Marcel Hrbáček hrál 550-tý zápas, Miroslav Barus se loučil s Třebíčí

Marcel Hrbáček oslavil 550-tý prvoligový zápas v dresu Horácké Slavie.

Zkušený obránce své kulaté výročí oslavil dvěma druhými asistencemi u třetího a pátého gólu v chrudimské síti. Po zápase se divil blahopřání k 550-tému odehranému zápasu.

“Vždyť to prý byl 551-tý první zápas, ne? Ale zvláštní nebyl ničím, bylo to, jako v každém jiném zápase, jen to vyšlo na takové pěkné kulaté číslo. Hokej je pořád stejný,“ usmíval se spokojeně vzor klubové věrnosti, který převzal dárky z rukou předsedy klubu Dr. Daneš Burketa a generálního ředitele Dr. Karla Čapka.

Vysokou výhru svého celku by ale nejradši vyměnil za postup do play-off.

“Určitě je příjemné takhle vysoko vyhrát právě v tomto zápase. Lepší by ale bylo, kdybychom nemuseli hrát o záchranu, protože to je hodně ošidné. Bohužel jsme tam spadli a s tím už se nedá nic dělat, musíme hrát dál.“

V utkání s Chrudimí byly k vidění krásné branky. A bylo jich hned sedm v síti soupeře.

"Asi se hrálo už hodně uvolněně. Jim o nic nešlo, tak už tolik nešli do obrany, proto se nám podařilo dát pěkné góly, jinak bych v tom žádný zázrak neviděl. Konečně nám to tam napadalo a rozstřílíme se,“ přeje si dlouholetý kapitán Horácké Slavie a pamětník postupu do druhé nejvyšší soutěže.

Ve třetí třetině byla na hráčích Chrudimi patrná frustrace z blížící se vysoké porážky. Časté fauly jim však ke korigování výsledku pranic nepomáhaly. Spíše naopak.

“Oni se už pak uchylovali k sekání a podobným faulům, už to moc nebylo o hokeji. Bylo vidět, že se na hokej moc nesoustředí,“ všiml si hráč, k němuž neodmyslitelně patří číslo 27 a mírně zakryté hledí jeho helmy.

"V play-out chceme uspět, musíme doma bodovat a zachránit se. To je pro nás to nejpodstatnější. Nic jiného nás nesmí zajímat. Náskok sedmi bodů? To jsou dva zápasy a může to najednou být jen o bod a může se to rychle překulit. Musíme jít zápas od zápasu a bojovat, aby to vyšlo.“

Stejně jako trenéři a diváci, i Marcel Hrbáček lituje návratu Miroslava Baruse zpět do Komety, které by měl pomoci bojovat v play-off. Ale taková byla dohoda a dohody se mají dodržovat.

“Mira tady odvedl velký kus práce, dali nejvíc gólů a jejich pětka dnes zápas rozhodla. Bude nám určitě hodně chybět.“

Miroslav Barus přišel do Třebíče z Komety Brno na dvouměsíční výpomoc, která právě zápasem s Chrudimí končí. Velké představení předvedl dnes druhý útok a hned čtyři góly nesly podpis právě Miroslava Baruse. I když ani jeden sám nedal, dokázal se vztyčenou hlavu svým spoluhráčům připravovat jednu šanci za druhou. Čtyři z nich skončily tak, jak měly. Brankami.

Míra Barus, volali diváci několikrát na otevřené scéně

“Ten zápas jsem si užíval stejně jako ty předchozí. Mě ten hokej baví a spolupráce se spoluhráči byla výborná, takže zápas se mi líbil. Cítil jsem se dnes celý den takový unavený, ale před zápasem se to nějak otočilo.“

Miroslav Barus hrál poslední zápas za Horáckou Slavii opravdu s velkou chutí, navíc jeho výkon ocenili i diváci, kteří několikrát na otevřené scéně skandovali jeho jméno. Ani jednou si zkušený forvard nenechal ujít příležitost publiku poděkovat.

“Nebylo to tím, že bych se už těšil do Brna, věděl jsem, že sem jdu na dva měsíce dostat se do nějaké pohody a odevzdat pro mančaft maximum. Myslím, že to se povedlo,“ s úsměvem pokyvuje spokojeně hlavou Miroslav Barus.

V utkání to vypadalo, že diváci oblíbeného „Míru“ zpět do Brna ani pustit nechtějí.

“Asi se chtěli rozloučit. Já taky. Divákům tady v Třebíči bych chtěl strašně moc poděkovat za přijetí, za kulisu, kterou tady v zápasech vytvářeli a za dnešní rozloučení.“

V Kometě se postupem času tvoří velmi silný tým a konkurence v kádru jednoho z favoritů na postup do nejvyšší soutěže je obrovská. To ale Miroslav Barus spíše vítá.

“Když chce mužstvo postoupit, musí tam být obrovská konkurence, musí tam být hráči, kteří musí být stejně kvalitní jako ti v základní sestavě, aby v případě zranění mohli spoluhráče nahradit. Samozřejmě každý je trošku jiný, má trošku jiné návyky, ale určitě je pro postup potřeba mít víc hráčů. „

Číslo 33 na dresu, které zkušený harcovník v Třebíči vyfasoval, bylo na ledě hodně často, na nevytíženost si tedy Barus stěžovat určitě nemohl.

"Stěžovat si na nevytíženost? Tak to určitě nemůžu. Jen mě mrzí to zranění, protože kvůli němu jsem stál dvacet osm dní,“ na chvíli se jakoby zachmuří Barusova tvář. Už v následujícím okamžiku se ale v jeho obličeji objeví známý dobrácký úsměv.