Kluci už mi říkají Willy Fog, směje se hokejový cestovatel Marek Laš

Hokejisté Horácké Slavie začali zápas výborně. Nebojácně šli za pukem, a v prvních dvou minutách jej soupeři skoro nepůjčili. Vytvořili si dvě gólové šance, ale v té první Lukáš Havel přestřelil, ve druhé z nich střílel Martin Dočekal pár centimetrů od pravé Nerudovy tyče. Jenže pak z ničeho nic udeřilo na druhé straně. Mezi obránce nabruslený Musil dostal krásnou přihrávku a ještě lépe a nechytatelně trefil levý růžek branky, kterou hájil Šimon Hrubec.

Od té doby se obraz hry výrazně změnil. Hosté najednou začali napadat rozehrávku Třebíče a domácí dělalo velké problémy nejen založení útoku, ale i kontrola puku. Teprve až vyrovnávací gól Lukáše Havla vrátil trochu jsitoty na domácí hokejky.

“Těžko se hodnotí zápas, který jsme prohráli. Bohužel jsme v situaci, že všichni ví, že dlouhodobě těch gólů moc nedáváme. Jakmile jich víc dostaneme, je to pro nás pak náročné,“ moc dobře si uvědomuje stav třebíčské hry a jejího největšího problému střelec krásné třetí branky Horáků Marek Laš.

Marek Laš

Vždyť třebíčští střelci nasázeli soupeřům druhý nejnižší počet gólů. Už jen Most a Písek jsou v tomto ohledu o jednu vstřelenou branku horší.

“Musíme se snažit hrát tak, abychom dostávali jeden – dva góly na zápas a o něco víc abychom dali a to se nám dneska nepovedlo, i když si myslím, že jsme do toho utkání dali docela dost snahy. Myslím si, že kdyby ten výsledek nebyl negativní, tak by se divákům asi i líbil,“ žehrá nad výsledkem čtyřiadvacetileté levé křídlo první formace.

Bojovný odchovanec Horácké Slavie si mohl v sedmapadesáté minutě užít svoji chvilku slávy. Po krásné akci překonal Nerudu v brance hostů, snížil na 4:3 a dal tak svému týmu naději na vyrovnání. To ale hosté nedopustili a v poslední minutě ještě stihli skórovat do prázdné brány.

“Dá se říct, že jsem udělal to samé, co v první třetině, akorát, že v poslední fázi akce jsem šel přímo do brány. Jel jsem s pukem přes celé střední pásmo, naznačoval jsem přihrávku na prkna, ale pak jsem to strhnul na střed hřiště. Ta střela šla gólmanovi mezi nohy. Ani jsem neměl čas tam nějak moc něco vymýšlet, protože soupeřova hůl mi spadla do cesty. A pochválím Martina Sobotku protože bylo vidět, že byl rozjetej, že to chtěl projet sám, ale nakonec se smiloval a ten puk mi půjčil,“ s lišáckým úsměvem popisuje krásnou akci ze závěru třetí třetiny autor třetího a pohříchu i posledního gólu Třebíče v tomto utkání.

Ačkoli povoláním hokejista, plní v probíhající sezóně Marek Laš spíše roli cestovatele. Třebíč, Ústí, Třebíč, Ústí, Litvínov, Třebíč … Takhle nějak vypadá sezóna 2011 - 2012 v podání Marka Laše.
“Kluci už mi říkají Willy Fog, a asi to tomu i odpovídá. Je to taková pro hokejistu klasická situace. Člověk nemůže s ničím moc počítat, nebo něco plánovat. Prostě se večer dozvím, kde druhý den hraju a nezbývá, než se s tím smířit a prostě tam, kde zavážu tkaničky, tak tam makat. Abych pravdu řekl, tak vůbec nevím, jestli když nastoupím třeba v únoru ještě tady v Třebíči, jestli se můžu ještě vrátit do Ústí, nebo jestli by vůbec byl o mě zájem. Telefon mám pořád u sebe a když mi zazvoní, sednu do auta a jedu. Teď zrovna jsem v Třebíči a víc k tomu říct nemůžu,“ vysvětluje nejistotu nejen hokejového života, ale života skoro všech sportovců, kteří hrají profesionálně kolektivní sporty Marek Laš, který je hráčem Ústí nad Labem, ale ještě večer před zápasem s Havlíčkovým Brodem pomáhal v extralize Litvínovu při utkání s Plzní.