Více o něm se dozvíte v následujícím článku.
Jsem z Třebíče. Jeden z mála domácích hráčů, kteří ještě hrajeme za dorost… Na mé hokejové začátky si moc nevzpomínám, ale hokej jsem začal hrát společně s bratránkem, když nám bylo asi 6 let.
Znáte nějaká jména hráčů (českých, zahraničních), kteří hrají se stejným číslem jako vy?
Na žádného si nevzpomínám.
V čem máte přednosti a v čem naopak rezervy?
Přednosti mám snad, jako obránce, ve hře dozadu… Rezervy určitě v ofenzívě.
Co byste svému trenérovi nikdy neřekl do očí?
Hodně věcí, ale spíše takové, co bych neřekl žádnému dospělému…
Co vás dovede nejvíce naštvat, jak v osobním životě, tak v roli hráče?
V osobním životě jsem, myslím, docela klidný… Na hokeji to jsou asi rozhodčí…
Máte před utkáním nějaký zvláštní rituál, který dodržujete?
Ne.
Jaké máte oblíbené jídlo a pití?
Mám rád českou kuchyni, nejlépe od babičky. K pití si dám rád obyčejný čaj.
Jak se před zápasem se spoluhráči hecujete?
Zvýšíme hlas a zařvem si. Občas padne i nějaké to sprosté slovo.
Myslíte si, že je udržení dorostenecké extraligy reálné?
Samozřejmě. Děláme pro udržení vše, co je v našich silách.
Čí číslo vám chybí v telefonním seznamu a rád byste ho tam měl?
Tak to nevím… Zatím mi stačí čísla, které mám.
Který stadión, na kterém jste hrál, se vám nejvíce líbí?
Samozřejmě se mi líbí moderní haly, jako jsou v Českých Budějovicích nebo ve Vítkovicích, ale jedničkou je pro mě třebíčský stadion…
Za co utrácíte nejvíce peněz?
Za sladkosti :-).
Máte rád tvrdou hru?
Ano mám. Dobrý soupeř v této činnosti je Jihlava.
Kdo je váš vzor?
Žádný hokejový vzor asi nemám...
Za rozhovor poděkoval a hodně štěstí popřál Lukáš Sekerka.