OHLASY Šimona Szathmáryho po utkání v Sokolově

Šimone, vyhráli jste utkání v Sokolově. Jak se zápas ve vašich očích odvíjel?

Určitě to nebyl jednoduchý zápas. Sokolov je nepříjemný soupeř. Navíc je to dlouhá cesta, o to složitější to bylo. Ale myslím, že jsme to odbojovali a odmakali. Na konci zápasu jsme sice dostali gól při vlastní přesilovce 5 na 3, což by se asi stávat nemělo, ale nakonec jsme to ubránili a máme 3 body za které jsme rádi. To je hlavní.

Jak už jste zmiňoval. Do Sokolova je to pro Třebíč jedna z nejdelších cest v rámci Chance ligy. Jak se s tím člověk vyrovnává?

Je to nepříjemná věc. Hlavně v začátcích zápasů to vždy vliv mít může. Na druhou stranu člověk vždy dbá na maximální rozcvičku před utkáním. Snažíme se připravit tak, abychom do toho mohli pokaždé vletět naplno od první minuty.

Jaké byly podle vás zlomové chvíle utkání?

Bylo jich víc. Důležité bylo, že se nám podařilo po brankách Sokolova vždy rychle srovnat. To podle mě ukazuje takovou tu vnitřní sílu našeho mužstva, kterou máme. A pak to určitě byly góly na 3:2 a 4:2. To, že se nám podařilo odskočit soupeři, což už jsme do konce zápasu nepustili.

Jaký byl pro vás Sokolov soupeř?

Hrál jsem proti Sokolovu poprvé v kariéře. Mají v týmu spoustu mladých hráčů. Takže jsem čekal bruslivého soupeře, který bude hodně napadat, a to se taky potvrdilo. V tom byla jejich největší nepříjemnost. Navíc je tam velké hřiště, takže to bylo právě hodně o bruslení.

Dostáváte po zranění hodně prostoru na ledě. Z utkání v Sokolově máte na svém kontě dvě asistence. Jak byste ty situace popsal?

Hlavně jsem rád, že dostávám prostor a že už jsem zdravotně v pořádku. Obecně se snažím hrát jednoduše. Nic si zbytečně nekomplikovat a postupnými kroky se dostat do té loňské formy. Při první brance jsem posunul puk po modré čáře na Michala Nedvídka, který to prostřelil. U druhé branky tam bylo vyhození obloučkem z útočného pásma, které jsem zachytil, dal si ho na zem a vystřelil. Brankář puk vyrazil před sebe načež ho Voďas (Michal Vodný, pozn. red.) uklidil do brány.

Jak jste zvládal období bez hokeje? Jak probíhala rekonvalescence?

Je to nepříjemné, když člověk nemůže naskočit. Jen na střídačce to o to víc prožíváte. Pro mě to v kariéře bylo druhé takhle vážně zranění. Dříve jsem utrpěl zranění ruky, to bylo taky hodně nepříjemné a na dlouho, ale to už je dávno. Doufám hlavně, že teď už bude vše v pořádku, protože zdraví je nejdůležitější. Samozřejmě je také třeba poděkovat všem lékařům, kteří mi pomáhali.

Ve středu vás čeká Prostějov. Co bude potřeba k vítězství? Znáte někoho z prostějovské kabiny?

Podle mě musíme hodně bruslit a dohrávat, protože hrajeme doma, tak je důležitá aktivní hra. Zároveň si musíme dávat pozor na obranu, neboť oni mají zkušené útočníky a dopředu jsou nebezpeční. Pár kluků tam znám, ale nemyslím si, že proběhne nějaké zvláštní hecování. Možná si před zápasem napíšeme, ale to bude všechno.

Prostějov nedávno sáhl ke změně trenéra. Myslíte si, že to bude mít nějaký vliv?

Vím, že tam nedávno přišel pan Lubina. Ale netroufám si říct, jestli to bude mít nějaký výrazný vliv na jejich taktiku. To si myslím, že spíš ne. Jestli tam něco takového každopádně je, tak nás na to určitě upozorní trenéři ráno před zápasem na poradě.

Vy pocházíte z hokejové rodiny. Váš dědeček Jan Suchý je někdejší skvělý hokejový obránce a reprezentant. Probíráte spolu hokej? Stal jste se zadákem, protože jste chtěl jít v dědečkových stopách?

Tak já to měl v rodině tak nějak dané, že budu obráncem. Byl jsem, svým způsobem postavený před hotovou věc (usmívá se). S dědou samozřejmě zápasy probíráme pečlivě. Snaží se mi poradit, když vidí, že bych mohl něco třeba dělat lépe. Je jasné, že už to není tolik, jako když jsem byl třeba v žáčcích, ale o hokeji se bavíme pořád. Rodina moje zápasy navštěvuje, když to jde, takže za jejich podporu v hledišti jsem rozhodně rád.

Děkuji za rozhovor.