá střelec rozhodující branky večera.
Vzápětí ale zvážní při dotazu na to, zda taková vydřená výhra bude pro Třebíčské psychickou vzpruhou před těžkou sérií se silnými soupeři. “Určitě, trošku jsme se teď zvedli a tahle výhra bude pro náš tým jen ku prospěchu. Určitě nám to pomohlo. Každý zápas je jiný a když budeme makat a dřít, tak se dá utáhnout všechno,“ nedívá se hráč s číslem jedenáct na následující zápasy s nějakým despektem, nebo snad strachem.
