Vztah k Třebíči mám velký, líčí Vejmelka a vzpomíná na svoje začátky

HST a KHNP podepsali novou smlouvu - více ZDE

První díl rozhovoru s Karlem Vejmelkou ZDE

Po Ondřeji Němcovi jste teprve druhým odchovancem Třebíče, který po vzniku samostatné republiky vyhrál světový šampionát. Co to pro vás znamená?
Je to něco, co jsem si možná představoval v nějakých snech jako dítě, když jsme si hrávali před barákem. Teď když jsem to mohl zažívat na vlastní kůži, tak jsem si přesně na tyto momenty z dětství vzpomněl. Je to něco, co jsem si vždycky přál, ale nečekal jsem, že bych to někdy mohl zažít. Je to něco, co je výjimečný a jsem hrozně rád, že jsem to mohl prožít, protože vím, že se to jen tak někomu nepoštěstí. Snažím se si tyhle momenty, co nejvíce užívat.

Za Třebíč v minulosti chytal i Lukáš Dostál, jednička letošního MS. U jeho i u vašich začátků kariéry byl Jaroslav Odehnal. Bavili jste se o tom?
My se známe dlouho, takže tyhle věci už jsme probrali hodně. Samozřejmě Jardu známe oba moc dobře. Měl nás na starosti dlouhé roky v Brně, takže mu jsme rozhodně za hodně věcí vděční. Naučil nás spoustu věcí, které nás dostaly až sem. Předal nám strašně moc zkušeností a teď jsme to zúročili a přivezli zlaté medaile.

Kromě titulu mistra světa máte ve své sbírce už i extraligový titul s Kometou. Dalším cílem je tedy zlato z olympiády nebo Stanley Cup?
Samozřejmě. Když člověk vidí, že to má smysl a že medaile je možné získat, když do toho dá opravdu všechno a maká na 100 %, tak má ty nejvyšší cíle. Olympiáda v rámci národního týmu by byla krásná a v Americe samozřejmě Stanley Cup. To je meta, kterou má každý z hokejistů v hlavě. Je to rozhodně něco, co bych chtěl dokázat. Nebude to jednoduché, ale ty mety by měly být ty nejvyšší, takže i já se snažím soustředit na tyhle cíle a budu se snažit pro to udělat maximum.

S Arizonou se teď stěhujete do Utahu. Jak se vám líbí provizorní logo, se kterým budete v následující sezoně hrát?
Líbí se mi ty barvy. Je to něco úplně jiného. Snažili se to udělat jinak než ostatní týmy. Líbí se mi, že je to originální a zároveň jednoduchý. Těším se, až ten nový dres obléknu. Bude to zase nová zkušenost. Je super být součástí něčeho úplně nového. Často se nestává, že by se nový tým proměnil takhle relativně rychle. Těším se, že poznám nové prostředí a nový stát.

O tom, jak se tým v budoucnu bude jmenovat, hlasují fanoušci. Hlasoval jste taky?
Zatím ne. Já jsem si na to nechal čas, abych viděl, jaké budou nápady a jak se to lidem bude líbit. Nějaké svoje tipy mám, ale nechám si je zatím pro sebe. Jsem zvědavý, jak se to bude celé vyvíjet, ale pro následující sezonu je to víceméně rozhodnuté.

V Arizoně jste hráli poměrně na malém stadionu. Připomněl vám ten třebíčský, na kterém jste začínal?
Musím říct, že mě to často napadlo, že to je vlastně podobně velký stadion jako v Třebíči. Tak nějak jsem se vrátil zase do těch mládežnických kategorií. Ta úroveň byla samozřejmě jiná, ale nějakým způsobem mi to hodně připomínalo právě třebíčský zimák. Bylo fajn vidět ho často i plný. To bylo taky vlastně společné. Tady do Třebíče taky chodilo vždycky spoustu lidí, obzvlášť na derby. V Arizoně to bylo hodně podobné, ale pořád ta atmosféra byla taková víc komorní. Každopádně, když padl gól nebo byla nějaká bitka, tak to lidi zvedlo ze sedadel. Budu na to moc rád vzpomínat. Bylo to zase něco, co se jen tak nezažije, protože to byla nejmenší arena v NHL.

S Arizonou se vám postoupit do play off nepodařilo, takže to bude teď asi ten první cíl.
Určitě. Měli jsme ten cíl už letos. V první části sezony jsme na to měli docela dobře naběhnuto, ale po novém roce se nám zápasy nedařily tak, jak jsme si představovali a bylo to hodně na houpačce. Těšíme se na to, že budeme mít zase další motivaci se tam dostat další rok.

Když se vrátíme k vašim začátkům v Třebíči. Na co vzpomínáte nejraději?
Určitě na skvělé lidi, kteří jsou tady dlouhodobě a starají se o klub nejlépe, jak můžou. Je tu takové rodinné prostředí. Kdo sem z kluků přišel i z jiného týmu, tak hned po pár dnech říkali, že je to tu výjimečné tím, jak se tu všichni znají a tahají za jeden provaz. Je to tu taková jedna velká rodina. Vždycky jsem se tady cítil skvěle.

Prostředí, ve kterém jste vyrůstal, se teď rekonstruuje. Těšíte se na nový třebíčský zimák?
Když vidím, jak se zimák bourá, tak je to pro mě taková nostalgie. Je to trošku smutný, ale na druhou stranu se těším až to nové zázemí uvidím a taky se těším až uvidím první zápas v naplněné nové hale.

Máte raději nové zimáky nebo ty staré?
V Americe jsou moderní v podstatě všechny, takže tam je to tak nějak dané, ale moc rád vzpomínám i na ty starší v Česku. Hlavně na ty, kde jsem prožil mládežnické kategorie. Bylo to úplně něco jiného. Ta atmosféra byla vždycky úplně jiná. Plechové areny měly super akustiku. Třebíčský zimák pro mě vždycky bude specifický a budu mít k němu asi nejbližší vztah, protože jsme na něm začínal.

Největší moment pro třebíčský zimák, tedy postup do první ligy, si pamatovat nemůžete. Na ledě u toho ale byl váš táta. Ptal jste se ho někdy, jaké to bylo?
Probíráme to poměrně často. Zajímají mě jeho zážitky. Vím, že postup je z historického hlediska zatím největší úspěch. Měli taky skvělou partu. Táta na to vzpomíná moc rád.

Říkal vám i to, jak probíhaly oslavy? Prý to bylo také velké.
Samozřejmě nějaké historky jsem slyšel. Obzvlášť tady na zimáku byly ty oslavy bujaré. Žila tím celá Třebíč, takže si to rozhodně užili. Myslím si, že na tom byli dost podobně jako my teď po mistrovství světa.

Hokej je v Třebíči už 95 let. Co se vám osobně vybaví jako první?
Asi ta historie. I když je to menší klub, tak už to dokázal vychovat spoustu skvělých hráčů a na to že nikdy neměl až takový rozpočet, tak dokázal s těmi hráči pracovat takovým stylem, že je to jeden z nejúspěšnějších klubů v první lize. Těch hráčů, kteří se z Třebíče dostali do extraligy nebo do reprezentace, je spoustu.

Vzpomínáte si na svůj první zápas za třebíčské áčko proti Ústí nad Labem?
To už je hodně dávno. Úplně si nevzpomenu na výsledek, ale vybavím si, jak jsem byl v kabině nervózní a jak jsem to prožíval. Tehdy jsem už byl v Pardubicích, ale hostování se domluvilo sem. Tak nějak si to vybavím. Byl jsem dost nervózní, ale užil jsem si to moc.

Nedávno jste si založil svůj vlastní merch a část z výtěžku věnujete na třebíčskou charitu. Je to něco, k čemu máte blízko?
Ta myšlenka vznikla v Americe, když jsem viděl, kde to ti sportovci dělají docela běžně, že si založí svoji značku, mají eshop a část toho výtěžku jde na dobrou věc. Mně to přišlo jako skvělej nápad. S třebíčskou charitou jsme se o tom bavili už rok zpátky, že by bylo dobré něco vymyslet. Jsem rád, že se to teď rozjelo a nějakým způsobem to funguje. Jsme v kontaktu a těším se, že to bude pomáhat tomu, kdo to potřebuje.

V prodeji teď máte edici k domácímu šampionátu. Plánujete do budoucna i edici spojenou s Horáckou Slavií?
Už mě to napadlo. Zatím je to jenom jako nápad, ale rozhodně je to další takový bod, který bych chtěl dotáhnout. Teďka po tom mistrovství je to hodně intenzivní. Do budoucna bych rozhodně něco takového chtěl vymyslet.

Je to samozřejmě ještě hodně daleko, ale chtěl byste se do budoucna někdy vrátit do Horácké Slavie?
Tak určitě je to daleko, ale myslím si, že by to bylo krásný si tady ještě někdy zahrát. Rozhodně by mě lákalo si na třebíčský led ještě někdy stoupnout, protože ten vztah k Třebíči mám velkej a i pro mě by to byl zážitek se sem jednou vrátit.