Jaroslave, už v sobotu vstoupí reprezentace do turnaje světového šampionátu ve Finsku pod vedením Kariho Jalonena. Tipnete si na úvod, kam by mohl reprezentační tým dojít a kdo bude nejvytěžovanějším brankářem nebo přímo brankářskou jedničkou?
Vzhledem k tomu, že v nominaci jsou tři kluci, tři brankáři, kteří prošli mýma rukama, tak bych si moc přál, aby došli co nejdál samozřejmě. Turnaj je ale dlouhý a stát se může cokoli. Budu jim všem fandit a doufat, že po dlouhé době by mohla cinknout nějaká medaile. Hrozně moc bych jim to přál.
Už jste to zmínil. Všichni tři brankáři, Karel Vejmelka, Marek Langhamer i Lukáš Dostál byli Vašimi svěřenci v Kometě Brno. Dva z nich Lukáš Dostál a Karel Vejmelka prošli i Horáckou Slavií, Karel je naším odchovancem.
Ano, všichni tři byli mými svěřenci. Ve dvou ročnících, co se týče Marka Lanhamera, s Karlem Vejmelkou a Lukášem Dostálem jsem spolupracoval delší dobu. Jak bylo zmíněno, působili i v Třebíči, za což bych chtěl dodatečně poděkovat, protože v té době byli v Brně tři kvalitní brankáři, navíc tam byl tenkrát ještě Marek Čiliak. Proto jsme využívali možnost, že se udržovali v tempu a zápasovém rytmu tady v Třebíči. Já jsem je sem jezdil samozřejmě sledovat. Karlovi to pomohlo hodně, díky zápasovému vytížení a rytmu byl připraven kdykoli naskočit i v Brně. Co se týče Lukáše, tak ten tenkrát přecházel z juniorského do dospělého hokeje. Třebíč mu v tom hrozně moc pomohla, a proto bych za to chtěl klubu dodatečně poděkovat. Vycházeli jsme si vstříc a znovu opakuji, že klukům to hrozně moc pomohlo.
Lukáš Dostál zde v Třebíči dostal velký prostor, chytal těžké zápasy, byl oblíbencem fanoušků a při pozápasových rozhovorech působil zcela dospělým dojmem s tím, že to má v hlavě opravdu srovnané. Také pak po příchodu do Finska okamžitě zářil. Dá se tedy říct, že ho zápasy v první lize za Třebíč dokonale připravily na velký hokej?
Já už jsem to zmiňoval v mnoha rozhovorech. Lukáš je fantastický kluk, který od malička věděl, čeho chce dosáhnout, za čím si v hokeji jde a podřizoval tomu všechno. Co se týče přechodu z juniorky mezi dospělé, tak už tenkrát Chance liga měla a stále má svou kvalitu. Ty zápasy tady mu stoprocentně pomohly. Odpíchl se od toho k dvouzápasové šanci v Kometě. K přechodu do Finska mu zápasy v Třebíči moc pomohly spolu s jeho talentem, tréninkovou pílí a uměním, které má. Ve Finsku pak udělal další neskutečný pokrok a výsledky. Pokud si dobře pamatuji, byl vyhlášen i nejlepším brankářem finské nejvyšší soutěže. To je při kvalitě finské brankářské školy něco neuvěřitelného. Jsem přesvědčený, že to nebude dlouho trvat a ten kluk bude stabilním gólmanem v NHL.
Zase jste mě předběhl v otázce. Lukáš zatím čeká na šanci v NHL na farmě Anaheimu. Je možné, že se jednou postaví proti sobě jako soupeři v brankách právě Karel Vejmelka a Lukáš Dostál. Dá se říct, komu byste víc fandil?
Jsem přesvědčený o tom, že to nebude tak dlouho trvat a Arizona s Anaheimem na sebe narazí a v brance budou stát tihle kluci. Předpoklady pro to mají oba dva. Karel už své kvality prokázal letos a vedení organizace jistě přesvědčil o tom, že tu soutěž chytat může a z toho mám neskutečnou radost. U Lukáše mám pocit, že vedení klubu ví, co dělá. Letos mu dali čtyři zápasy, aby si tu ligu a ten hokej v ní osahal. Myslím si, že se Lukáš brzo přesune do prvního mužstva a při jeho kvalitách bude i stabilním gólmanem Anaheimu.
Ono to není zas tak dlouho, co Karel tady v Třebíči chytal a zaznívaly tenkrát názory, že to je brankář někde na pomezí první ligy a extraligy. Najednou přijde do NHL a je z něj absolutní hvězda. Čemu to přičítáte nebo co se změnilo?
I já jsem tyto názory zaregistroval a jen jsem se jim smál. Pracoval jsem s Karlem několik sezón a vím co umí, co dokáže, vím jaká byla jeho tréninková morálka. Podle mě byla jen otázka času, kdy se prosadí. On v té době měl skvělou fazónu Marek Čiliak a prosadit se na jeho pozici bylo tehdy hrozně těžké. I tohle už jsem ale říkal. Karel má u mě obrovský obdiv za to, jak pracoval, jak byl trpělivý a na tu šanci si dokázal počkat. O tom, že to je špičkový gólman, jsem byl přesvědčený a loňská sezóna mě v tom jen utvrdila.
Lukáš Dostál na rozdíl od Karla, který trpělivě čekal na šanci v NHL v české extralize, odešel v pro gólmana poměrně mladém věku do Finska. Udělal podle Vašeho názoru dobře?
Myslím si, že jednoznačně ano. Kometa mu umožnila odchod, protože v brněnské bráně byl přetlak. Lukáš změnil prostředí, dostal novou motivaci, dostal se do péče dalšího kvalitního trenéra brankářů. Jeho kvality jsou jasně dané, takže se ve Finsku rychle posunul blíž svému snu, kterým byla NHL.
No a Marek Langhamer zase chytal ve druhé nejlepší soutěži světa KHL. Jaké vlastně máte pocity, když vidíte kluky, s kterými jste pracoval, s kterými jste se piplal, chytat v nejvyšších soutěžích světa a teď třeba i v reprezentaci?
Je to takové moc hezké. Je to vlastně splněný sen každého trenéra, když vidí, že jeho svěřencům se daří, že ta práce k něčemu byla. V první řadě je to ale zásluha těch kluků samotných, jejich práce, zarputilosti i tréninkové morálky. Já jsem se vždycky snažil jim vyjít vstříc, pracovali jsme na věcech, které i oni sami cítili, že je třeba zlepšovat. Radost z nich samozřejmě mám a všem třem bych přál, aby se jim dařilo i dál.
Přitom o brankářích se říká, že jsou v uvozovkách jiní. Že mají svůj svět. Je tomu tak i u těchto tří?
Ano, říká se to, ale zrovna tihle tři to mají v hlavách výborně srovnané a nastavené. Moc dobře ví, co chtějí. Vezměte si, že Karel Vejmelka u hokeje vystudoval vysokou školu, Lukáš má maturitu a kdybyste poznali Marka Lahnghamera, tak uvidíte, že je to také velmi inteligentní kluk. Všichni tři jsou inteligentní a fantastičtí kluci.
Takže u nich neplatí, že do branky chytat ty strašné rány, ty puky jde jen blázen?
V tomhle případě určitě ne, i když na druhou stranu jsou chvíle, kdy člověk taky musí ledasco překousnout. (smích)
Teď tady v Horácké Slavii trénujete Pavla Jekela, Honzu Mičána a také bratra Karla Vejmelky, Lukáše. Zkuste říct něco o nich. Jací jsou to brankáři a kam by mohli své kariéry dotáhnout?
Co se týče Pavla Jekela, toho znám od malička, protože pochází z Brna. Než přešel sem do Třebíče, byl to brankář Komety. Jsem přesvědčený o tom, že je to jeden z nejlepších, ne-li nejlepší brankář v Chance lize a je už připravený a mohl by se posunout do extraligy. Má už dost zkušeností, je to pracovitý brankář. S Honzou Mičánem pracuji dva roky, přišel sem jako junior, který přechází do dospělého hokeje. Šancí v zápasech první rok moc nedostával, bylo to spíš o té práci a zvykání si. V minulé sezóně už dokázal, že určitý potenciál v něm je a že by mohl být výborným gólmanem. Posun u něho byl znatelný, uvidíme, budeme pracovat dál. Myslím si, že Horácká Slavia by nemusela mít do budoucna o brankáře nouzi. Lukáš Vejmelka má všechno teprve před sebou, věkem je to ještě junior a záleží jen na něm a jeho tréninkové píli, jestli svůj potenciál rozvine a jakým směrem se to bude ubírat.
Karel a Lukáš jsou bratři, oba jsou brankáři. Vidíte u nich nějakou podobnost nebo jsou každý jiný?
Oba jsou sportovní typy, co se týká pohybu, všechno jim jde, všechno rychle umí a je to pro ně jednodušší. Samozřejmě stylem chytání si myslím, že jsou odlišní už jen tím, že Karel je pravák a Lukáš je klasický levák. Jejich styl si teď srovnávat netroufnu, ale jak jsem říkal, oba jsou sportovní typy, takže předpoklady, že by Lukáš mohl být stejně dobrý, tam jsou. Ale všechno chce svůj čas. To všechno se teprve uvidí.
Máte v Třebíči na starosti i jiné svěřence než brankáře u družstva mužů?
V Třebíči působím už třetí rok, dva roky zpět jsem k tomu ještě pracoval v Kometě. Tento rok už jsem jenom v Třebíči, takže prostoru je víc k tomu, abych se stoprocentně věnoval místním gólmanům. Udělám všechno pro to, aby to tak i bylo. Chtěl bych v této oblasti klub zase posunout někam dál, aby brankáři měli kompletní servis trenéra brankářů. A kdo ví, třeba se tady podaří najít a vychovat takový talent, jako se to dařilo v Kometě.
Jak se Vám vůbec v Třebíči a Horácké Slavii líbí?
Líbí, líbí. Našel jsem tady v klubu fantastické lidi, našel jsem tady fantastickou partu v kabině a práce tady mě hrozně baví. Můžu říct, že se sem vždycky moc těším a doufám, že to tak bude i dál. Třebíč mi dala šanci pokračovat v trénování u dospělých, což cítím jako závazek a chtěl bych to těm lidem tady vrátit.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v další práci pro HST.