Zápasy s Ústím jsme si užívali, říkají Martin Čech a Vladimír Brož

Kdybychom na začátku párkrát vyhráli, mohla se sezóna vyvíjet líp, říká Martin Čech

Když někdy před vánocemi roku 2011 pobývala Horácká Slavia na 13. příčce tabulky a stále se jí nedařilo udělat šňůru vítězných zápasů, jen málokdo, možná nikdo, nevěřil tomu, co na konec mladý tým pod vedením trenérů Kamila Pokorného a Radka Nováka dokázal, totiž postoupit do play-off. V něm se Třebíčští postavili a museli vzdorovat velkému favoritovi celé soutěže Ústí nad Labem, které základní část vyhrálo s velkým přehledem a náskokem dvanácti bodů před konkurentem z Chomutova. Severočeši nakonec potvrdili papírové předpoklady a do semifinále postoupili po nejmenším možném počtu čtyř zápasů.

Martin ČECH

“Ukázalo se, že Ústí je na tom hokejově o hodně líp jak my. Navíc, jedním z klíčových faktorů byl fakt, že se nám zranili tři klíčoví hráči (obránci David Rangl, Jakub Kania a nejproduktivnější hráč HST David Dolníček – pozn. red) a my jsme ty poslední dva domácí zápasy dohrávali vlastně jen na pět bránců. Bylo znát, že nám dochází síly a trošku se promítl ten náročný závěr základní části, kde jsme museli hrát čtyři zápasy v pěti dnech. Ústí ale bylo lepší, to je bez debat. Když potřebovali, tak ten gól prostě dali. Naopak my jsme se na každou branku strašně nadřeli. To jsou asi hlavní pohledy na čtvrtfinálovou sérii,“ ohlíží se krátce po skončení posledního utkání série Martin Čech, který na poslední dvě utkání nastoupil s kapitánským céčkem, které převzal od nemocného Davida Dolníčka.

Velkou částí sezóny se Horácká Slavia doslova protrápila. Ne, že by dostávala nějaké velké gólové příděly, ani ji soupeři nějak výrazně nepřehrávali. Ale něco tomu chybělo, možná zkušenosti mladého týmu, možná sebevědomí, možná jen jeden zkušenější hráč na každém postu. Třebíč se stala doslova remízovým králem soutěže, mnoho jejich zápasů končilo buď po prodloužení, nebo po nájezdech. Nedařilo se získávat ve tříbodovém systému tolik důležité vítězství za tři body.

“Dlouho se nám nedařilo, prohrávali jsme třeba na nájezdy, měli jsme strašně moc remíz a myslím si, že kdybychom na začátku sezóny vyhráli dva tři zápasy po sobě, tak by se pro nás celá sezóny vyvíjela úplně jinak. V poslední čtvrtině se nám právě ty vyrovnané zápasy podařilo vyhrát, což si myslím, že byl ten hlavní rozdíl. Získali jsme sebevědomí, neskutečně chytal Šimon Hrubec, to před ním klobouk dolů, protože on předváděl doslova fantastické věci,“ nachází sedmadvacetileté levé křídlo příčiny zvratu v poslední čtvrtině soutěže, kterou Horácká Slavia vyhrála a získala v ní neuvěřitelných 28 bodů ze 36 možných. To se nepovedlo žádnému jinému týmu ligy, ani finančně nejlépe zajištěným favoritům Ústí, a Chomutovu. Tahle skvělá jízda nakonec znamenala zcela zasloužený postup do play-off, což nelibě nesli někteří konkurenti, kteří se ale vlastními chybami a porážkami sami připravili o vrchol soutěže. Chcete příklady? 45. kolo Kadaň – Třebíč 2:4, 46. kolo Třebíč – Litoměřice 7:0, 47. kolo Třebíč – Šumperk 4:3 sn, nebo třeba 48. kolo Písek – Třebíč 1:2. Tohle všechno byla klíčová utkání a klíčová vítězství Třebíče. Tady je nutno hledat příčinu toho, proč do play-off postoupila po skvělé stíhací jízdě právě Horácká Slavia.

Jak už je uvedeno výše, zcela zaslouženým vítězem čtvrtfinálové série se stali hokejisté Ústí nad Labem. Ale diváci v Třebíči pochopili, že vyhrát může jen jeden, že skvěle seskládaný tým Slovanu je lepší a má široký kádr. Vždyť za nemocného Davida Dolníčka musel do prvního útoku Třebíče naskočit dvacetiletý mladíček Patrik Petruška, zatímco hosté si mohli dovolit lehce míchat sestavou a v každém utkání nasadit jiného gólmana a vyzkoušet jiného zkušeného a většinou i extraligou ostříleného hráče. Hokejisté Horácké Slavie ale vzdorovali statečně a nakonec se oni radovali z posledního gólu celé série, čímž potěšili diváky, i když to bylo už za stavu 0:5. Publikum na Zimním stadionu Města Třebíče – MANN + HUMMEL ARENĚ i za tohoto nepříznivého stavu fandilo a po zápase svým hráčům upřímně poděkovalo. Lze tedy říct, že sezóna skončila důstojnou a pěknou tečkou.

“Diváci vytvořili parádní atmosféru a za to bych jim chtěl poděkovat, byla to fakt nádhera a to jak včera, tak i dneska. Lidi fandili celé zápasy, i když se to pro nás nevyvíjelo dobře a myslím, že se snažili si to užít stejně, jako my a vytvořili nám parádní atmosféru. Myslím, že to pochopili i fanoušci Ústí a také pomohli k té výborné atmosféře. Bylo to fakt pěkné,“ poděkoval Martin Čech divákům, kteří jasně ukázali, že Třebíč je opravdovým hokejovým městem s výborným diváckým zázemím.

Play-off s Ústím to byl splněný sen, pochvaluje si Vladimír Brož

Jen v jediném utkání celé sezóny chyběl na soupisce HST obránce Vladimír Brož. Nastoupil k 51 utkání základní části 1. ligy a ke všem čtyřem zápasům čtvrtfinále. Mohl proto po posledním zápase sezóny 2011 – 2012 hodnotit nejen skončenou sérii s Ústím nad Labem, ale i sdělit své postřehy k celému ročníku.

Vladimír BROŽ

“Ústí mělo celou sérii pod kontrolou. V některých utkáních jsme na ně vlítli, ale po deseti minutách si zápas vzali do režie oni a dá se říct, že celé to čtvrtfinále kontrolovali. Někdy jsme je pozlobili, chvílemi jsme je dostali pod tlak, ale většinu série měl navrch soupeř,“ uznává kvality severočeského celku obránce Vladimír Brož, který do Třebíče přišel právě z Ústí nad Labem.

Čtyřicáté druhé kolo a domácí zápas s Olomoucí, to byl podle jednadvacetiletého bránce zlomový zápas, kdy se začala situace obracet a Třebíč začala vyhrávat. Připomeňme, že Třebíčští v tomto utkání prohrávali po první třetině už 0:3, nakonec ale zápas neuvěřitelně otočili a vyhráli 5:3. Nakonec Horácká Slavia proklouzla i do play-off v posledním možném okamžiku posledního zápasu základní části.

“Ani si přesně nepamatuji, kdy se to překulilo do té dobré fáze. Asi to byl zápas s Olomoucí, který jsme otočili ze stavu 0:3. Tam jsme si to všechno řekli. Ani tam nebyl žádný křik, v klidu jsme si tady v kabině řekli, jaké děláme chyby a ono to vyšlo. Příští zápasy jsme dělali to samé, mluvili jsme o těch zápasech, o chybách, které děláme na ledě a to byl ten okamžik, ten drajv, který nás posunul až na místo v play-off. Bylo velice důležité, že jsme se o těch chybách dokázali bavit, dokázali jsme si je říct. To bylo to, proč jsme došli až do čtvrtfinále s Ústím,“ nachází Vladimír Brož možná zlomový zápas celé sezóny a přibližuje pár věcí z dění v kabině a mužstvu, které pomohly otočit pro Třebíč do té doby nepříznivý vývoj.

Poslední čtvrtina, to byla ze strany Horáků neuvěřitelná jízda. Jedno vítězství za druhým, klíčová utkání se sousedy v tabulce končila vítězstvím Třebíče a to doma i na ledech soupeřů. A závěr základní části? Jen těžko by statistici hledali to, co museli Třebíčští absolvovat. Čtyři zápasy za 102 hodin v posledních čtyřech kolech ligy, jak spočítal trenér Kamil Pokorný, to je pořádná porce, kterou absolvují snad jen reprezentanti na turnajích mistrovství světa. Ale mladý třebíčský tým to zvládl a v těchto čtyřech zápasech ztratil jediný bod, což v konečném součtu znamenalo postup do vysněného play-off.

“Jednoznačně srdíčko, každý zápas jsme bojovali, padali do střel a na ledě jsme nechávali opravdu všechno. To bylo to hlavní, proč jsme v té poslední čtvrtině pořád vyhrávali. Dá se říct, že to bylo to, co nám chybělo v prvních zápasech sezóny. Dělali jsme tam hloupé chyby a ani jsme nehráli moc jako tým. Ta poslední čtvrtina, to bylo výborný od každého, počínaje Šimonem Hrubcem v bráně, až třeba po maséra Jardu Sýkoru. Bylo to prostě výborný ….“ nemůže si Vladimír Brož vynachválit to, jak mužstvo skvěle šlapalo a zvládlo závěr soutěže.

“Ústí je jednoznačný favorit soutěže. Myslím si, že takovým výkonem, jako s námi, by asi přejeli i hodně extraligových mužstev. Mají výbornou formu, šlape jim to, dávají góly, ale my jsme si ty zápasy užívali, protože jsme většinu sezóny byli dole a strašilo nás play-out. Byli jsme teď uvolnění, hráli jsme svoji hru, škoda jen, že jsme nevyhráli alespoň jedno utkání, to nás mrzelo. Mohla to být taková třešinka na dortu,“ prožívá trošku rozporuplné pocity po právě skončené sezóně autor jedné branky a osmi asistencí.

Pro Vladimíra Brože byla série s Ústím přece jen o trošku jiná, než pro ostatní hráče. Je totiž odchovancem severočeského klubu a navíc jeho táta u mužstva Lvů pracuje jako masér a kustod.

“Snažil jsme se na to nějak neohlížet, i když jsem věděl, že vlastně hraju proti svým, ty kluky všechny znám, takže je to jiné proti nim hrát, než hrát proti neznámému soupeři. Vím co dělají, jak se chovají a i to, že je tam táta, tak je to takové zpestření. Trochu jsem se samozřejmě chtěl i ukázat před trenéry. Dá se říct, že tahle sezóna pro mě byla zatím nejlepší co se týče mužstva dospělých a to čtvrtfinále, to byl sen. Nakonec se mi i to splnilo a proto jsem naprosto spokojený. Spokojený jsem i s partou, jaká tady byla, jsem rád, že jsem tady hrál, byla to pro mě výborná sezóna. Za to musím všem klukům poděkovat,“ uzavírá pochvalou celé partě hráčů Horácké Slavie pozápasové povídání jednadvacetiletý bránce Vladimír Brož.