Výběr otázek a odpovědí ze setkání fanoušků s hráči a vedením

Za vedení klubu a realizační tým se setkání zúčastnili pánové Vlastimil Fukal - předseda klubu, Dr. Karel Čapek - ředitel klubu, Stanislav Mastný - člen výboru SK HS Třebíč, Josef Horešovský - trenér A týmu a Luděk Popela - vedoucí mužstva.
Z hráčů se zůčastnili kapitán týmu Jakub Žiška, Oldřich Kališ, Jiří Oliva, Filip Luňák, Vojtěch Svačina, Martin Fryauf, Lukáš Valko, Michal Horák, Radek Míka, Jiří Kučný a Marcel Hrbáček. Krátce po sedmnácté hodině setkání zahájil úvodním slovem místopředseda Fan Clubu Jakub Benda a předal pak slovo předsedovi klubu Vlastimilu Fukalovi, který všechny přítomné přivítal a představil.
Pak už se rozeběhla samotná diskuse. Jelikož trvala téměř dvě hodiny, není možné zde uvádět veškeré otázky a odpovědi. Proto přinášíme výběr těch nejzajímavějších.

Otázka: Myslím, že jednou z příčin současné situace je velký počet trenérů, kteří se v klubu v poslední době vystřídali.
Odpověď Dr. Karla Čapka:
Máte pravdu. Měli jsme v poslední době smůlu, že všichni trenéři, které se nám podařilo k mužstvu mužů přivést, dostali velmi brzo nabídku z vyšší soutěže. Ať už to byl pan Čada, pan Kolda, nebo naposledy pan Liška, který sice nešel do vyšší soutěže, ale šel domů do Českých Budějovic, odkud dostal lukrativní nabídku. Navíc měl v té době určité rodinné problémy a chtěl být blíže své rodině. My jsme se ve výboru rozhodli, že nikomu nebudeme bránit, a proto jsme těmto trenérům vyhověli a rozvázali jsme s nimi smlouvy. Po odchodu Jaroslava Lišky jsme byli v časové tísni. Věděli jsme, že Kamil Konečný je volný a vcelku rychle jsme se na spolupráci domluvili. Možná byla chyba, že zde zůstal asistent, a že jsme už v té době neangažovali i nového asistenta. Myslím, že k panu Konečnému se nedostaly o mužstvu všechny informace, které se k němu dostat měly, a od toho se pak situace odvíjela. Samozřejmě, že Kamil Konečný měl svůj styl práce, ale to je normální. Každý trenér přinese do týmu, s nímž pracuje, svoje metody a svoje poznatky, které se snaží uplatnit. Bohužel, protože jak víme, výsledky se dlouhodobě nedostavovaly, museli jsme něco udělat, a tak jsme zkusili „léčbu šokem“ a vyměnili jsme prakticky ze dne na den jak trenéra, tak asistenta. K mužstvu nastoupil Josef Horešovský s Jiřím Otoupalíkem, který zároveň vykonává i funkci trenéra juniorky. Věděli jsme, že buďto zabere tahle „léčba šokem“ a mužstvo to probere, anebo to bude záležitost dlouhodobější, a bude potřeba hodně práce k tomu, aby se mužstvo zvedlo. Bohužel se potvrdila ta druhá a pro nás horší varianta. Samozřejmě nějakou dobu trvá, než se nový trenér s mužstvem sžije, a pozná důkladně jednotlivé hráče a celý tým pak začne znovu fungovat.

Otázka: Už v přípravných utkáních bylo vidět, že se mužstvu nedaří a ani přístup k přípravným utkáním nebyl stoprocentní. Myslím, že už tam byly chyby a to se přeneslo i do mistrovských zápasů.
Odpověď Josefa Horešovského: S tím naprosto souhlasím. Výsledky přípravných zápasů se určitě nemají podceňovat. Tam si mužstvo tvoří takovou, řekl bych, výchozí pozici pro celou sezónu. Není možné čekat, že když se v přípravě nedaří, že až začnou mistrovské boje, tak se přepne nějaký zázračný knoflík a najednou to půjde. Vysvětlení, že v přípravě se zkouší složení jednotlivých formací, je samozřejmě pravda. Od toho přípravná utkání jsou, ale znovu opakuji, výsledky se prostě nesmí podceňovat, protože tam se tvoří základ pro dobré vykopnutí do sezóny. V neposlední řadě jde také o získání respektu u soupeřů. Ve velké většině případů pokud jsou dobré výsledky v přípravě, pak bývá dobrá i sezóna.

Otázka: Zdá se mi, že ne vždycky hráči na ledě odevzdají všechno a že jejich nasazení není stoprocentní.
Odpověď Josefa Horešovského:
Ona ta hrana, kdy výkon je opravdu žalostný a kdy se nato nedá dívat, a naopak kdy je výkon vynikající, je podle mého názoru velice úzká, opravdu velice. Znáte Kozí hřbety v Krkonoších? Tam když jdete po hraně a uklouznete, tak spadnete okamžitě tři sta metrů dolů. A po takové hraně my teď jdeme. Je třeba, aby mužstvo mělo svoji vnitřní sílu, aby vědělo, co chce a čeho chce dosáhnout. Jako příklad může posloužit utkání s Ostravou. V první třetině nám Sareza dělala velké problémy. Pak když jsme vedli o tři branky, tak Ostrava vypadala, jako že ten hokej neumí. Tím chci dokumentovat, že opravdu hrana toho, jak výkon na ledě vypadá, je velice úzká. Stačí třeba dva šťastné góly a pak všechno vypadá jinak.

Otázka: Zajímalo by mě proč nebyl do Třebíče angažován obránce Marian Meňhart, který zde loni měsíc úspěšně působil a nyní byl z Boleslavi poslán na hostování do Kadaně.
Odpověď Dr. Karla Čapka:
S Marianem jsme byli domluveni, že pokud mu Boleslav neobnoví smlouvu, tak ho do přípravy vezmeme. Marianovi byla smlouva v Mladé Boleslavi prodloužena, a tak tam zůstal. Pak když přišla doba, kdy ho Boleslav chtěla vytrejdovat, pan Horešovský neuznal za dobré, když Mariana loni z Boleslavi poslal do Třebíče, aby si ho letos teď sem k sobě bral. Takto jsme tu situaci vyhodnotili. Je to vždy na rozhodnutí trenérů, zda toho hráče do mužstva zapracovat či nikoli. V současné době není možné sehnat nějakého zázračného hráče, který by nás z této situace vytáhl. Spíše budeme pracovat s kádrem, který máme k dispozici. I hráči jsou jen lidé a mají i svoje problémy tak jako každý člověk. My ale nemůžeme říkat, ten hráč nemůže hrát, protože má doma ten a ten problém. To prostě není možné a ani to myslím diváky moc nezajímá. Musíme se snažit z hráčů dostat to, co v nich opravdu je.
Josef Horešovský:
V dnešní době je nabídka hráčů na domácím trhu velmi omezená. Velmi mnoho hráčů dneska hraje v Rusku, Rakousku nebo nižší soutěže v Německu, nebo Skandinávii. A další věc je otázka finanční. Koupit opravdu dobrého hráče je otázka jednoho a půl milionu korun, a vzít hráče na hostování na sezónu znamená částky v řádu statisíců, což jsou v rozpočtu klubu hodně vysoké sumy. Myslím, že časté výměny hráčů nejsou cestou. Když se podíváme, jaký vysoký počet hráčů vystřídal loni třeba Prostějov, tak to je velice vysoké číslo a efekt to stejně nepřineslo. Obecně si myslím, že bychom se měli vrátit ke koncepční trenérské práci a nespoléhat na takováto rychlá řešení a handlování s hráči.

Otázka: Zajímalo by mě, čí je Petr Altrichter hráč, jestli Třebíče nebo Jihlavy.
Odpověď Dr. Karla Čapka: Petr je hráčem Třebíče a v Jihlavě je na hostování.

Otázka: Chtěl bych vědět jestli jste nezkoušeli u mužstva práci s psychologem, když je tým poslední a je v takovém útlumu.
Odpověď Josefa Horešovského:
Já už tuto zkušenost mám z doby, kdy jsem působil v Ústí. Tam když se nám nedařilo, tak vedení psychologa angažovalo. On provedl různá vyšetření a testy a vyšlo mu z toho, že vedení stanovilo hráčům cíle, které ti hráči nebyli schopni splnit. Ale když jsem se ho ptal co s tím, tak odpovědět nedokázal. Navíc taková vyšetření trvají poměrně dlouho a my jsme pod časovým tlakem. Tím nechci říct, že tady je mužstvo, které na svoje úkoly nestačí. Právě naopak. Já jsem přesvědčen, že tohle mužstvo má na to, aby udělalo bodovou šňůru a dostane z těch problémových pozic.
Dr. Karel Čapek:
Také určitě hráčům neprospívá, když se jim nepovede nějaká přihrávka nebo nějaká akce a hned slyší, že nejsou z Třebíče, a proto do toho nedávají všechno. Takovýto přístup hráčům určitě nepomůže. Naopak, musíme každého hráče, který oblékne náš dres, vzít za svého a podpořit ho. Já nemá žádné signály o tom, že by zde někdo z našich hráčů hrát nechtěl. Může se to stát. To byl například případ Mirka Fišera, který nás sám požádal o výměnu. Ale v současné době o nikom takovém nevím a současný kádr má naši důvěru.

Otázka: Proč se v současné době Třebíč snaží hrát technický líbivý hokej, když jsme vždycky byli známí velkou bojovností a houževnatým stylem hokeje.
Odpověď Dr. Karla Čapka:
Souhlasím s tím, že typologie našeho mužstva se poněkud změnila. Siloví hráči typu Mikesky nebo Čermáka nám odešli, hrají v extralize, a noví nám prostě nevyrostli. Máme techničtější mužstvo, které musí bojovat jinými, pro ně vhodnějšími prostředky, nicméně bojovnost a nasazení musí do hry dát i ti subtilnější hráči.
Josef Horešovský:
Já bych to nedělil na hokej technický a bojovný. Bojovnost k hokeji patří stejně jako k vaření sůl a koření. Bez bojovnosti se hokej hrát nedá. Bojovnost je jeden ze základních atributů hokeje a bez ní jde výkon rapidně dolů.

Otázka: Každý trenér má svou vizi a své oblíbené hráče, nebo typy hráčů. Proto bych se chtěl zeptat pana Horešovského, zda, kdyby mu přišla nabídka z extraligy, také nechá Třebíč Třebíčí a odejde.
Odpověď Josefa Horešovského:
Trenérská práce má dvě strany. Říká se, že trenér má mít svoji tašku vždy sbalenou, takže i já mám svou tašku sbalenou, a jak bylo napsáno na přesce pionýrského opasku „Vždy přiraven“, tak i já jsem vždy připraven.
Na druhou stranu, jak už jsem řekl, jsem zastáncem dlouhodobější, koncepční, trenérské práce i přesto, že se to dnes moc nenosí. Jsem přesvědčen, že dlouhodobější prací a poctivým tréninkem se dá i z ne zrovna nejšpičkovějších hráčů vychovat solidní mužstvo. Je to samozřejmě také otázka trpělivosti vedení klubu i obce příznivců, protože tahle cesta přináší i porážky. Byl bych rád, kdybych zde mohl působit delší dobu, ale není to otázka pouze mojí chuti, nebo nechuti. Myslím, že na mě už si v extralize nikdo nevzpomene, tam už je dneska starší snad jen Pepík Beránek. Navíc moje nekonfekční postava by v televizi asi nevypadala moc dobře. /smích/

Otázka: Říká se, že kabina je rozdělena na několik skupinek, které spolu příliš nekomunikují. Pokud je to pravda, pak nemůže tým jako celek fungovat.
Odpověď - Jakub Žiška:
Máte pravdu, že pokud by situace byla taková jak naznačujete, pak by tým opravdu správně fungovat nemohl. Já si ale nemyslím, že naše kabina je nějak rozdělená. Je samozřejmé, že některé hráče, kteří například bydlí na hotelu, můžete potkat spolu častěji, než nás, kteří dojíždíme. Taky kluci, kteří zde mají rodiny, tráví svůj volný čas více s rodinami. Z toho ale nemůžete odvozovat, že do takových skupinek je rozdělena kabina, a že tyto skupinky si spolu nerozumí. To prostě není pravda a já nevidím jedinou záminku, která by mohla vést k těmto úvahám.
Josef Horešovský:
Samozřejmě, že určité rozvrstvení v mužstvu je. Jsou tady hráči starší, hráči mladší, a tak to být musí a je to tak v každém mužstvu. Jsem však přesvědčen, že pokud se jde na led k zápasu, pak všichni táhneme za jeden provaz. Nakonec je to naše živobytí a byla by hloupost do nebe volající, kdyby hráči nechtěli spolupracovat, nebo si dokonce dělali nějaké naschvály. Takové spekulace a polopravdy se vynoří vždycky, když je mužstvo v nějakých problémech. Pak se párkrát vyhraje a podobné věci zase zmizí tak rychle, jak se vyrojily.

Otázka: Můžou nám tedy hráči říct, jak by se měla situace dál vyvíjet.
Odpověď – Jakub Žiška:
My bychom byli rádi, kdyby to šlo alespoň tak dobře jako poslední dvě třetiny s Ostravou, nebo ty první dvě v Hradci... Bohužel je to sport a tam se dá těžko něco předpovědět. Podobné věci jako letos nám, se občas stanou. Podívejme se například na Zlín. Před třemi lety, kdyby nebylo Havířova tak by hráli baráž a za dva roky na to získali titul. Někdy se sezóna špatně začne a pokud se nepodaří rychle se z toho dostat, tak se mužstvo propadá víc a víc dolů. Pak je velice těžké se z takové situace dostat.
Mě velice mrzí, že pořád slyšíme rozdělování na „třebíčské“ a „netřebíčské“ hráče a říkáte, že třebíčští hráči hráli srdcem a my, že srdcem nehrajeme. Já si myslím, že to není pravda. Jsem tady čtyři roky a řekl bych, že ty čtyři roky se tady hrál dobrý hokej. Jednou jsme skončili druzí a vždycky jsme postoupili do play-off. Nemyslím si, že tady v těch sezónách byla převážná většina třebíčských hráčů. A přitom se určitě dá říct, že se i v těchto letech hrálo srdcem. Myslím, že v současném kádru není jediný hráč, který by chtěl být na posledním místě tabulky. V tomhle dám za všechny ruku do ohně. Nejsme spokojeni s tím stavem, jaký momentálně je, a všichni bychom chtěli hrát aspoň play-off. Na každý zápas máme motivaci a každý zápas chceme vyhrát. Jistě, je to naše obživa a naše zaměstnání, ale v momentě, kdy vkročíme na led, je náš prvotní zájem vyhrát. To, že hrajeme o nějaké prémie a za nějaký plat, je v tom okamžiku druhořadá záležitost.
Josef Horešovský: Ještě loni tady byla řada, která tenhle tým vlastně táhla. Byli to Holý – Žiška – Kaňka. Ani jeden z nich není rodákem z Třebíče. Tahle řada dávala velkou většinu gólů. Napadlo loni někoho, že to jsou „netřebíčští“ hráči, že to nejsou rodáci z Třebíče? Musím se už opakovat, ale takové úvahy se objevují vždycky v době, kdy se nedaří.