Trošku americký film se šťastným koncem, usmívá se David Dolníček

Pátý rozhodující zápas se hrál dlouho velmi opatrně. Tedy až do první branky, kterou viděli diváci až v sedmatřicáté minutě, kdy se prosadil zkušený vrchlabský Procházka a hosté vedli 1:0. Domácí odpověděli až za dlouhých čtrnáct minut, kdy výborného Ševčíka prostřelil David Dolníček. Ševčík lovil puk ze své sítě po dlouhých sto devatenácti minutách. Tak dlouho jej totiž Třebíčští nemohli překonat. Hned o necelé dvě minuty později však inkasoval znovu z hole Tomáše Roda. Domácí rázem vedli a v hledišti se rozpoutalo doslova červeno, modro bílé peklo a velká euforie. Tu zchladil osmnáct vteřin před třetí sirénou při power-play šesti proti čtyřem Hubáček. Nerozhodlo ani deset minut prodloužení, ani pět sérií samostatných nájezdů. Až v té šesté se trefil David Dolníček a protože skvělý Pavel Francouz nepovolil vrchlabským střelcům ani jediný proměněný nájezd, mohlo se na Zimním stadionu Města Třebíče – MANN+HUMMEL ARENĚ začít slavit.

„Dobrý. Trošku americký film se šťastným koncem, paráda,“ oddechl si jeden z hrdinů nejen tohoto večera, ale i celé série a kapitán Horácké Slavie, David Dolníček.

„Bylo to hodně náročné. Už ve Vrchlabí jsme hráli na tři lajny, dnes to bylo hodně náročné i na psychiku. Nikdo nechtěl udělat chybu. Pomohlo nám, že jsme dali vyrovnávací a rychlý vedoucí gól. V závěru jsme si to trošku zkomplikovali a nájezdy, to už bylo buď a nebo. Pavel Francouz v nich perfektně zachytal, vůbec se nenechal někam poslat a mně tam prošla se štěstím jedna šmudla no.“

David Dolníček v sérii s Vrchlabím nastřílel celkem pět branek, ty nejdůležitější si ale schoval na rozhodující pátý duel osmifinále.

“Tam to dobře sehráli Radim Ostrčil s Lukášem Nahodilem. Já už jsem pak musel jen zavřít oči a plácnout do toho. Naštěstí jsem dal gól,“ popisuje Dolníček vyrovnávací gól z poloviny třetí třetiny zápasu.

“Nechtěli jsme doma prohrát pátý zápas, to by nechtěl nikdo. Makali jsme na sto procent a vrátilo se nám to.“

Nic pro slabé povahy, tak by se dal charakterizovat závěr zápasu, který vyvrcholil šesti sériemi samostatných nájezdů.
„Měl jsem v hlavě co udělám už při tom svém prvním nájezdu, ale viděl jsem Látoše (Ondřej Látal – pozn. red.), jak hustí do jejich gólmana, takže jsem věděl, že to udělat nemůžu. Zkoušel jsem to na druhou stranu, gólman tam na to čekal, ale nějak pod paží jsem mu tam puk procpal.“

“Velká oslava nebude, na to vůbec není síla. Dáme si jedno, dvě pivka v kabině a půjdeme domů,“ odmítá nějaké velké oslavy Dolníček. (okolo právě prošel Petr Fila s basou Třebíčské jedenáctky)

Pokračování play-off čeká hokejisty Horácké Slavie už v neděli, kdy od 17 hodin nastoupí v Hradci Králové k prvnímu zápasu čtvrtfinále, jež se hraje na čtyři vítězné zápasy.
„Asi hodně spát, zajít si na procházku, prostě si odpočnout a chvilku nemyslet na hokej,“ prozrazuje jednatřicetiletý útočník svůj recept na odpočinek.

“Hradec je bruslařsky velmi dobré mužstvo, mají tam velké hřiště a budou odpočatí. My to u nich zkusíme a určitě budeme hrát naplno,“ nevzdává nic předem třebíčský kapitán.

---

Nechtěl jsem, aby nám skončila sezóna, říká Pavel Francouz

„Pevné nervy k tomuhle povolání prostě patří. Mám to tak každý den od malička a myslím si, že jsem v tu tom takový ostřílený. Snažím se nenechat se rozhodit a zůstat s klidnou hlavou,“ říká s typickým plzeňským dialektem odchovanec plzeňských Indiánů Pavel Francouz.

“Nejdůležitější okamžik? Určitě ty dva rychlé góly, které jsme dali ve třetí třetině. Střelecky jsme se trápili a dnes se nám podařilo skórovat rychle dvakrát za sebou, což bylo v tu dobu úžasné, protože jsme prohrávali 0:1 a najednou jsme o gól vedli a byli jsme na koni."

Závěr zápasu byl jak se říká o nervy. Žádná selanka pro slabé nátury, či kardiaky. Nejprve byl hodně přísně vyloučený třebíčský Milan Přibyl po oboustranně tvrdém souboji před brankou a hosté vycítili šanci. Navíc sáhli k power-play a hráli tedy v šesti proti čtyřem. A to se jim vyplatilo. Osmnáct vteřin před koncem šedesáté minuty dokázali po střele Hubáčka šťastnou brankou vyrovnat na 2:2.

“Určitě ten vyrovnávací gól mrzí. Vlastně jsme hráli ještě oslabení v té době. Bylo to šest na čtyři. Obránce střílel, odrazilo se to od nějaké hokejky, od nějakého hráče, a abych řekl pravdu, viděl jsem ten puk až v bráně. Určitě to člověka zamrzí, říká si, co by mohl udělat jinak, aby těch osmnáct sekund zdržel, ale to už je potom pozdě.“

Ani jediný z hráčů, které trenéři Vrchlabí poslali na nájezdy, nedokázal skvělého a velmi jistě působícího Francouze překonat.
„Letos se mi v Plzni nájezdy vůbec nedařily. Chytal jsem jedny se Zlínem a jedny s Třincem a oba ty zápasy jsme prohráli. Snažil jsem se to ale dnes nějak hodit za hlavu. Jak jsme dneska viděli, pokaždé je to jinak. Seběhlo se to tak, že to dnes byl rozhodující zápas a jednomu z týmů musela skončit sezóna a jsem šťastný, že jsme to nebyli my,“ vysvětluje sympatický a talentovaný mladý brankář.

Trenéři Vrchlabí poslali na Pavla Francouze jak zkušené hráče, tak rychlonohé mladíky. Brankář v bílém dresu Horácké Slavie ale všechny vychytal, nenechal se rozhodit a dovedl svůj tým k postupu do druhého kola play-off.
„Ty hráče, co na mě jezdili, jsem poznal vlastně až tady. Byli tam zkušení hráči i mladí kluci. Od trenérů jsem dostal k dispozici DVD se záznamem zápasu s Vrchlabím ze základní části, který taky skončil po nájezdech, abych byl připravený a jak je vidět, tak se to vyplatilo. Moc odpočívat asi nebudu, ještě dnes večer odjíždím domů do Plzně, sbalím si čisté věci a vrátím se pak sem zpátky.“

Oslavy po posledním nájezdu jakoby snad neměly ani skončit. Diváci nechtěli své hráče pustit z ledu. Po krátkém pohovoru s trenéry se mužstvo vrátilo na led a radost mohla pokračovat.
„Podobné oslavy už jsem zažil v dorostu. Hráli jsme tenkrát první kolo play-off proti Budějovicím a bylo také přesně takhle. Rozhodovaly tenkrát taky nájezdy, které jsme tenkrát taky vyhráli,“ uzavřel pozápasové povídání jeden z hrdinů večera, Pavel Francouz.