Snažím se splácet důvěru, říká Dočekal. Co vzkazuje fanouškům?

Včera jste odehráli zápas po delší době. Bylo těžké se do toho dostat?

Já nastupoval ještě za Brno, takže nám pauza začala ještě trošku později než Třebíči. Covid jsem neměl, takže jsem mohl normálně trénovat. Ale zápas byl po delší době, to je pravda. Byla tam spousta chyb, pauza byla znát. Ale všichni jsme se těšili. Ostré zápasové tempo ničím nenahradíte.

Výhra bodla, že?

Určitě, výhra byla po třech prohraných zápasech potřeba. Snad nám to pomůže a snad se zase chytneme.

Dokázali jste průběh zápasu otočit ve svůj prospěch. Taková výhra je nejcennější, že?

Jednoznačně. Byl to hokej nahoru dolů, oba týmy měly poměrně dost šancí. Přerov se dostal do vedení 1:0, ale nám se podařilo pět minut před koncem vyrovnat. Taková branka tým vždycky nakopne. Myslím, že v prodloužení jsme poté byli lepší a zaslouženě vyhráli. Musím pochválit i Pavla Jekela, který chytal výborně a hodně nám pomohl.

Koneckonců Pavlův zákrok proti brejku Přerova, ve kterém mohl soupeř zvýšit na 2:0, byl asi jedním z klíčových momentů zápasu.

To byl zrovna Šousty (Tomáš Šoustal pozn. red.) Dostal se do brejku a jeho zakončení trefilo Pavla do hrany lapačky, kterou puk vyrazil nad bránu. Protože spolu s Šoustym hrajeme v Brně, tak jsem si do něj pak na buly rýpnul. Říkám mu: Nedáš – dostaneš. Tak byl trošku naštvanej. (směje se)

Za Přerov hrál nejen Tomáš Šoustal, ale i Otakar Šik. Popichovali jste se ještě před úvodním buly?

Akorát Šousty mi psal esemesku, abych měl hlavu nahoře. (směje se) S Otou jsme si nepsali, tam proběhlo nějaké to popichování až při zápase. Jinak nic.

Vstřelil jste vyrovnávací gól na 1:1. Pro útočníka z netypické pozice u modré čáry.

Byla to šťastná branka. Propadlo to přes skrumáž, gólman puk asi neviděl a spadlo to tam. Jak jste řekl, byl jsem na modré, a tak jsem si řekl, že zkusím vystřelit. Přesně k tomu jsem během zápasu nabádal i beky – ať se nebojí víc střílet. Když mi to tam z pozice beka spadlo, tak jsem si z nich dělal trošku srandu. (směje se)

„Pavel nám hodně pomohl"

Jaké to je, když znovu nastupujete v dresu s bílou hvězdou na hrudi, pociťujete emoce?

Spíš nostalgii. V Třebíči jsem s hokejem začínal, mám tam rodiče, takže vždycky přijedu pomoci rád. Zároveň třeba navštívím rodinu a podobně. Hrál jsem tady do dvaceti let, Třebíč mě přivedla k hokeji. Pan Pokorný mi navíc věří, hraju všechno a tu důvěru se snažím splácet.

Když mluvíte o rodině, podporují vás na zimáku v Třebíči pravidelně?

Moje rodina jezdí pravidelně i do Brna, když hrajeme zápas. V Třebíči jsou na tribuně vždycky. I děda se jezdí dívat. Ten jezdí někdy taky ven, takže to je velký fanoušek. (usmívá se)

Změnily vás jako hráče roky v extralize?

Těžká otázka… (přemýšlí) Rozdíl je asi v tom, že teď hraju v Třebíči všechno. Je to na mně více stavěné. Zároveň si myslím, že jsem komplexnější hráč. Dřív jsem hlavně útočil, teď se snažím zaměřovat i na defenzivu. Jinak si ale myslím, že jsem pořád stejný.

„Do Třebíče vždycky přijedu pomoci rád."

Vaše role v Třebíči a v Kometě jsou celkem rozdílné. Cítíte i vy sám rozdíl?

Rozdíl je velký. Když hrajete v Brně pět minut za zápas a v Třebíči dvacet pět minut za zápas, tak je to znát. Když to na vás stojí, jste pořád v tempu, pořád zahřátý…. Víc si věříte. Tak by na tu otázku odpověděl asi každý, kdo něco takového zažil.

Do limitu 26 zápasů v extralize vám zbývá nastoupit ještě dvakrát. Víte, jaký bude váš další letošní osud?

Co vím, tak v Třebíči bych se měl objevit ještě v sobotu a pak uvidíme. Je jasné, že se mi kvóta 26 extraligových zápasů blíží, zbývají mi odehrát ještě dva zápasy, jak jste sám řekl. Osobně si myslím, že tady možná ještě chvíli budu, abych mohl klukům pomoct. Stejně je to i se Šoustym v Přerově. Ale uvidíme, jak vše dopadne.

Co byste vzkázal třebíčským fanouškům?

Vzkázal bych jim, aby chodili v co největším počtu, protože třebíčská fanouškovská základna je výborná. Skvělý kotel, před kterým se hraje parádně. Takže doufám, že nám budou takhle dobře fandit i dál a my jim děkujeme za podporu.