HC Baník Sokolov: Cichoň – J. Novák, Klejna, Vodička, J. Pohl, Radek Jeřábek, A. Rulík, Klikorka – Tomi, Jiskra, Jurčík – T. Jandus, T. Rohan, Šik – Kružík, Kverka, Kuťák – M. Sloboda, D. Novotný, Pořízek.
Komentář k zápasu
Úvod střetnutí přinesl tlak bílých hvězd, který byl korunován v páté minutě, kdy se z dorážky prosadil Michal Vodný. Zkušený útočník tak opět potvrdil, že ho letošní sezona zastihla ve skvělé formě. Ale nenechte se zmýlit, Baníkovce tento moment nepoložil. Možná právě naopak. Na hostech nebylo znát, že mají v nohách několikahodinovou cestu prakticky přes celou republiku a domácím Horákům slušně zatápěli. První velkou šanci hostujícího souboru ještě Pavel Jekel zneškodnil, ale nakonec se Sokolov přece jen dočkal vyrovnání. O to se v čase 06:20 postaral nechytatelnou dělovkou do šibenice Daniel Kružík. Jeho rána byla tak nekompromisní, že patrně vystavila úmrtní list všem pavoukům sídlícím v levém horním rohu třebíčské svatyně.
Od té chvíle byl Sokolov mírně aktivnější. Bílé hvězdy sice bojovaly, nicméně jejich hra tentokrát postrádala lehkost. Nebo také, jak se v hokejovém nářečí často říká, nohy zkrátka nejezdily ideálně.
To hosté kontrovali z rychlých protiútoků. Jeden takový předvedl při vlastním oslabení Tomáš Rohan, avšak třebíčský fantom ve sněhobílé masce ukázal, že likvidovat samostatné úniky mu problém nečiní. Na druhé straně zkoušel pálit Psota, ovšem člen elitní útočné formace se tentokrát pouze zastřeloval. Psotova chvíle měla v zápase teprve přijít.
Druhé dějství tedy začínalo za vyrovnaného stavu 1:1. Nutno říct, že hosté měli v této pasáži hry puk více na holích, z čehož nakonec vytěžili gól na 2:1. Ránu Vojtěcha Tomiho sice ještě Jekel vykopl betonem, ale dorážející Vít Jiskra ukázal, že jiskra jeho hře rozhodně nechybí a puk snad i silou vůle dotlačil za brankovou čáru.
Vrátit úsměvy na tváře třebíčských fanoušků mohli Ferda s Nedvídkem, jenže jejich pokusy v síti neskončily. Těsně po polovině základní hrací doby roztočil druhý útok před brankářem Cichoněm kolotoč, za který by se nemusel stydět ani Pavel Poulíček v dobách největší slávy stejnojmenné televizní show. Dlouhotrvající zámek zakončil prudkou ránou Krliš, ale jen do připravené lapačky hostujícího brankáře. Následně zahrozili Sokolovští z rychlého brejku, který mohl zakončit střelou do opuštěné brány Kverka. Jenže podklouzl, a tak někteří hokejisté Sokolova zvedali ruce nad hlavu předčasně. Tak či tak už ve druhé třetině žádná branka nepadla.
Do té třetí naskočily bílé hvězdy se zrevidovanými útočnými formacemi, přičemž při zpětném pohledu lze říci, že tento krok se trenérskému štábu vyplatil. Tlak borců v červených dresech totiž postupně sílil, s přibývajícím časem to vypadalo, že tentokrát jsou to Baníkovci, kdo na svých nohou tahá závaží. Třebíčská převaha zákonitě znamenala rostoucí počet gólových šancí, leč ty dlouho zůstávaly bez využití. Největší z nich měl patně Radim Ferda. Neuspěl.
Tři a půl minuty před koncem základní hrací doby dostali Horáci výhodu přesilové hry. To už bylo velmi slušně zaplněným tribunám jasné, že právě tohle bude jedna z posledních šancí na zvrat. Dvouminutové ostřelování sokolovské brány však k úspěchu nevedlo a nervozita fanoušků byla na maximu.
Ještě minutu a patnáct vteřin před koncem základní hrací doby se zdálo, že Třebíč odejde poprvé v sezoně z domácího ledu bez bodového zisku.
Pak to přišlo…
Puk si na modré čáře vzal nejzkušenější zadák ve službách bílých hvězd Jiří Hunkes. Tvrdě vypálil, přičemž jeho ránu vyrazil Oldřich Cichoň pouze před sebe, kde tou dobou už stál připravený Matěj Psota, který pohotovou dorážkou rozjásal ochozy.
Že byste čekali prodloužení? Ale kdeže… Hokejisté Třebíče si totiž během posledních střídání počínali jako nesmlouvavý boxer, který chce svému soupeři uštědřit nelítostné KO. Za každou cenu.
Byl to nakonec Martin Dočekal, kdo na sebe vzal roli hrobaře všech sokolovských nadějí na bodový zisk. Zkušený útočník si nabruslil do útočného pásma a milimetrově přesným projektilem rozjásal domácí fanoušky podruhé během necelé minuty. Hala bouřila.
Jako by byly vyslyšeny modlitby všech třebíčských příznivců, jako bychom byli v tom chladném říjnovém večeru svědky božího zásahu… I tak to mohlo vypadat. Pravdou však je hlavně to, že o obrat ve skóre se zasloužila především třebíčská zarputilost. Ochota jít přes morál, jak se v hokejovém prostředí také často říká.
Tohle vítězství se nerodilo lehce. Právě naopak. O to cennější však tři body z bitvy proti Sokolovu jsou. Přináší skvělou průpravu do dalších fází sezony, ve kterých bude takto litých bitev stále více a více.
Pavel Mandát
Vojtěch Šik po utkání TRE - SOK 3:2
Kamil Pokorný po utkání TRE - SOK 3:2