Zápas na Vsetíně asi rozhodla první třetina, že? Když se na Lapači prohrává 0:3, těžko se skóre obrací.
Je to škoda. Věděli jsme, že Vsetín hraje aktivně, věděli jsme, že po nás půjdou. Proto jsme se soustředili na to, abychom ustáli jejich úvodní tlak, což se nám povedlo. Ale ve druhé desetiminutovce první třetiny dostaneme tři góly přesně z toho, na co jsme se před zápasem připravovali...
Čím si to vysvětluješ?
Nevím. Herně ta třetina úplně špatná nebyla, ale výsledkově bohužel ano. Navíc soupeři jsme to hodně usnadnili, na góly se ani moc nenadřeli.
Co jste si během první přestávky říkali v kabině?
Upřímně? Že jsme si to podělali sami, ale že 40 minut je ještě dlouhá doba. Říkali jsme si taky, že nic nezabalíme.
Bylo to vidět. Druhá třetina vypadala o poznání lépe.
Přišlo mi, že za stavu 4:0 Vsetín na chvilku vypnul a ztratil koncentraci. Tam byla velká škoda, že jsme je nepotrestali víc. Šancí bylo tolik, že pokud bychom stav zápasu otočili, nikdo by se asi nemohl divit.
Vnímal jsi, že po vašem gólu na 4:2 Vsetín znervózněl?
Od toho stavu chtěli opět zabrat, ale jak vypadneš z tempa, chvíli trvá, než se do toho zase dostaneš. Jak říkám, škoda, že jsme v těch minutách nepřidali další góly.
Jsme na začátku druhé čtvrtiny základní části. Jak prozatím hodnotíš týmové výkony?
Jako na houpačce. Přijde mi, že se pořád motáme v kruhu. Je to tak, že jeden zápas vyhrajeme a jeden prohrajeme, dva zápasy vyhrajeme a dva prohrajeme... Chtělo by to udělat nějakou delší vítěznou sérii.
A co individuální výkony?
To samozřejmě spokojený nejsem, ale snad nikdy jsem nebyl... (směje se) Když pominu neproměněné šance, ve finální fázi útoku vždycky můžu zvládnout některé detaily lépe, abychom byli jako lajna efektivnější. Pořád je na čem pracovat.
