Odešel Vladimír Bouzek, muž, jenž měl hokej v srdci a srdce na tom pravém místě

Vladimír Bouzek začínal s hokejem na rybníku Kuchyňka, který je i v dnešní době v zimním období cílem bruslící třebíčské veřejnosti. Tehdy mu bylo patnáct let. Netrvalo dlouho a jeho šikovnosti si všiml funkcionář Horácké Slavie Jaroslav Hobza, který jej přivedl do týmu mužů. Psal se rok 1935 a kariéra výtečného středního útočníka právě začala.
Byla dlouhé roky spojena s Horáckou Slavií, s níž mimo jiné ještě coby studující gymnazista získal v roce 1940 titul Mistra Moravy, když v rozhodujícím památném utkání ve Vítkovicích vstřelil dvě branky.
Jeho největší úspěchy však přišly až později a to ať již úspěchy hráčské, či trenérské. Přinášíme je v následujícím přehledu tak, jak je v knize „Hoši děkujeme“ zaznamenal pan Pavel Navrkal .

---

Lední hokej – jako hráč:
ČSR reprezentoval v letech 1946 – 1949
Člen národního mužstva ČSR, mistra světa v letech 1947 a 1949
Akademický mistr světa v mužstvu ČSR 1948
Člen mužstva ČSR, nositele stříbrných medailí z OH ve Sv. Mořici 1948
Člen mužstva VŽ Ostrava, mistra ČSR 1952
Aktivní sportovní činnost: 13 roků Horácká Slavia (1935 – 1948), 4 roky VŽ Ostrava (1949 -1953), 2 roky Královo Pole (1953 – 1955), 2 roky Spartak Třebíč (1958-1960)

Lední hokej – jako trenér:
Deset titulů mistra republiky s Kometou Brno 1957 – 1966
Dva tituly mistra NSR s EV Füssen 1968/69
Titul akademického mistra světa s mužstvem ČSR 1952
Jako trenér působil ve VŽ Vítkovice (hrající trenér), Kometa Brno, EV Füssen, národní mužstvo Československa, mužstvo ČSSR „23“ a nakonec žáky TJ Třebíč.

Kopaná:
Horácká Slavia Třebíč 1935 – 1943, Slezská Ostrava 1943 – 1949, VŽ Vítkovice 1949 – 1953, Slávia Bratislava 1953/54, Spartak Třebíč 1955/56, v národním mužstvu ČSR reprezentoval třikrát v letech 1949 – 1953.

---

Na fotografii je Vladimír Bouzek se svými spoluhráči z útoku: zleva Karel Polák, Vladimír Bouzek a Ladislav Pejchar

Vladimíra Bouzka mohli návštěvníci hokejových utkání v Třebíči ještě dlouho po ukončení jeho aktivní kariéry vídat na utkáních Horácké Slavie. Hokej byl prostě jeho život a dokud to zdraví jen trochu umožňovalo, zajímal se „hokejový profesor“ nejen o ten třebíčský. O jeho lidských kvalitách svědčí i fakt, že v době, kdy komunistická justice rozprášila tým okolo Bóži Modrého, odmítl Vladimír Bouzek funkci kapitána nově stavěného reprezentačního mužstva a vzdal se reprezentace. Ne snad jako protest, ale podle jeho vlastních slov by se nemohl podívat vězněným kamarádům do očí.

Vladimír Bouzek by se v prosinci dožil úctyhodného věku osmdesáti šesti let. Zasáhla však moc, která je spravedlivá ke všem lidem stejně a povolala si ho tam, odkud není návratu.
Pan hokejista Vladimír Bouzek už nikdy nedá žádný gól, už neuslyší volání nadšených diváků, ale na ty branky, které vstřelil a na kousky, kterými diváky i spoluhráče bavil se určitě nikdy nezapomene.

V článku jsou s laskavým svolením autora, pana Pavla Navrkala, použity údaje a fotografie z knihy
„Hoši děkujeme“.