Nikdy jsem nedal víc, jak dva góly za zápas, tvrdí čtyřgólový hrdina Michal Oliverius

Takhle divácky atraktivní zápas, jaký přineslo šestnácté kolo, už třebíčské publikum dlouho nevidělo. Nejprve domácí prohrávali po první třetině 0:2, pak dokázali srovnat na 2:2, aby zanedlouho opět prohrávali 2:3. Pak dokázali Třebíčští znovu vyrovnat na 3:3, znovu však prohrávali 3:4. Pak šli poprvé v utkání do vedení 5:4, které ale ztratili, když v předposlední minutě hosté dokázali vyrovnat na 5:5. Prodloužení nerozhodlo, a tak musely přijít na řadu samostatné nájezdy, v nichž jednou proměnili hokejisté Hradce a dvakrát domácí, což jim přineslo i prémiový druhý bod. Tomu se říká hokejová přestřelka.

Michal Oliverius, hrdina večera

Velkou zásluhu na ní měl již jmenovaný autor čtyř branek, Michal Oliverius.
“Věděli jsme, že nás čeká těžký zápas, protože Hradec hraje na čtyři kompletní lajny, hodně bruslí a má dobré hráče. Trošku nám na 2:0 utekla první třetina a v první přestávce jsme se z toho sbírali. Hráli jsme na tři pětky a měli jsme toho docela dost. Řekli jsme si, že musíme dát kontaktní gól a vrátit se do zápasu, což se nám povedlo a pak z toho byla docela divoká přestřelka,“ usmívá se střelec večera.

V minulém kole se hráčům Třebíče výborně povedlo utkání v Havlíčkově Brodě, kde vysoko zvítězili 7:0, dnes to ale byl boj do poslední sekundy a posledního nájezdu. To potvrdil i Oliverius, který do Třebíče přišel z Mostu, jemuž loni pomohl k postupu do první ligy, a který bude příštím domácím soupeřem Horácké Slavie.
“V Brodě nám vyšlo skoro všechno na co jsme sáhli a byli jsme na koni, naopak domácím se už pak hrálo těžko. Chtěli jsme ale na ten zápas zapomenout a hrát jiný zápas, protože jsme věděli, že Hradec bude určitě těžší soupeř než Havlíčkův Brod. Jak už jsme řekl, utekl nám trošku začátek, ale nakonec zlaté dva body,“ oddychl si devětadvacetiletý forvard.

Druhá třebíčská lajna, jejímž je Michal Oliverius centrem, se podílela na všech pěti brankách domácích a navrch sám Oliverius měl na svědomí i vítězný nájezd, kterým daroval svému týmu druhý bod.
"Podobnou věc si nepamatuji, ale je to docela pěkná výjimka. Já jsem v mužích dal maximálně dva góly za zápas, víc jich snad nikdy nebylo, takže tohle je opravdu výjimka, neuvěřitelné,“ kroutí hlavou možná ještě teď šťastný střelec.

Bylo by asi hříchem nevyužít autora tří branek i v samostatných nájezdech. Michal v nich potvrdil, že tenhle večer mu prostě sedl a svůj nájezd s přehledem proměnil ve vítěznou branku zápasu.
"Trenéři se mě ptali, jestli pojedu. Přišel za mnou Roman Mejzlík, jestli pojedu, já jsme řekl, že určitě, že cítím, že bych to mohl dát. Akorát jsme si s Kofim a s Dibecem (Tomáš Kolafa a Lubor Dibelka – pozn. red) řekli pořadí, jak to pojedem. Vlastně už celé prodloužení jsem myslel na to, že pokud budou nájezdy a pokud pojedu, udělám to, co jsem na konec i udělal a vyšlo to. Trénuju to a docela to vychází, takže jsem to chtěl zkusit i v zápase,“ popsal Oliverius okolnosti situace, která rozhodla o vítězi utkání.

V příštím kole čeká Horáckou Slavii cesta na led soupeře asi ještě silnějšího, než jakým byl Hradec Králové, utká se totiž s Mladou Boleslaví.
“Tahle série šesti výher je velmi příjemná, zvlášť potom, co jsme na začátku soutěže absolvovali sérii opačnou. Řekli jsme si, že musíme trochu uniknout spodku tabulky, aby byl v mužstvu klid. Teď jedeme na led Mladé Boleslavi, jednoho z favoritů soutěže a podle toho, jak už delší dobu Třebíč sleduji, tak zápasy těchto dvou soupeřů bývají docela vyrovnané. Myslím, že Boleslav Třebíč nemá až tak ráda, takže bychom tam mohli něco udělat.“

---

Druhé utkání po nepříjemném zranění stehenního svalu odchytal Filip Luňák a byl to opět zápas vítězný.
“Myslím, že jsme narazili na zatím nejlepšího soupeře, který zde letos hrál. Určitě byli lepší než Brno v naší skupině a hráli úplně neskutečně. V našem pásmu hrozně lítali, chodili do brány agresivně ve třech, což se našim obráncům hrozně těžko bránilo. Taky to nakonec skončilo přestřelkou 5:5. Na můj vkus trošku divočina,“ říká s úsměvem Filip Luňák.

Filip Luňák se občerstvuje před samostatnými nájezdy

Hradec Králové je město, kde se Filip Luňák hokej naučil, ale nějakou zvláštní příchuť pro něj toto utkání nemělo.
“Už si to tak moc neberu. Znám tam maximálně pět, šest kluků a to zázemí, maséry a kustody. Jinak se v Hradci tým dost změnil. Loni, když jsme tam vyhráli 3:2, tak jsem také proti Hradci chytal, takže jsem se na tenhle zápas docela těšil.“

V utkání v Havlíčkově Brodě oblíbenec třebíčských fanoušků ještě podvědomě šetřil místo, které měl zraněné, ale v tomto zápase už na jeho výkonu, žádné šetření se znát nebylo.
“ Ne, už nic necítím, je to v pořádku.“

Říká se, že samostatné nájezdy už jsou loterií, a úspěch v nich je něčím navíc. V tomto utkání to navíc brali i díky Filipu Luňákovi hokejisté Horácké Slavie Třebíč.
“Vondrc (Roman Vondráček – pozn. red.) mě tam trošku vykoupal. Je to strašně šikovný kluk a jeden z hráčů, kterého z Hradce dobře znám. Pamatuju si ho už jako malého kluka a vždycky vynikal technikou. Ještě jsem se ptal spoluhráče Kofoly (Tomáš Kolafa – pozn. red) , co nejčastěji dělá a on mi říkal, že buď kličku na bekhend, nebo že mě vybrzdí. Stala se ta druhá možnost, měl tam u tyčky deset centimetrů místa aby puk prostrčil do brány a trefil se,“ popsal třebíčský gólman jedinou branku, kterou v nájezdech za svá záda pustil. Pak už se totiž trefovali jen domácí Lubor Dibelka a Michal Oliverius, což znamenalo vítězství domácích v poměru 6:5 po samostatných nájezdech.

“A poděkujte divákům, těm třebíčským, i těm z Hradce. Byli dneska výborní,“ dodal už na odchodu z kabiny Filip Luňák, jenž ocenil atmosféru zápasu, která byla opravdu výborná. Nutno však říci, že takový zápas s takovým průběhem musel strhnout každého hokejového fanouška.
Kvůli takovým utkáním se na hokej chodí!