Rozhovory
Martin Svoboda: Rok 2024 nebude jednoduchým rokem, brzo očekávám dobré i špátné zprávy
včera
Uhodit ženu? Hráče jsem před ní musel spíš chránit, říká Petr Ottich
Rozhovory
T ř e b í č - Hráči Horácké Slavie stráví ještě polovinu června tvrdou dřinou v takzvané suché části letní přípravy. Tu se jim trenéři snažili co nejvíce zpestřit. Ať už tréninky na ledě, soustředěním, hrami, ale i třeba středečním tréninkem Thai boxu v centru klubu Devils na Kubišově ulici. “S Petrem Ottichem, který centrum provozuje, jsme se domluvili už druhý rok na tom, že kluky vezme na hodinovou lekci. Jsme za to moc rádi, je to pro ně zas něco jiného, zkusí si jiný sport, odreagují se,“ pochvaluje si asistent trenéra Jaroslav Barvíř. Od července čeká celý tým dovolená a pak už naskočí na ledovou plochu a do série PŘÍPRAVNÝCH ZÁPASŮ.
Hráči Horácké Slavie ve vašem centru trénovali už druhý rok po sobě. Čím jim podle vašeho názoru může být tento trénink Thai boxu prospěšný?
Asi prvotním cílem je zlepšení nálady a zpestření letního drillu. Z odborného pohledu jim to asi nepřinese nic. Jedna hodina představení cviků a úderů je málo. Šlo spíš o to, představit hráčům i náš sport, co všechno v tréninku absolvujeme. V rámci své letní přípravy si to u nás vyzkoušeli. Že by jim to ale přineslo třeba zlepšení fyzické kondice, to si nemyslím. Tu nabírají třeba v posilovně nebo na výbězích. Byla to spíš taková ukázka a odreagování od každodenní stejné letní dřiny.
Z fotografií je právě patrné, že nálada při tréninku byla opravdu dobrá. Protože už někteří hráči absolvovali tento trénink i loni, viděl jste u nich třeba, že už ví, jak se k tomu postavit, co čekat nebo jak vést některé údery?
Ano, to určitě. Toho jsem si všiml hned, že ti, kteří u nás byli i loni, tak hned věděli, co jsem jim vysvětloval. Musím říct, že jeden z hráčů ke mně chodí na box, takže tím, jak pravidelně dochází, má už vytříbenou techniku. Ale i ti, co dnes byli poprvé, tak několik z nich by se tomuto sportu mohlo věnovat. Šlo jim to opravdu dobře i v té první hodině. Jak říkáte, nálada byla opravdu výborná, dokonce lepší, než loni. Loni z toho byli takoví překvapení. Letos už to bylo daleko lepší, bylo i víc legrace. Trenéři kluky hecovali Martin Mejzlík do nich trošku šil, takže musím říct, že obě skupiny byly opravdu skvělé.
Připravil jste si ale i jedno překvapení, když jste do tréninku s hráči zapojil i ženu. Můžete ji trošku představit a říct, jaké má třeba za sebou už úspěchy, že se mohla postavit i mužům?
Má už několik medailí z různých soutěží, ale to zatím neberu jako nějaký větší úspěch. Ono nebylo jasné, jestli ve skupině bude lichý nebo sudý počet kluků. A protože trénink byl postavený pro dvojice a aby to mělo nějaký smysl musel být sudý počet lidí. Proto jsme se domluvili, aby jeden hráč nebyl ošizený, tak že nám pomůže moje dcera Klára. To byl hlavní důvod. Ona se mnou trénuje sportovní přípravku, tady v Třebíči studuje sportovní management, takže ke sportu má vztah. Thai box dělá už deset let, pomáhá mi i s tréninkem dospělých na lize i na republikových soutěžích. Bude jí osmnáct, takže hned potom si začne dělat trenérskou licenci.
A neměli hráči zábrany použít plnou sílu, kterou by použili proti spoluhráči teď proti ženě? Nevšiml jste si něčeho takového?
Jeden z kluků měl dělat cvik/kop s lapou, měla ji držet právě Klárka a on se mě ptal, jestli bych ji mohl podržet já. Ale to bylo spíš z jeho nevědomosti, protože jak už jsem říkal, Klárka se mnou chodí trénovat i na áčko chlapy a tam se na nějakou ránu moc nehledí. Tam padají rány i daleko větší, než dávali kluci. Hokejista tady do té lapy ránu zkouší poprvé nebo podruhé v životě. Něco jiného pak ale je, když se k tomu postaví někdo, kdo už za sebou má třeba desetitisíce cviků a kopů. Ta razance tam je pak daleko, daleko větší. Vůbec jsem neměl strach, že by jí někdo ublížil. Naopak jsem jí říkal, aby někomu ona něco neudělala, aby dávala pozor a nenakopla třeba někomu stehno. Takže to bylo spíš obráceně.
Vím o vás, že jste velkým fanouškem třebíčského hokeje a že na zápasy chodíte. Jak jste si užil minulou tolik úspěšnou sezónu s vítězstvím v základní části a výbornými utkáními v play off, kde Horácká Slavia došla až do semifinále?
Ano, já jsem hrával ještě za Elitex a ZMS (Západomoravské strojírny – pozn. red.). Ta sezóna, to byla krása. V play off jsem byl skoro na všech zápasech. Mám trochu problém s časem, protože jak se hraje středa a sobota, tak je pro mě těžké účast na zápasech HST skloubit s tréninky Thai boxu. Středy mám plné rok dopředu, mám tam děti a to nemohu dát nikomu jinému. Díky závodům zas nemám volný žádný víkend. Proto mám problém se trefit do termínu některého domácího zápasu. Chodím tedy spíš, když se hraje v pondělí, nebo pak v play off, kdy se hraje dva dny po sobě nebo třeba ve čtvrtek a podobně. Tam mi to pak vychází, utrhnu se a na stadion rád přijdu. Sám se snažím si občas zahrát ještě dnes a pořád mě to baví. Jak se říká jednou hokejista navždy hokejista, jednou fanoušek navždy fanoušek, to je jasné.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí ve vaší práci.
