Kvalita a zkušenosti do obrany, posílí ji Lukáš Kříž. Těším se na mančaft, říká

Devětadvacetiletý obránce Lukáš Kříž je odchovancem jihočeského, konkrétně českobudějovického hokeje. V mládežnických kategoriích U18, U19 a U20 si připsal 31 startů v nejcennějším reprezentačním dresu. V extralize naskočil do dvou zápasů za Hradec Králové. S naší druhou nejvyšší soutěží, kterou teď bude hrát za Třebíč, má bohaté zkušenosti. Připsal si v ní celkem sto šedesát zápasů, ve kterých nasbíral dvacet sedm kanadských bodů za šest branek a jednadvacet asistencí. Lukáš je typ poctivého bojovníka, dobře bruslícího a důrazného obránce. Jeho postavu na ledě nemůžete přehlédnout. Měří 180 centimetrů a váží 89 kilogramů. Kdo Lukáše někdy viděl třeba jen v tričku, ví, že jeho kilogramy a široká ramena jsou kilogramy svalové hmoty, které si jako kondiční trenér poctivě udržuje. Proto je platným a ceněným v soubojích před oběma brankami.

Lukáš Kříž byl platným členem třebíčské obrany, kterou posílí i pro sezónu 2023 - 2024

“Kádr ještě nemáme úplně hotový. Naskytla se nám možnost získat Lukáše Kříže, který je už zkušený hráč a který nám loni, pokud ho Tábor uvolnil, odvedl velice slušné výkony a dobré služby. Proto jsme se s ním chtěli domluvit, všechno klaplo, takže můžu oznámit, že Lukáš Kříž bude v příští sezóně hráčem Horácké Slavie. Věřím, že naváže na výkony, které u nás předváděl loni. V obraně máme mladé kluky a je proto potřeba to vyvážit zkušeným hráčem. Lukáš je zkušený obránce, který dobře bruslí, je důsledný a důrazný. Věřím, že nám v příští sezóně pomůže. Pracuje jako kondiční trenér, takže přípravu si dělá sám a my jsme mu v tomto vyšli vstříc. K týmu se proto připojí v závěru července, kdy bychom měli vyjet na led,“ komentuje příchod silového a poctivého obránce z Tábora do Třebíče hlavní trenér Kamil Pokorný.

O krátký komentář jsme požádali i Lukáše, který naší redakci ochotně vyšel vstříc.

Lukáš Kříž při děkovačce s fanoušky po posledním zápase sezóny 2022 - 2023

Lukáš Kříž: Rozhodující pro mě byl charakter týmu

Lukáši, jakým způsobem probíhalo jednání s třebíčským klubem o tvém příchodu do Horácké Slavie?

My jsme si něco s trenérem říkali už v průběhu sezóny, bavili jsme se, co asi bude po konci sezóny. Ale v tu dobu to bylo spíš takové orientační. Když jsem pak v play off přijel na zápasy semifinále, tak jsem si říkal, že by bylo zajímavé, kdyby se povedl přestup a zkusil bych si zase velký hokej. Po sezóně jsem dostal nějaké info z Tábora a začal jsem jednat s Třebíčí. Jsem rád, že to dobře dopadlo a budu v Třebíči hrát.

Když jsme po jednom utkání dělali pozápasové ohlasy, hodně jsi Třebíč a prostředí tady chválil. Co ale bylo tím rozhodujícím faktorem ve volbě a konečném rozhodnutí? A s tím souvisí i otázka, jestli jsi řešil i jiné možnosti?

Nejprve odpovím na tu první otázku. Za mě rozhodl jednoznačně charakter mužstva, kluci, kteří v něm jsou a lidé ve vedení klubu. Ten klub na mě působí tak, že je to jedna velká rodina, kde se k sobě chovají lidé hrozně hezky a proto jmenuji jednoznačně charakter mužstva. Navíc je to jeden z top klubů v Chance lize. I to byl jeden z faktorů při rozhodování. Věděl jsem, že nejdu do klubu, který hraje někde na konci tabulky. V jednání byl ještě jeden klub z první ligy, ale primárně jsem chtěl jít do Třebíče.

Už v sezóně, v základní části jsi jezdil hrát z týmu druhé ligy do týmu, který hrál špičku Chance ligy. Pak jsi naskočil i do semifinálových bojů. Byl to tak silný zážitek, že přispěl k rozhodnutí vrátit se do profesionálního hokeje?

Já jsem šest let velký hokej nehrál. Dveře do velkého hokeje a hokejové kariéry jsem už prakticky zavřel. Když jsem jezdil do Třebíče, zase jsem si připomněl, jaké to bylo dřív…, fanoušci a všechno okolo. Fanoušků chodilo hodně i v Táboře, ale samotný hokej je v Chance lize prostě jiný, než ve druhé lize. Všechno je víc profesionální a víc se řeší systém hry, před zápasem porady, videa ze hry soupeře atd. Tohle všechno jsem si oživil a chytil jsem takovou tu slinu, že bych se do toho chtěl ještě zpátky dostat. Jsem moc rád, že se to povedlo a příští sezónu budu zpátky v první lize a budu zase braný jako profík.

Hlavní trenér pan Pokorný říkal, že obrana bude příští ročník trošku mladší, než byla minulou sezónu. Ze zdravotních důvodů skončil nezkušenější bek Jirka Hunkes, a tak potřeboval do týmu zkušeného obránce. Už jsi s trenérem o své roli v týmu mluvil?

O tom jsme se ještě nebavili. Víceméně jsem teď řešil detaily smlouvy s předsedou klubu panem Svobodou. Určitě k takovému rozhovoru a jednání ještě dojde a tuhle pozici beru. Je mi dvacet devět let, bude mi třicet. Hokej na úrovni Chance ligy jsem hrál docela dlouho (160 zápasů – pozn. red.), takže nějaké zkušenosti bych mít měl. Suchou přípravu si dělám sám, takže i z toho cítím od trenérů důvěru v to, že se dokážu připravit a že budu mít roli toho zkušenějšího obránce. Doufám, že v sezóně prokážu kvality, pro které si mě trenéři vybrali.

Trenér právě zmiňoval, že pracuješ jako kondiční trenér a k týmu se připojíš až v červenci, až se bude nastupovat na led. Bylo pro tebe důležité, že ti klub i v tomto vyšel vstříc?

Bylo to pro mě hodně důležité, protože tím, že jsem šest let hrál druhou ligu, která se hraje při práci, mám i svoje mimohokejové aktivity. Dělám kondičního trenéra, do toho jsem motomechanik, opravuji motorky a k tomu všemu jsem jezdil hrát hokej do Tábora. Dá se říct, že hokej pro mě byl víceméně už spíše koníček. Poslední rok – dva, kdy Tábor usiloval o postup, se to začalo brát trochu vážněji a už to jen koníček nebyl a bylo pro mě docela náročné to všechno skloubit. Když mi trenér řekl, že je taková možnost, že bych suchou přípravu mohl udělat sám, bylo to pro mě velké plus. Kondičního trenéra dělám už nějaké čtyři roky, mám stálé klienty a musím s nimi dojet intervaly, které máme rozpracované. Postupně budu spolupráci s nimi ukončovat. Myslím si, že se dokážu kvalitně připravit a trošku tomu rozumím stejně, jako každý hokejista, který hokej hrál a je už zkušenější, třeba v mém věku. Snad to bude stejně dobré, jako minulou sezónu, spíš by to mělo být ještě lepší. Oživí se fyzička, herní praxe, navíc budu od začátku s týmem. Na kluky a celý mančaft se už teď hrozně těším. Za těch pár zápasů mě okamžitě vzali mezi sebe a chovali se ke mně fajn a vstřícně, se vším mi pomohli.

Zmínil jsi motorky, prozradíš jaký stroj sedláš?

Teď momentálně žádný. Ono se v profi hokeji ani na motorce jezdit nesmí, bývá to ve smlouvě. Od malička jsem ale jezdil motokros. Pořád mě to k motorkám lákalo, dělal jsem to zároveň s hokejem až do doby, kdy jsem podepisoval profesionální smlouvu. Pak už to nešlo. Před asi čtyřmi lety jsem si zase pořídil motorku, zase samozřejmě krosku do terénu. Ale už jsem ji prodal, nejen kvůli hokeji, taky čekáme narození dcery a člověk už pak v takových chvílích přemýšlí trošku jinak, protože má větší zodpovědnost a nejen za sebe.

Lukáši děkuji za rozhovor a přeji v Třebíči hodně úspěchů.