Třebíč je srdcovka, ale potřeboval jsem změnu. Jít do Komety? Vrchol, říká Barvíř

Jak se vůbec zrodil váš přestup do Brna?
S Kamilem jsem byl dennodenně v kontaktu, takže jsem věděl, co se v Brně děje. Potom, co skončil pan Modrý, tak se začal řešit post hlavního trenéra a jeden den mi Kamil volal, že do toho jde a že by se mnou chtěl mluvit. Sešli jsme se a on se mě zeptal, jestli bych mu nechtěl jít pomoct. Řekl mi, co by ode mě očekával a chtěl, což se moc nelišilo od toho, co jsem dělal v Třebíči. Říkal mi, že bych mu hrozně pomohl, že mi věří, a to pro mě bylo rozhodující.

Bylo vůbec něco, nad čím jste přemýšlel, že byste nabídku nepřijal?
Samozřejmě jsem si nějaký čas na rozmyšlení vzal. Dával jsem si pro a proti. Musel jsem to probrat s rodinou, hlavně s manželkou. S Kamilem jsme ale kamarádi, vídají se i naše rodiny, cítil jsem zájem i od ostatních z realizačního týmu, takže jsem si řekl, že do toho půjdu. Samozřejmě do toho jdu s respektem. Je to úplně něco jinýho, ale je to pořád hokej. Jsem rád, že jsem se takhle rozhodl a doufám, že toho nikdy nebudu litovat. Nechci zklamat lidi v Kometě a hlavně Kamila. Doufám, že mu pomůžu a budeme mít co nejlepší výsledky.

Je práce asistenta trenéra v první lize a v extralize v něčem odlišná?
Budu tam mít nějaké věci navíc, co jsem v Třebíči neměl jako je práce s videem, dotrénovávání hráčů po zranění na ledě nebo těch, kteří budou mít menší ice time. Dál uvidíme, nikdy jsem v extralize nebyl. Když ale bude něco potřeba, tak si myslím, že to nebude problém. Já tím žiju. Hlavně abychom byli úspěšní.

Třebíč byla pod vaším vedením známá svojí propracovanou defenzivou. Budete chtít v Kometě hrát podobným stylem?
Bavili jsme se o tom, nějaké věci chceme zanechat. Něco už jsme si k tomu řekli a ukázali na videu s Jirkou Horáčkem, který v Kometě působí už delší dobu. Ještě si k tomu sedneme a budeme to řešit. Musíme najít variantu, která bude tomu týmu nejvíce vyhovovat. Věřím, že ty věci nastavíme dobře a že to bude fungovat.

Vyhlížíte nedočkavě už první přípravný zápas?
Vyhlížím a těším se na to tak jako před každou sezonou v létě. Během přípravných zápasů se tak nějak oťukám. Na videa mají úplně jiný program, takže se to budu muset naučit, ale těším se na to.

Nemrzí vás, že tentokrát se Kometa během přípravných utkání neutká s Třebíčí?
Prolítlo mi to v hlavě. Já jsem do Komety ale přišel až 20. června, kdy už ty zápasy byly dávno domluvené, kdo, kde a s kým. Třebíč mezi nimi nebyla, takže s tím nic nenadělám. Předtím ve Velkém Meziříčí jsem si ale zápas s Třebíčí domluvil. U toho ale teď už bohužel nebudu (směje se).

Najdete si čas přijít se na ten zápas alespoň podívat?
Myslím, že toho 13. srpna, kdy se ten zápas hraje, volno mám. Pokud mi do toho tedy něco nevleze, tak bych se určitě přišel podívat.

I kdyby nepřišla nabídka z Komety, bylo jasné, že v Horácké Slavii pokračovat nebudete. Od kdy jste byl rozhodnutý alespoň na nějaký čas Třebíč opustit?
Pevně rozhodnutý, že už v Třebíči skončím, jsem byl kolem nového roku. V té době už to ti nejbližší věděli. Samozřejmě jsem si myslel, že odchod bude jednodušší, ale emoce tam byly. V Třebíči jsem prožil krásných osm let, ale myslím si, že už jsem potřeboval změnu. Něco jsme tam odvedli, teď v tom pokračuje David Dolníček. Ten tým dobře zná, takže věřím, že naváže na předchozí sezony.

Fanoušci spekulovali, že váš odchod je kvůli tomu, že Třebíč bude hrát v azylu. Hrálo to pro vás při rozhodování nějakou roli?
Vůbec. To, jestli Třebíč bude hrát doma nebo v azylu, na to nemělo vliv. Samozřejmě dojíždění je náročné, ale vůbec to u mě nehrálo roli. Prostě jsem opravdu potřeboval změnu. Osm let je dlouhá doba. Myslím si, že tu změnu potřebovali už i někteří hráči. Nebylo to skrze žádný azyl nebo někoho. Bylo to prostě moje rozhodnutí a rozhodnutý jsem byl už v tom lednu.

Původně jste našel nové angažmá ve Velkém Meziříčí. Tam jste se domluvil až poté, co bylo jasné, že budou hrát 2. ligu?
Ano, v té době jsem už věděl, že ve Velmezu druhá liga zůstane. Nabídek jsem měl víc, ale nechtěl jsem nějak extra dojíždět. Nechával jsem si čas a Velké Meziříčí bylo jedním z těch posledních klubů, které mě oslovily.

Ve Velkém Meziříčí jste nakonec kvůli nabídce z Komety vydržel ani ne dva měsíce. Nebyli někteří hráči, které jste si tam přivedl, zklamaní?
Jestli byli zklamaní, to nevím. V první řadě to byl šok pro vedení, když jsem jim to oznámil, že tu nabídku z Brna chci vzít. Samozřejmě přivedl jsem si tam nějaké hráče a několik dalších jsem měl ještě rozjednaných. Někteří, když zjistili, že tam nebudu, tak dali přednost jinému týmu, ale tak to v hokeji je. Jirkovi Ondráčkovi, který byl jedním z těch, které jsem si do Velmezu přivedl, jsem to volal. Je to zkušený borec a chápal to. U něj se nic nemění a bude tam hrát. V kontaktu s vedení zůstávám i dále.

V Třebíči jste u áčka působil, jak už jste sám zmiňoval, osm let. Na co budete nejvíce vzpomínat?
Nejvíc asi na výhru v základní části a následné semifinále se Zlínem. Play off se nám moc nedařilo, když jsme se do něj dostali, tak jsme většinou v prvním kole vypadli. Ten postup přes Přerov a série se Zlínem, kde rozhodovaly opravdu detaily, to bylo něco parádního. Zapomenout nemůžu ani na skvělou atmosféru, kterou nám fanoušci vždy dokázali vytvořit. Opět se ukázalo, že hokej je v Třebíči sportem číslo jedna.

Předpokládám, že Třebíč budete i na dálku sledovat.
Rozhodně. S Davidem Dolníčkem jsem v kontaktu pořád. Píšeme si nebo si voláme. Pořád Třebíč sleduji. V kontaktu jsem s hodně lidmi z týmu.

Jako pro odchovance je pro vás Třebíč srdeční záležitostí, že?
Začal jsem tady hrát hokej, takže určitě. Už od malička.

Kariéra hráče vám přitom úplně nevyšla. Za Třebíč jste odehrál jen pár zápasů.
Prostor jsem dostával spíš jen v přípravných zápasech, a i těch bylo málo. Na první ligu byli prostě lepší hráči. Já jsem pak hrál krajský přebor nebo se motal po druhé lize. Hráčsky mi to nevyšlo, ale dneska jsem za to i rád (směje se).

K trénování jste přešel prakticky ihned. Jak jste se k tomu dostal?
Ještě když jsem hrával ve Velmezu, tak už jsem chodil pomáhat trenérům k malým dětem. Tenkrát tam trénoval Franta Musil. Ve volném čase jsem mu pomáhal, hodně věcí jsem od něj pochytil a bavilo mě to. Pak když jsem šel do Moravských Budějovic, kde úplně začínali s hokejem, tak jsem jim tam taky pomáhal a později jsem začal trénovat mládež v Třebíči.

Berete nyní nabídku od Komety jako váš dosavadní vrchol?
Určitě. Přiznám se, že jsem nikdy neměl nějaké extra cíle trénovat takhle vysoko. Už jen to, že jsem trénoval Třebíč, bylo pro mě něco výjimečného a jít trénovat do extraligy? To je pro mě určitě vrchol.