O kapku lepší hokej aneb Míšův příběh

Hokej je krásný sport, který přináší vítězství i porážky, radost i smutek. Čas od času ale všichni zapomeneme na to, že je to jen hra a že v životě jsou i důležitější bitvy, které se s těmi na hokejovém hřišti nedají srovnávat.

Právě to je třeba si připomínat. Také proto vznikl projekt s názvem O kapku lepší hokej, jenž zaštítila společnost BPA sport marketing. Jeho záměrem je poukázat na závažnost leukémie, což je nejčastější rakovinové onemocnění v dětském věku.

Následující text je zpovědí pana Radka Holíka. Jeho syn Míša byl před pár lety nadějným malým hokejistou Horácké Slavie Třebíč. Pak ale přišla ze dne na den diagnóza akutní leukémie, a před Míšou i jeho rodinou tak stál ten nejdůležitější životní boj, který malý bojovník dokázal vyhrát.

Míša hrál hokej od svých 5 let. Onemocněl akutní lymfoblastickou leukémií – nádorovým onemocněním krve (zkratkou ALL) ve svých 7 letech v březnu 2017.

Nejprve byl Míša unavený, opakovaly se virózy, pak se přidaly bolesti hlavy a nohou. Po vyšetření u dětské pediatričky následoval okamžitě převoz na vyšetření do dětské nemocnice v Brně na onkologickou ambulanci, kde nám potvrdili původní obavu Míšovy dětské lékařky. Z hodiny na hodinu byl jeho dětský život vzhůru nohama. Okamžitě byl přijat na jednotku intenzivní péče. V době přijetí měl v krvi 91 % nezralých krvinek, tzv. blastů. Okamžitě dostal transfuzi o dvou jednotkách. Hned druhý den přišlo potvrzení z laboratoře z Prahy a lékaři okamžitě nasadili chemoterapii. Začal kolotoč odběrů krve, odběrů kostní dřeně, operací, neustálého zvracení a různých bolestí. I banální kaz musel být odstraněn – vytržením zubu. Po 14 dnech Míšu podle výsledků z odběrů zařadili do nejrizikovější skupiny. Byla zde reálná hrozba transplantace kostní dřeně. První měsíc Míša strávil na jednotce intenzivní péče. Nutnost transplantace kostní dřeně byla vyloučena po třech měsících léčby. Dvouletá léčba (akutní leukémie se léčí vždy dva roky) byla náročná. Míša musel dodržovat nízkobakteriální dietu. V rámci ní nemohl například čerstvou zeleninu či ovoce, kterou nelze oloupat, ale například i med, kakao, ořechy a podobně. Potraviny musely být ideálně vakuované a po uvaření bylo třeba je co nejdříve spotřebovat, nic nešlo znovu ohřívat. Neustálé náhlé odjezdy do brněnské nemocnice (kdykoli mu bylo špatně), indikace spousty léků a injekcí. Míša musel být izolován od okolí, léčbou měl totiž velice oslabenou imunitu. Jakákoli infekce by znamenala veliké komplikace.

Nejen pro Míšu samotného se vše změnilo, ale i chod celé rodiny se musel přizpůsobit nastalé situaci. Jeden z rodičů mu byl neustále na blízku. Jeho dvě mladší sestry musely přestat chodit do školky. Bylo nutné minimalizovat kontakt s cizími lidmi, doma se vše muselo dezinfikovat, čistit, uklízet, udržovat skoro sterilní prostředí.

Míša je odmala sportovec, zvyklý bojovat, a tak, i když byl průběh léčby náročný, Míša nikdy nebrečel, vše trpělivě snášel a bojoval. Fyzická připravenost mu pomohla vrátit se zpět do normálního života velice rychle. Míša je nyní rok po ukončení udržovací léčby – zatím bez zjevných následků.

Při léčbě je velice důležitá psychická pohoda pacienta. Mnoho lidí, kteří se dozvěděli o Míšově onemocnění, chtěli pomoci – a všem jim patří velké díky. Jako příklad uvedu velikou solidaritu bývalého odchovance SK Horácké Slavie Třebíč a hráče Komety Brno Karla Vejmelky, který navštívil Míšu doma s pohárem vítěze extraligy, navázal s ním kamarádství, vzal ho na zápas Komety do brněnské arény, a dokonce i do hráčské kabiny. Držel ho stále v kontaktu s hokejem, což bylo pro Míšu během léčby moc důležité. Doposud si spolu píší.

Musím ještě zmínit podporu nadace Dobrý anděl, která poskytuje onkologicky nemocným rodinám pravidelnou měsíční finanční podporu. Stojí za to stát se dobrým andělem.

Jelikož se při leukémii jedná o poruchu krvetvorby, je při léčbě podáváno mnoho dávek jak bílých a červených krvinek, tak i krevních destiček, a v mnoha případech se přistupuje i k transplantaci kostní dřeně. Proto je velice důležitá práce transfuzního oddělení, které provádí odběry krve i krevních destiček od dobrovolných dárců, bez kterých by nebyla léčba možná a mladí pacienti by vůbec neměli šanci zabojovat a uzdravit se. V horších případech, kdy je nutná transplantace kostní dřeně, je nutné najít vhodného dárce. Shoda pro transplantaci musí být veliká, proto je důležitá veliká databáze dobrovolných dárců kostní dřeně.

Velké díky tak patří všem lidem, kteří pravidelně chodí darovat složky krve, i těm, kteří jsou v registru dárců kostní dřeně. Tito lidé zachraňují život mnoha malým pacientům a nejen jim.

Horácká Slavia Třebíč si uvědomuje svoji společenskou odpovědnost, z tohoto důvodu se pravidelně účastníme dobrovolného dárcovství krve. Proto se rádi připojíme také k projektu O kapku lepší hokej, jehož tváří bude v našem klubu právě Míša.