Moje největší přednost? Černá práce, říká novic Handl. Chce hrát nahoře

Radime, popiš, jak se zrodil tvůj přesun do Třebíče.

Zrodil se celkem jednoduše – měli jsme určitou interakci už během sezony. Rozhodla komunikace ze strany klubu i pana Dolníčka. Třebíč hraje v první lize dlouhodobě nahoře a jsem přesvědčen, že pro mě je správnou volbou.

Máš představu, jaká bude tvoje role v týmu?

Ano, už jsme se o tom bavili, a i tohle byl jeden z důvodů, proč jsem si vybral Třebíč – s vizí trenérů se ztotožňuji. Měl bych využít svoje silné stránky – ať už černou práci dohrávání soubojů nebo blokování střel.

Takže přesně tohle je tvoje největší hokejová přednost?

Ano, blokování střel, dohrávání… Kličky to podle mě určitě nejsou. (směje se)

Znáš některé ze svých třebíčských spoluhráčů?

Když jsem byl v karlovarské juniorce, působil v organizaci i David Tureček. Potkali jsme se v rámci několika tréninků.

V minulé sezoně jsi proti Třebíči odehrál několik zápasů v dresu Kolína, jaký to byl soupeř?

Upřímně… Je mi jedno proti komu zrovna hrajeme, vždycky se soustředím hlavně na svůj výkon. Ale když se podívám zpětně, Třebíč byla nepříjemným protivníkem, takže jsem rád, že jsem teď na její straně. (usmívá se)

Ročník 2024/25 pro tebe byl první v dospělém hokeji, co ti ukázal?

Bylo to pro mě něco nového – ať už extraliga v Liberci nebo první liga v Kolíně. Na to, že šlo o mou první sezonu, tak ji hodnotím kladně, myslím, že jsem obstál. I když bodů moc nebylo. Zároveň chci říct, že obě soutěže jsou velmi kvalitní, byť extraliga je přirozeně ještě o level výš.

V čem byl pro tebe přesun do dospělého hokeje nejtěžší?

Určitě v systému. Ten musíte v seniorském hokeji dodržovat, nehraje se nahoru dolů, jak tomu bývá v mládežnických kategoriích. Zároveň máte na všechno míň času.

Máš zkušenosti s dvěma top mládežnickými organizacemi v Liberci a Karlových Varech, dokázal bys je porovnat?

Liberec i Karlovy Vary skvěle pracují s mladými hráči. Srovnání je pro mě každopádně těžké, protože v Liberci jsem byl starší než v Karlových Varech. Každopádně za obě zkušenosti jsem rád – obě mě posunuly.

Vždycky tě to táhlo do útoku?

S hokejem jsem začal později, takže nebyl čas vybírat si post. Trenéři mě šoupli do útoku a já se v něm musel najít. (usmívá se) Naštěstí to vyšlo, i když párkrát jsem na tréninku hrál i beka.