Vrchlabí mělo lepší pohyb, shodli se Fiala a Kocák

Až dvanáctá příčka patří po třiatřicátém kole hokejistům Horácké Slavie. Ačkoli se jim nedá upřít snaha a bojovnost, na soupeře z Vrchlabí to tentokrát nestačilo. A v čem byl největší rozdíl? Jednoznačně v pohybu, ten měli hosté od druhé třetiny výrazně lepší. Od toho se pak odvíjelo vše ostatní. Prohrané souboje, nemožnost dobré rozehrávky, chybějící šance. Sečteno – podtrženo, Vrchlabí si z Třebíče odvezlo zasloužené tři body.

Radek Fiala

Přece jen se ale najde hráč, který v tomto utkání snesl přísnější měřítko. Byl jím navrátilec Radek Fiala, jenž v brance vystřídal Pavla Francouze, kterého si zpět stáhlo Ústí nad Labem.

“Dnes jsem se soustředil hlavně na sebe, protože jsem byl měsíc a půl zraněný a vůbec jsem nebyl na ledě. Teď jsem nějakých čtrnáct dní, nebo tři týdny v tréninku. Měl jsem hodně starostí sám se sebou, takže jsem se snažil koncentrovat na svůj výkon a vplout do té herní a zápasové rutiny. Myslím si, že to až tak špatný zápas nebyl. Vrchlabí dobře bruslilo, dobře bránili a napadali nás, takže byli hrozně nepříjemným soupeřem. Přes takovou hru se těžko prosazuje,“ vysvětluje okolnosti svého startu i celého zápasu nejlepší muž na ledě, brankář Radek Fiala.

Jít po dlouhé době do soutěžního utkání není pro žádného sportovce nic jednoduchého. Natož pak pro brankáře, na kterého celý tým tak trochu spoléhá. Radek Fiala přiznal, že před utkáním byl nervózní, ale v průběhu zápasu z něj veškeré obavy spadly.

“Byl jsem trochu nervózní, protože jsem nevěděl, co od toho čekat po tak dlouhé době. Zaplaťpánbůh to šlo. Kluci mi ze začátku pomohli, protože jsme si to i říkali, že jsem dlouho nechytal, takže za to jim patří dík.“

První zápas po zranění a hned rovných čtyřicet úspěšných zákroků. Radek Fiala si na nudu v brance rozhodně nemohl stěžovat. Hráči Vrchlabí ho hodně rychle zahřáli. Tím rychleji třebíčského brankáře přešla i nervozita. Prostě na ni nebyl čas.

“Definitivně mě nervozita přešla až po první třetině. V první části jsem byl ještě takový hodně obezřetný, ale po první přestávce, kdy jsem si trošku odpočinul, jsem se uvolnil a bylo to už lepší,“ přiznává Radek Fiala, že přece jen nějakou dobu trvalo, než se dokázal naplno uvolnit a než získal zpět zápasovou jistotu.

Prakticky od doby, kdy odešel z Třebíče do Ústí, trápilo Radka Fialu zranění kolenního vazu. Jak sám přiznává, není ještě zcela v pořádku a úplné doléčení bude možné až po konci sezóny.

"Mám prasklý vaz v koleni, nějak se to zhojilo. Ta prasklina tam sice je, ale nemělo by se s ní nic stát. Dohojit úplně by se to mělo až po sezóně, koleno teď necítím, takže je to dobré,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý brankář, proč vlastně musel dlouhou dobu na hokej zapomenout. Nyní je však zpět a jak ukázal hned v prvním utkání, bude pro Horáckou Slavii velkou posilou.

Peter Kocák

První mistrovské utkání v dresu Horácké Slavie odehrál útočník Peter Kocák. Ptáte se jak to, že první utkání na začátku ledna? Smůla, zní odpověď. Peter si totiž těsně před začátkem soutěže přivodil těžké zranění. Na jednom z tréninků si přetrhl achilovku a bylo jasné, že brusle dlouho neobuje.

"Nastoupil jsem na mistrovský zápas po čtyřech měsících a bylo to pro mě těžké. Určitě jsem nečekal nějaké zázraky, ale dnes jsme bohužel nevěděli, jak na ně. Dobře bruslili a my jsme je nestíhali pokrývat. Dobře napadali, takže my jsme si nevytvořili ani moc šancí,“ nevesele hodnotí první utkání v roce 2011 a své premiérové soutěžní utkání Peter Kocák.

“Pocity po prvním zápase ještě nejsou dobré, ještě jsou tam rezervy, protože noha ještě není úplně v pořádku. Bolest už necítím, ale v té noze ještě není ta správná síla. Doufám, že se to spraví co nejdříve a mužstvu pomůžu,“ přeje si útočník, který právě v den zápasu s Vrchlabím oslavil své dvacáté deváté narozeniny.