Jiří Mokrý: „Radka jsem poprvé zaregistroval jako hráče, ještě když Třebíč hrála druhou ligu. Byl jsem tedy v roli fanouška a on v roli hráče.
Další vzpomínka, která se k Radkovi váže, je z Horáckých novin. Nevím už přesně rok, ale mám to spojené s dobou těsně po postupu do první ligy, na kterém se podílel jako hráč. Tahle vzpomínka hodně vypovídá o něm, jako o člověku a jeho charakteru. V krátké zprávě v novinách se psalo o tom, že na náměstí, někde v prostoru u zlatnictví v Jihlavské bráně došlo k tomu, že tam nějaký člověk zkolaboval. Měl ale to štěstí, že šel okolo jeho zachránce, který mu poskytl první pomoc. Nebyl to nikdo jiný než Radek Novák.
Dále jsme se potkávali, když jsem pro Horáckou Slavii pracoval jako redaktor webových stránek a on byl v rolích trenéra nebo sportovního manažera. Tady jsme měli někdy rozdílné názory na některé věci ohledně informací směrem z klubu. Ale to je normální vlastně v každé práci. Lidé jsou prostě různí a mají různé pohledy na věc. Znali jsme se tedy hodně dlouho a myslím, že i dobře. Radek byl spíše introvertní člověk, nikdy nedával moc najevo emoce, ale vždycky dělal všechno s nejlepším svědomím a pro dobro hokeje. Kvůli tomu jsem ho vždycky respektoval. Možná až teď s odstupem si uvědomuji, co všechno pro hokej v Třebíči dělal, on se totiž nikdy moc nechlubil.“
Radim Sochor: „Rejsek přinesl do týmu i do redakce spoustu nové energie. Znám jej takřka od malička, byl kamarád s mým tátou.
Pro klub s velkou hokejovou tradici je tohle asi ta největší ztráta, kterou jsem kdy zažil. Naposledy jsem takto truchlil u Tomáše Zelenky. Pokud bude rodina potřebovat jakkoliv pomoct, za celou moji redakci slibuji, že uděláme cokoliv, co bude v našich silách. Odpočívej v hokejovém nebi, Radku.“
Pavel Mandát: „S Radkem Novákem jsem začal spolupracovat před rokem, když jsem nastoupil do redakce SK HS Třebíč. Mým prvořadým úkolem je komunikovat s vedením klubu, takže valnou většinou informací mi poskytoval právě pan Novák. Ze začátku jsem měl trochu trému, protože přede mnou tuhle práci dělal kolega spoustu let. Myslím, že jsme si každopádně postupně našli svůj styl práce, který vyhovoval oběma.
Byly dny, kdy jsme byli v kontaktu prakticky nepřetržitě. Za tu dobu jsem poznal, jak moc Radku Novákovi na Horácké Slavii záleželo. Byl to perfekcionista. Za každý článek mi vždycky poděkoval, toho si moc vážím. Když mi ve středu ráno zavolali z klubu, abych na web umístil zprávu o Radkově úmrtí, byl to pro mě šok. Patrně ta nejtěžší informace, kterou jsem zatím musel veřejnosti předat. Člověk se těžko smiřuje s tím, že už na mobilu neuvidí Radkovo telefonní číslo a, že už se z druhé strany neozve typické „Tak pane Mandáte..." Je to rána. Život přirozeně musí jít dál, ale smutek přetrvá. Jsem rád, že jsem s Radkem Novákem mohl spolupracovat. Budu na něj vzpomínat jen v dobrém.“
Josef Prášek: „Vzpomínám si, že když jsme spolu mluvili, pokaždé se mi díval velmi zblízka přímo do očí, a to úplně celou dobu. Nikdy neuhnul pohledem, což jsem snad nikdy u nikoho nezažil. Navíc měl silný stisk ruky a uměl poděkovat. Už jen z tohoto jsem z něj měl obrovský respekt.
Když se hrál druhý zápas předkola se Slavii (bez diváků), tak Třebíč prohrávala dokonce 0:2. Radek byl ale stále docela klidný, vždy věřil svému týmu. Když se ale podařilo Horákům otočit stav na 3:2, viděl jsem, jak je Radek pro mužstvo moc důležitý. Svolal si všechny hráče k sobě, ukázal jim jednoduché taktické pokyny, ale hlavně je neskutečně nabudil a namotivoval svými slovy. Celá střídačka mu naslouchala a pokřikem ztvrdila jeho slova! V tu dobu už bylo naprosto jasné, že tento tým v tomhle zápase nic nezastaví a že ta série výher, nebyla náhodná.
Jak skončil zápas, Radek byl hrozně šťastný, takhle jsem ho veselého a šťastného jsem ho nikdy neviděl. Byl na celý tým nesmírně pyšný! A ostatní zase na něho. Taková chemie v mužstvu je velmi vzácná a jsem jedině rád, že jsem mohl být poblíž toho.
Občas jsem s ním v něčem sice nesouhlasil, i když pak jsem postupně chápal, že dělá vše pro dobro týmu. Někdy to tedy vypadalo, že nám nevěří tolik, ale to se před několika týdny změnilo. Jak začala letní příprava, dvakrát jsem se s Radkem bavil. Vždy za námi přišel sám od sebe a bylo vidět, že si váží celé redakce. Stále opakoval, že jsme vždy vítání, zajímal se, zda byl trénink i pro nás samotné zajímavý. Bylo vidět, že nám věří. A uměl se s námi i zasmát. Přesně takto na něj budu vzpomínat a doufám, že se naváže na to, co zde budoval!“
Jménem celé redakce vyjadřujeme hlubokou a upřímnou soustrast celé rodině. Na Radka nikdy nezapomeneme!
Redakce Horácké Slavie Třebíč – Radim Sochor, Pavel Mandát, Josef Prášek, Jakub Řezáč, Matěj Hráček, Viktor Pavlovec, Jiří Koutník, Michael Průcha, Tomáš Střelec, Michal Martoch, Jan Míšek, Kazimír Svoboda, Matouš Vojáček, všichni ostatní bývalí kolegové, naši statistici a na závěr Jiří Mokrý, který nám je stále kdykoliv nápomocný.