Tlak na hráče? Nevadí mi, spíš mi vyhovuje a motivuje, přiznává nová posila Petr Polodna

Petře, jste první posilou Horácké Slavie Třebíč před novu sezónou, proč jste zvolil právě třebíčský klub?

Třebíč mě kontaktovala a jedním z rozhodujících faktorů byl zájem trenéra Jiřího Mičky.

Jak proběhl kontakt a jednání s Horáckou Slavií?

Úplně první kontakt proběhl právě s trenérem Jiřím Mičkou. Pak už celou věc převzal generální ředitel pan Čapek a po nějaké době došlo k dohodě.

Kdy jste se připojil k týmu a jakou část suché přípravy jste s týmem absolvoval?

Poprvé jsem zde byl na úplném konci měsíce května. Tenkrát jsem se byl kouknout i na bydlení. Celý červen už jsem naplno trénoval s týmem.

Jak Vy osobně snášíte tuto část přípravy? Mám teď na mysli dřinu na suchu.

Asi jako každý, nutné zlo. (smích) Všichni víme, že je to potřeba a že bez toho se hokej dělat nedá.

Jak na Vás zatím působí tým třebíčských Bílých hvězd. Zdá se, že obměna kádru bude docela velká, i když kostra týmu zůstává pohromadě.

Třebíč má už pár let vždycky velmi dobrý tým. Kostra mužstva je poskládaná kolem místních kluků, dlouho je tady David Dolníček a Rosťa Malena a někteří další hráči. Loni navíc přišel Špeny (Roman Erat, který má přezdívku Špenát – pozn. red.), takže já myslím, že mužstvo bude zase hodně kvalitní. Určitě ještě dojde k doplnění kádru hráči z extraligy a věřím, že zase budeme hrát vysoko.

S kým z týmu Horácké Slavie se znáte? V Brně jste hrál s Romanem Eratem, je tam i někdo další, s kým se blíž znáte?

Ještě s Honzou Wasserbauerem jsem se potkal v Brně, ale nejvíc jsem toho odehrál s Romanem Eratem. To bylo celé play – off, kdy jsme pak skončili až ve finále s Pardubicemi. Shodou okolností jsme s Romanem i bydleli na pokoji, když jsme hráli venku.

Vzpomenete si ještě někdy na závěr sezóny 2013 – 2014, kdy jste byl členem kádru Havlíčkova Brodu, který právě Třebíč vyřadila ve čtvrtfinále, a to na zápasy poměrně jasným výsledkem 4:1. Jaké to pro Vás bylo? Měli jste tehdy velmi dobrý tým.

Ono 4:1 na zápasy vypadá jasně, ale bylo to přes samé remízy. S Dolňou, když jsme se potkali před zápasem, tak jsme si už dělali srandu, že se nemusí hrát ty první tři třetiny a můžeme začít rovnou prodloužením. No a ono to zase dopadlo prodloužením. (úsměv) Neřekl bych, že tým v Brodě byl tenkrát až tak kvalitní, spíš dobře poskládaný a hlavně Lukášovi to tam padalo. Výborní byli gólmani Kacetl i Daniel Dolejš, ti nás celou sezónu drželi. Vyhrávali jsme zápasy vždycky na dva – tři góly. K této taktice bylo vhodně poskládané mužstvo a Lukáš Havel vždycky nějaký ten gól dal.

Skoro to vypadá, jako by Vás ten závěr sezóny nemrzel.

To ne, vypadnutí v play – off a konec sezóny mrzí vždycky. My jsme šli do play – off ze čtvrtého místa, Třebíč z pátého, takže jsme měli být jakoby favorité té série. Myslím si ale, že to tak nikdo od nás nebral, nebo abych mluvil za sebe, tak já určitě ne. Moc dobře jsme si uvědomovali kvalitu a sílu mužstva Třebíče a naše postavení asi nikdo moc nečekal.

Horácké Slavii se v minulých sezónách poměrně dařilo a je pravidelným účastníkem play – off, i když se jedná o malý klub s jedním z nejnižších rozpočtů v lize. Jste připraven na to, že fanoušci si už na úspěch téměř zvykli a budou ho očekávat i letos? To s sebou nese i určitý tlak na hráče.

Myslím, že tady se nic jiného než postup do play – off a úspěch nebere. Aspoň já to tak cítím a tlak mi nevadí, naopak ho mám rád. Vždycky jsem byl v týmech, kde se výsledky a vysoké příčky očekávaly, ať to byl Chomutov, nebo třeba Kometa. Tlak mi tedy určitě nevadí, naopak mi spíš vyhovuje.

Byl jste v Karlových Varech na filmovém festivalu, jste tedy velkým filmovým fandou?

Nevím, jestli velkým, ale dobrý film si rád pustím. Vary jsou velmi specifické svojí atmosférou, kdo tam někdy byl, ví, o čem mluvím. Promítá se tam i spousta nezávislých filmů, takže není výjimkou, že z projekce i někdo odchází. Jezdíme tam s manželkou už pět let a máme tam i ubytování u kamaráda a bývalého spoluhráče Petra Domina. To je velká výhoda, protože sehnat ve Varech ubytování v době festivalu je hodně těžké. Letos zastihla festival i bouřka, kterou jsme přečkali v sále při projekci, na chvíli vypadl i film. Vzpomněli jsme si na lidi ve stanovém městečku, které bylo bouřkou vyplavené.

Dostal jste se blíž k nějaké hvězdě stříbrného plátna, nebo jste někoho ze slavných potkal třeba ve městě?

Minulé roky jsme vždycky byli na filmech s Johnem Travoltou a Melem Gibsonem. Oba ty filmy uváděli, takže jsme je viděli hodně zblízka a letos jsme seděli u vody u stanu, kde se odehrávají párty s celebritami a kolem nás šel třeba Leoš Mareš a Aleš Háma. Kdo mě ale opravdu zaujal, tak je Vavřinec Hradílek (český vodní slalomář – pozn. red.). Je sice malý postavou, ale jak je namakaný, to jsem opravdu koukal, to je něco neskutečného.

Pojďme ještě zpět k hokeji. Jak nepříjemným soupeřem pro Vás v minulých letech Třebíč byla?

Vždycky to byl nepříjemný soupeř s dobrou obranou, který dokázal vyhrát na jeden – dva góly. Vždycyky, když jsme jeli sem do Třebíče, bylo jasné, že to bude těžký zápas a ještě těžší to bývá venku. Vždycky bylo strašně těžké se prosadit a dát nějaký ten gól.

Minulou sezónu jste působil v Polsku, zkuste porovnat tamní nejvyšší soutěž a naši první ligu, do které se nyní vracíte.

Týmy z horní poloviny tabulky, první pětka – šestka by naši první ligu mohla klidně hrát. Některé týmy i hodně nahoře. Pak tam ale naopak byly i týmy, které dostávaly hodně branek a do té soutěže jakoby ani nepatřily. Soutěž je to ale hodně rychlá, překvapilo mě, jak moc se tam bruslilo. Na druhou stranu tomu chyběla hlava, což mi moc nevyhovovalo. Když jsem si s někým nahrál, tak se mi mockát už puk nevrátil. Ale když jsem měl dobré spoluhráče, tak to šlapalo a bylo to fajn. Dopadli jsme nad očekávání dobře, takže sezóna to byla určitě úspěšná.

Hraje v Polsku hodně krajánků?

Jak v kterých týmech. Povoleno je osm cizinců na mužstvu, někdo to využívá, někdo ne, někdo jich má i víc, ale musí za to svazu platit.

Bavili jste se už s trenéry o tom, jakou roli byste v týmu měl plnit?

Ano bavili a myslím, že obě strany v tom mají jasno. Já vím, co se ode mě očekává, i mi to na pohovoru trenéři řekli. Měl bych patřit k tahounům týmu, což se budu snažit potvrdit na ledě. Určitě se ode mě očekávají góly, i když já jsem střelec nikdy nebyl, spíš jsem vždycky nahrával. Společně s dalšími zkušenými hráči bychom měli dostávat hodně prostoru na ledě a měli bychom rozhodovat zápasy. Budu se snažit k tomu co nejvíc přispět.