Návrat do Třebíče? Bylo to pro mě nejlogičtější řešení, říká Matěj Novák

Coby odchovanec klubu jsi se do Třebíče vrátil po třech letech. Tvoje pocity?

Jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Mám to tady rád, zimák i okolí. Za Třebíč jsem vždy rád hrál a těším se, že si to zopakuju.

Co rozhodlo pro návrat do Třebíče?

Bylo to pro mě nejlogičtější řešení. Nad návratem jsem uvažoval loni i předloni, ale teprve letos se všechno sešlo, za což jsem rád. Něco málo se řešilo už během sezony, ale hlavní fáze jednání probíhala po sezoně. Mám radost, že se vše vyřešilo rychle a že můžu trénovat s týmem.

Trenér Pokorný se nechal slyšet, že věří v restartování tvé kariéry. Bereš to tak i ty?

Může to tak být. Hlavně věřím, že důvěru splatím a že se posunu dál. Mým cílem je, abych podával konstantně dobré výkony a abych se dostal na správnou vlnu.

Jak jsi se během tří let mimo Třebíč hokejově změnil?

Ty tři roky mi daly hodně. Zkusil jsem si, jak se hokej dělá jinde a jak fungují jiné kluby. Snad jsem i vyspěl. Myslím, že když člověk pravidelně trénuje, tak se zlepšuje neustále. Zároveň jsem nabral na síle a získal zkušenosti. Věřím, že je dokážu prodat.

„Atmosféra je v Třebíči parádní."

Za dvěma lety v Prostějova se ohlížíš jak?

První rok jsem tam přišel jako nováček. Všechno bylo pro mě nové, byl tam velmi dobrý tým, přesto jsem se dokázal probojovat do základní sestavy, i když to bylo z mé strany takové rozkoukávání. Druhý rok byl lepší. Změnil se trenér, se kterým jsem si sedl. Dal mi dostatek příležitostí a mně se na ledě celkem dařilo. Druhý rok byl lepší i v tom, že v klubu věděli, co ode mě můžou čekat.

A sezona v Přerově?

V Přerově jsem nedostal roli, v jakou jsem doufal. Měl jsem spíše defenzivnější úkoly. Navíc týmu se moc nedařilo. Hráli jsme nějaký systém, jenže ten nevycházel. S přibývajícím průběhem sezony to byl boj o každý bod a gólů moc nepadalo.

Proti Třebíči se ti v dresu soupeřů dařilo. Dal jsi několik gólů.

Byly to pro mě vždycky speciální zápasy, ve kterých jsem byl nahecovaný. Chtěl jsem se ukázat trenérům i fanouškům. Navíc v Třebíči se vždycky přišla podívat rodina a stejně tak známí. O to víc nahecovaný jsem byl a vždycky mě potěšilo, když mi tam spadnul nějaký gól.

Probíhalo hecování? Jsi vrstevník s Radimem Ferdou a řekl bych, že zrovna s ním muselo být hecování na pořadu dne, co?

Jasně, že jsme se hecovali. S Radimem jsme spolu hráli skoro už od přípravky. Máme spolu spoustu zážitků a před každým zápasem jsme si napsali. Mně se v Třebíči vždycky hrálo dobře, když jsem přijel v dresu soupeře. Atmosféra je tady parádní, těším se na ni.

Jak proběhlo přivítání v kabině třeba právě od Radima Ferdy?

Byli jsme pravidelně v kontaktu, takže Radim věděl už na konci sezony, že bych se chtěl vrátit do Třebíče. Průběžně jsme to probírali. Když vyšel článek o mém příchodu, hned jsme si napsali a mám pocit, že on ho i lajknul. (usmívá se) Jak říkám, s Radimem se známe od malička. Vzpomínám si, když jsme se spolu chodili na hokej dívat. Těch zážitků je hodně a věřím, že další společně vytvoříme.

„Nabral jsem na síle a získal zkušenosti."

Začala vám letní příprava. Vnímáš ji jako nutné zlo, popřípadě si ji spíš užíváš?

Patřím do neutrální skupiny. Jsou věci, které na ní mám rád a jsou věci, které nemusím. Nicméně všechno to, co děláme, tak je nezbytné. Je to nutnost. Rozdíl je v tom, že třeba v Prostějově byla letní příprava individuální. V Třebíči je pro změnu týmová.

Co ti vyhovuje víc?

Každý způsob má něco do sebe. Ale když je člověk sám, tak pořád jen jede a nemá si u trénování s kým popovídat. V partě je to větší zábava.

Jaký byl první týden letní přípravy?

Začátek byl na zaběhnutí, v závěru jsme dostali do těla. V pátek se běhalo na Hrádku, to pro mě bylo náročnější. Ale je to něco, co potřebujeme. Jsem zvědavý na společné soustředění. Ještě jsem ho v Třebíči nezažil.

Od poloviny května máte v plánu také pravidelné tréninky na ledové ploše. Co na to říkáš?

V mládeži jsme v Brně na led během suché přípravy chodili docela dost, ale za poslední dobu si něco takového nepamatuju. Je super, že nebudeme celou dobu jen v teniskách. V bruslích je pro nás pohyb přece jen přirozenější. Těším se na to. Další věc je ta, že přechod z letní přípravy na led pro nás nebude díky tomu takovým šokem.