Jakube, po třech sezónách měníte působiště a v následující sezóně Vás v třebíčském dresu neuvidíme.
Je to tak, nechci teď rozebírat všechny důvody, které k tomu vedly. Odcházím na hostování s tím, že se další rok uvidí, co a jak, a není vyloučeno, že bych se mohl i vrátit. Jedním z těch hlavních důvodů je, že se mi narodila dcera a pro ni i pro mou rodinu bude lepší, když budu blízko domova.
Už tedy máte jasno o svém budoucím působišti?
Ano, budu hrát v Prostějově, kterému bych rád pomohl na pozice, na které patří, tedy určitě někam výš, než se pohyboval v sezóně 2014 – 2015.
V Třebíči jste se stal doslova miláčkem diváků, jak moc Vám třebíčské publikum a klub přirostlo k srdci? Ty tři roky a perfektní sezóny se asi nedají jen tak zapomenout.
Diváci v Třebíči jsou vynikající, na tom menším stadionu je stále vynikající atmosféra, oslavy branek a děkovačky mi budou chybět. Bylo perfektní, že mě, kluka odjinud tady lidé okamžitě vzali. V Třebíči jsem měl skvělé podmínky a zázemí, rozuměl jsem si s trenéry i vedením klubu a byl jsem připraven tady zůstat. Vše se ale vyvinulo jinak. Ale i v Prostějově jsou vynikající diváci a já se i tam budu snažit patřit k lídrům, snad i tam mě budou mít lidé rádi.
Co vzájemné zápasy Třebíče a Prostějova, jak je teď budete prožívat?
Hlavně se budu snažit nebýt přemotivovaný, protože jsem emotivní hráč a třeba v zápasech s Olomoucí se mi to občas stalo. Pak ale Olomouc postoupila do extraligy a já jsem přišel o derby. Teď tedy budu mít derby Prostějova s Třebíčí. (úsměv) Každý hráč, který přejde z jednoho klubu do jiného, se pak chce ve vzájemných utkáních ukázat v co nejlepším světle, tak to bude i u mě.
Díky za rozhovor a přejeme mnoho štěstí.