Českobudějovický odchovanec odehrál za Motor 10 ligových sezón, v sezóně 1980/81 vybojovalo mužstvo skvělé druhé místo, pouhé dva body za Vítkovicemi. To byl největší úspěch Koldovy hráčské kariéry. Jeden ročník (1987/88) si zahrál výborný obránce za Duklu Jihlava, s níž získal bronz. Rok působil ve druhé rakouské lize v týmu EHC Linz, čtyři další sezóny pak v Německu. Tam s celkem EV Neuss postoupil do druhé nejvyšší soutěže, kde odehrál dvě sezóny. Po sestupu Jindřichova Hradce se vrátil na jih Čech. V dresu Vajgaru ukončil hráčskou kariéru a stal se z něj trenér. Nejprve v roli asistenta a pak v roli hlavního trenéra strávil v malebném městě tři roky. Jako asistent se podílel na historickém úspěchu jindřichohradeckých juniorů, kteří vybojovali druhé místo v juniorské extralize. Následovalo angažmá v Písku, kde dovedl IHC k bronzovým medailím. Po výhře nad Rosicemi nestačili hokejisté z jihočeského města na Jihlavu. Po dvou letech odešel do Chomutova, kde se mu však příliš nevedlo a před Vánoci byl odvolán. Jeho zatím poslední štací byly Rosice, s nimiž se přestěhoval do Žďáru nad Sázavou a musel útrpně přihlížet finančnímu krachu jinak celkem dobře poskládaného mužstva.