Buďto reprezentační dvacítka, nebo Třebíč, říká Jaromír Šindel

Sezóna 2009-2010 je pro muže již minulostí, jaké je Vaše hodnocení, jaká byla z pohledu trenéra?

Z mého pohledu byla určitě úspěšná, protože po těch předcházejících ročnících, z nichž se vycházelo, měli všichni obavy, abychom nespadli do té skupiny, kde se hraje o padáka, do skupiny play-out. Podařilo se nám dát dohromady dobré mužstvo, i když první dva zápasy nám nevyšly. Nevypadalo to moc šťastně, dvakrát jsme inkasovali vysoký příděl, ale pak si mužstvo trošku „sedlo“. To chvíli trvalo, protože hráči sem přicházeli postupně, ale pak v říjnu a listopadu jsme hráli výborný hokej.

Začátek soutěže je vždycky důležitý. Už jste zmínil první dva zápasy, v nichž jste inkasovali po sedmi gólech. Čím to bylo, že těch obdržených branek bylo tolik?

První zápas jsme hráli v Jihlavě, kde jsme paradoxně nebyli horším mužstvem, ale to utkání bohužel nevyšlo gólmanům. To se v hokeji stává. Ta situace se opakovala i v tom druhém zápase s Havlíčkovým Brodem, ale nezpanikařili jsme, museli jsme na to ale reagovat a na další domácí utkání jsme pozvali Tomáše Štůralu. Udělali jsme krok, ve kterém nám Tomáš pomohl. Ale už to utkání v Ústí, kde jsme uhráli bod, ukázalo, že tohle mužstvo není špatné a potřebuje nakopnout a víc se sehrát. Mužstvo mi začalo více věřit a začalo hrát takový hokej, jaký jsme hrát chtěli.

Za celou sezónu neprošlo mužstvo nějakou výraznější herní krizí, až na dobu po nešťastném kolapsu Lukáše Slámy.

Mé působení tady bylo dost specifické, protože jsem současně působil i u reprezentační dvacítky. Můj odjezd do Kanady a do toho ta situace okolo Lukáše, to všechno přispělo k tomu, že po Vánocích to nebylo ono. Ani ten hokej, co jsme hráli, nebyl dobrý. Hráči jakoby se podvědomě báli, byli opatrní. Dalo by se říct, že naštěstí jsme měli nahráno dost bodů. Já pevně věřím, že pokud bychom pokračovali ve výkonech, které jsme předváděli před Vánoci, že bychom se vyhnuli osmifinále play-off a že bychom šli rovnou do čtvrtfinále. To už jsou ale jen kdyby. Dopadlo to dobře, Lukáš je v pořádku a věřím, že po všech těch testech, které bude ještě absolvovat, se vrátí do mužstva a nebude to mít pro něj ani pro mužstvo pro příští sezónu žádný vliv.

Začínali jste sezónu s gólmanskou dvojicí Lev – Míča, ale v průběhu sezóny, jak už jste naznačil, došlo k tomu, že na tomto postu se objevili ještě Tomáš Štůrala a Pavel Francouz. Co bylo důvodem tohoto kroku?

Zpočátku to byla především výkonnost Jakuba Lva, protože jsme věřili, že naváže na výkony ze závěru loňské sezóny. Bohužel v přípravě se zranil a začátek sezóny ho nezastihl v optimální formě, což ukázaly i ty dva velké příděly na začátku sezóny. Proto jsme zkusili střídavý start Tomáše Štůrlay. To nám vyšlo a pak se do toho dostal i Kuba, ale už to nebylo na pozici brankáře číslo jedna. Už musel počítat s tím, že ta role, pro kterou jsme ho sem brali, je pryč a že bude muset o post brankáře bojovat. Myslím, že zvýšená konkurence na tomto postu té situaci prospěla. Bohužel konec sezóny Jakub absolvoval se zraněním a víceméně byl hráčem, který sedě na střídačce jen pro případ, kdyby se něco přihodilo. Nemohl naplno trénovat, byl omezený potížemi s kolenem. Věděli jsme také, že pokud čtvrtfinále s Hradcem nezvládneme na pět zápasů, tak se nám to kříží s extraligou a v tom případě to pro nás bude hodně těžké. Bohužel se to potvrdilo, tu sérii jsme nezvládli 4:1, jak jsme plánovali. Nechci říct, že jsme ty poslední zápasy nezvládli proto, že by Kuba chytal špatně, nebylo to tím, že chytal on. Viděl jsem ho chytat v závěru loňské sezóny a do stejné formy se letos bohužel nedostal. Byl to trošku jiný Kuba, chybělo mu trošku toho sportovního štěstí na začátku sezóny. Nebyla to pro něj šťastná sezóna, ale to tak ve sportu chodí, že nějaký rok prostě nevyjde. Na druhou stranu je to pohodový kluk, dobrý do šatny, takže v této situaci mužstvu pomohl svou přítomností a pozitivním myšlením i v době, kdy už brankářem číslo jedna nebyl.

V týmu se objevilo několik nadějných mladých hráčů, reprezentantů do dvaceti let. Jak hodnotíte s odstupem času jejich působení v Třebíči ve druhé nejvyšší soutěži mužů?

To byl trošku krok do neznáma, protože jsou to mladí hráči a je potřeba jim dát prostor. Něco jiného to bylo v případě Honzy Káni, který už hrál extraligu, působil v Kanadě a na mistrovství světa dvacítek, takže byl zkušenější než ti ostatní. S jeho zařazením do mužstva problém nebyl. Ať už hrál s Nahodilem, nebo s Dolníčkem, vždycky byl velice platným hráčem a tu lajnu pozvedl. Jakub Kania přišel současně s ním, je to ovšem hráč, který hraje hokej, který se líbí, ale pro trenéra a pro spoluhráče není příliš zodpovědný. Je to takový trošku hazard, ale na pohled hezký. Podporuje útok, někdy se objeví i na hrotu útoku. Ale když je stav 2:1, nebo 2:2, tak ostatní někdy trnou hrůzou. Je to takový trošku kaskadérský hokej, který ale určitě přinesl oživení a zpestření do hry. Michal Kempný měl také špatnou sezónu, dvakrát měl zraněný kotník a dlouho trvalo, než vůbec do hry naskočil. Pak, když už tady mohl hrát, tak ho potřebovali v Kometě. V jeho případě to bylo takové, že ani nevěděl, jestli patří sem, nebo tam. Do toho ještě dvacítka, hrál vlastně ve třech mužstvech a bylo to pro něj hodně těžké. To hráči určitě neprospívá. Vždycky se někde zařadí a pak z toho zase vypadne. Každopádně tady odehrál dobré zápasy a určitě nám pomohl. Určitě je ale pro hráče lepší cesta Jakuba Kanii, nebo Honzy Káni, kteří tady byli celou sezónu. David Ostřížek do Třebíče přišel pozdě. Protože Třinec měl farmu v Šumperku, tak byl napsaný do Šumperka, navíc, když přišel, tak onemocněl, pak zase odjel s dvacítkou. Myslím si, že má určitě větší potenciál, než ten, který tady letos předvedl. Určitě bych velice doporučoval a byl bych rád, kdyby v Třebíči mohl pokračovat i příští sezónu. Je to hráč, který má velký potenciál, hráč, který před rokem a půl hrál ve Frýdku – Místku krajský přebor a Třinec si ho odtud vytáhl. Je to takový trošku objev téhle sezóny a mohl by mít velkou perspektivu. Potřebuje se ale vyhrát a mužstvo první ligy je pro něj ideální. Potřebuje hrát první, druhý útok, aby dostal hodně času na ledě. Toho se v extralize zatím nedočká.

Pojďme k vyvrcholení sezóny play-off. Myslím, že vrcholem byla série s Vrchlabím. Pro diváky fantastické zápasy. Celá série se rozhodovala až v posledním pátém zápase v nájezdech.

Vrchlabí ukázalo, jak se hraje play-off, mají zkušené hráče. My jsme měli mužstvo strašně mladé, a když se podíváte na naši soupisku, bylo tam devět juniorů. To samozřejmě musí být znát. Zkušení hráči ve vypjaté sérii nezpanikaří, klasický případ byl Hradec. Nechali si klidně dát deset gólů, trošku to vyprovokovali, smáli se u toho, my jsme se naopak předháněli, kdo dá desátý gól. Pak jsme skoro slavili a druhý den první třetina, čtyři šance, které jsme nedali a oni dali z brejku první gól zápasu, pak druhý a naše sebevědomí, které jsme tady rozdávali po celém městě, bylo najednou pryč. To jsou ale cenné zkušenosti pro mladé hráče, oni se to učí a myslím si, že opravdu série s Vrchlabím byla výborná. Byl to boj z očí do očí, vyrovnaný souboj. I jejich brankář Ševčík chytal výborně, těžko se mu dávaly góly. Myslím, že diváci museli být s tou sérií spokojeni. Čeho můžeme litovat, je druhé utkání v Hradci, které jsme měli vyhrát. Pak mohlo být všechno trošku jinak. Měli jsme tam fantastickou druhou polovinu utkání, zatlačili jsme soupeře, ale bohužel jsme nedali góly. Kdybychom přivezli 2:0 z Hradce, asi by to bylo jinak. Hradec když se pak do toho dostal, ukázal, že je dobrým a zkušeným mužstvem. To ukázal i v semifinále s Ústím. Od druhé třetiny čtvrtého utkání s Hradcem, kdy jim chytal Vošvrda a my jsme si s ním nevěděli rady, tak od té doby bylo jasné, že si jenom namlouváme, že by to mohlo být jinak.

Do ochozů se letos vrátili diváci, průměrnou návštěvnost po dlouhodobé části má Třebíč druhou největší z celé soutěže. I to je důkaz toho, že mužstvo produkovalo dobrý hokej a že o tento sport je ve městě a okolí pořád značný zájem.

Hokej se hraje pro diváky a když jsem sem chodil loni a bylo tady šest, sedm stovek diváků, tak to byl tristní pohled. Přece jenom, když přijde dva, dva a půl tisíce diváků, na derby s Jihlavou a Znojmem i ke čtyřem tisícům, tak je to fantastické. Ty zápasy před Vánoci, vítězství nad Jihlavou i nad Znojmem, ta atmosféra tady, takhle by to asi mělo vypadat. Diváci hráči i pokladník byli spokojení (smích). To k hokeji patří a ty návštěvy tady vždycky byly dobré. Ne vždy se sezóna povede a pokud je fanoušek opravdu fanouškem, měl by mužstvu pomáhat i v době, kdy se mu nedaří.

Bylo období, kdy jste body získávali spíš na ledech soupeřů, než před domácími diváky. I za to mohla nezkušenost mužstva?

Ano, bylo období, kdy jsme vozili body spíš zvenku, ale to bylo tím, že jsme nehráli standardní venkovní hokej. Nehráli jsme venku jen obranu, což některá mužstva dost překvapilo. Pak zase přišlo období, kdy jsme ty body získávali i doma a pak některá mužstva, která sem přijela, prakticky jen bránila. Pokud sem někdo přijel hrát hokej, tak to byly pěkné zápasy, pokud hrál soupeř jen obranu, tak jsme s tím měli problémy, když stáli a jen čekali na naše chyby. Pokud by tohle mužstvo zůstalo pohromadě, určitě by se z toho poučilo. Říkám pokud, protože už teď je jasné, že celé pohromadě nezůstane. Bude důležité, kteří hráči v mužstvu zůstanou a na kterých hráčích se bude stavět příští sezóna. V dané chvíli víme, že ve složení ze sezóny 09/10 mužstvo do nového ročníku určitě nenastoupí. Ale pokud budou možnosti a schopnosti, tak si myslím, že by mužstvo mohlo z větší části zůstat pohromadě. Záleží to na mnoha věcech. Jak se ještě vyvine sezóna, kdo postoupí, kdo spadne, kdo s kým bude spolupracovat, jak vůbec bude vypadat herní model soutěže, jaká budou pravidla přestupů, jestli budou farmy, nebo nebudou. To všechno se teprve uvidí a na to je třeba bleskově reagovat. Především je třeba si říct, kdo bude tím klíčovým hráčem, na kterém se to tady bude stavět a kdo bude ten, okolo něhož se bude sestava skládat.

V sezóně se trenéři vyhýbají hodnocení jednotlivců. Teď po sezóně už je ale možné říci, kdo byl příjemným překvapením a komu třeba sezóna nevyšla podle očekávání.

Ti, kterým sezóna nevyšla podle očekávání, o tom vědí. Tak to v hokeji chodí a aspoň mají motivaci to napravit příští rok. Klíčovým momentem byl příchod Dolníčka, protože David patří sem do třebíčského hokeje. Dukla mu nesedla, on se tenkrát trošku unáhlil, protože já jsem ho chtěl do Boleslavi, ale on tenkrát nechtěl čekat, protože jednání tehdy trvala trošku dýl, proto podepsal Jihlavu. Jsem rád, že se sem vrátil, že zde působil, protože sem patří a věřím tomu, že se nám s Duklou podaří dohodnout se na jeho dalším působení v Třebíči, a že to bude ten hráč, který převezme roli vůdce týmu, protože letos to dokonale zvládnul. Hodně lidí říkalo, že David není ten typ, který by to mohl být, já ale myslím, že mužstvo se chová tak, jak on to řídí v šatně. Druhý takový typ je Marcel Hrbáček. Slyšel jsem tady pár zoufalců, kteří na něj nadávali z hlediště. Můj názor je, že ten kluk si zaslouží absolutní úctu, protože v závěru soutěže se ukázalo, že jeho zkušenosti jsou velice cenné a i ty mladší obránce strčí do kapsy, byl velice platným hráčem. Pokud bych u mužstva zůstal, a to se musí rozhodnout v horizontu zhruba jednoho týdne, tak kdyby měl Marcel ještě vůli pokračovat, vůbec bych se nebránil tomu, aby u mužstva zůstal i v další sezóně. Myslím si, že pořád má co nabídnout. Musí ale hlavně on sám chtít, nesmí zpohodlnět. Pokud bude chtít, mohl by tady ještě sezónu klidně hrát.
Samozřejmě Lukáš Nahodil hrál krásný hokej, ale je potřeba říct, že měl k sobě výborné spoluhráče. Ať už to byl Honza Káňa, nebo pak Tomáš Rod. Výborně si rozuměli také s Petrem Obdržálkem. Ta první část sezóny jim sedla, tu odehráli parádně. Bohužel do toho vstoupila nešťastná událost. Ve chvíli, kdy se jednalo o Lukášově přestupu do Pardubic, zemřel Lukášův agent Jaromír Henyš. Pro Lukáše to byla citlivá záležitost, protože spolu měli velmi dobrý vztah a Lukáš je citlivý kluk. Tohle ho hodně zasáhlo. Byl v té době v takovém stavu, že měl už v podvědomí Pardubice. Ale i tak jsme čekali, že v play-off bude zase hrát stejně, jako v dlouhodobé části. To se mu nepovedlo a těch příčin tam bylo víc. Už jsem jmenoval úmrtí jeho agenta, navíc v té době Lukáš onemocněl, do toho přestup do Pardubic. Neměl to jednoduché. I tak však pro mě bylo překvapením, jak skvěle tu sezónu zvládl. On a Dolníček byli dva centři, kteří mužstvo táhli. Obrovský přínosem byl pak příchod Tomáše Roda a byla velká škoda, že nám ho v Hradci zranili. To byl možná jeden z nejdůležitějších momentů play-off. Tomáše znám, pracoval jsem s ním v Boleslavi a proto jsem ho zde chtěl mít. Je to dělník ledu, vynikající do šatny a takových hráčů si člověk musí vážit.

Velká škoda byla, že zdravotní komplikace nedovolily pokračovat Martinu Bartošovi. Ten hrál parádní hokej a připravoval spoluhráčům spoustu šancí až do prázdné brány.

To je životní tragédie. Trojice Bartoš – Káňa – Dolníček, to byl pro tuto soutěž útok snů. Bárty měl zdravotní problémy tak velké, že ani lékaři nebyli ve svých názorech dlouho jednotní a nevěděli, čím to vlastně je. Teď je po operaci a přes jeho agenta jsme spolu v kontaktu. Myslím, že Martin začne novou sezónu tady v Třebíči a že tady bude velice platným hráčem. Dohoda s Martinem existuje a i on sám tady chce být. Diváci se určitě mají na co těšit. Je to hráč, který má úžasné vedení puku, dokáže vymyslet neskutečné přihrávky. Na druhou stranu ale dokáže připravit i soupeři takovou šanci, že by ho člověk zastřelil (smích). Ale to ti hráči, kteří hokej tímto stylem hrají, občas udělají. Nemůžou všichni jen odpalovat puky (úsměv).

Určitě je také důležité, kdo bude stát na střídačce. Okamžitě po skončení sezóny se objevily spekulace o Vašem dalším působení, či nepůsobení v Třebíči. Můžete k tomu teď už říct něco bližšího?

Já, když jsem sem přicházel, měl jsem nějaké svoje představy. Především jsem slíbil Karlovi Čapkovi, že se sem z Boleslavi vrátím. Na tom jsme byli domluvení delší dobu. Ono trvalo, než se to dostalo ven, mohly nastat nějaké komplikace a také můj předchozí zaměstnavatel si to nemusel přát, takže proto to zveřejnění chvíli trvalo. Druhá věc byla, že teď tady v mužích působili hráči, se kterými jsem tady při svém minulém působení pomáhal postupovat do extraligy. Zajímalo mě, jak zvládli ten přechod, protože spousta hráčů ještě v juniorech hraje hokej, ale v mužích už to pak nezvládá, už to prostě dál nejde. Je tam u nich nějaký strop, přes který už se ten hráč prostě nedostane. Když Marek Sýkora odešel od dvacítky do Ruska a já jsem se stal jejím trenérem, chtěl jsem do Třebíče pod sebou mít čtyři, pět hráčů dvacítky a to se povedlo. Pro mě teď nastala těžká doba, protože reprezentace do dvaceti let je pro mě pořád druhé nejvyšší národní mužstvo a letošní mistrovství světa se nám nepovedlo podle představ. To je pro mě velká výzva. Na druhou stranu skloubit funkci reprezentačního kouče s působením v klubu je dost náročné a můžu říct, že po mistrovství světa v Kanadě jsem toho měl plné zuby. Když to člověk dělá poctivě, aby všechno viděl, sledoval noční zápasy a hráče a pak je nakonec výsledek takový, jaký je … Po zkušenostech s olympiádou, kdy i Vladimíru Růžičkovi bylo vytýkáno, že působí ještě v klubu, si myslím, že nebude dál možné, nebo se nebude tolerovat, aby trenér dvacítky a reprezentačního áčka dělal současně i klub. Pokud to bude nastaveno takhle, tak se bohužel pro třebíčský hokej budu rozhodovat spíš pro dvacítku. To nevylučuje to, že nemohu v třebíčském hokeji působit. Rozhodnout, jak to bude vypadat, se má v několika málo dnech. Taky se může stát, že přijde na svaz nový sportovní ředitel, který má být v nejbližších dnech jmenovaný, a třeba to bude úplně jinak, než jakou máme teď představu. Ještě se o tom bude jednat. Podpora, abych dvacítku dělal dál tam je, ale rozhodující slovo bude mít nový sportovní ředitel. Na druhou stranu sem do Třebíče potřebujeme dostat trenéra, který má ke klubu určitý vztah. Ač já jsem tady hokej nikdy nehrál, začal jsem tady trénovat před patnácti lety, když tady ještě působil třeba Leoš Čermák a David Dolníček byl ještě v dorostu, proto mám k třebíčskému hokeji vztah. Jsou ale určité priority a dělat hokej na nejvyšší úrovni mě stále láká. Není ale vyloučeno, že třeba dvacítku nedostanu a všechno bude úplně jinak. To teď opravdu nevím, ale pokud bych se měl rozhodovat mezi Třebíčí a dvacítkou, tak se rozhodnu pro dvacítku.