„Věděli jsme, že Ústí je favoritem, je to vlastně aspirant na účast v baráži o extraligu a proto jsme chtěli hrát ze zajištěné obrany velmi defenzivně, vlastně jak se říká takovou „holomajznu. Vyhazovat puky a zkusit nějaký brejk“, potvrdil Martin Sobotka taktické záměry, které měli na Lvy platit.
Tyto záměry však vzali za své v čase 20:00. Gól do domácí brány už nikdo, snad ani sám střelec, kterým byl Vítězslav Jankových, nečekal.
“Přestože Ústí je silným soupeřem tak ten gól v poslední sekundě první třetiny nás trochu zlomil. Škoda té branky. Neříkám, že kdyby se to nestalo, že bychom ten zápas určitě vyhráli, ale naše sebevědomí by bylo mnohem výš a zápas mohl být déle otevřený. Ústí když vede tak je opravdu hodně těžkým soupeřem a chvílemi si pak s námi dělali co chtěli“, je si Sobotka vědom možná rozhodujícího okamžiku utkání, alespoň co se taktických záměrů domácích týče.
Martin Sobotka při jednom z mnoha vhazování, zde proti Ladislavu Slížkovi
Že se utkání nehrálo v rukavičkách dokazuje i šrám na tváři třebíčského útočníka.
“ Byl to vyhozený puk, který mě trefil do obličeje. Naštěstí jen naplacato, takže nic zlomeného tam není“, oddechl si Martin Sobotka.
Snad nejkurióznějším okamžikem zápasu byl gól až ze soupeřovy poloviny hřiště, jímž šli Lvi do vedení na 3:0.
“Bohužel i to se v hokeji stává. Když my útočníci nedáme góly téměř do prázdné brány, tak i brankáři se může stát takováto špatná chvilka. Určitě gólmanovi nemůžeme nic vyčítat, protože v průběhu první a druhé třetiny vychytal spoustu šancí. Na chybu má každý právo. Když my v útoku dáme za dva zápasy jen jeden gól, tak to je strašně málo a na to se vyhrávat nedá“ je si pracovitý útočník vědom místa, kde třebíčský tým tlačí bota - nízké produktivity mužstva.
“Určitě ale neskládáme zbraně. Začíná teprve druhá čtvrtina soutěže, a kdyby se nám podařila nějaká vítězná šňůra, což bych si moc přál, mohli bychom se dostat na deváté, či desáté místo, kde bychom chtěli být“ uzavřel Martin Sobotka hodnocení utkání.