Rozhovory
Trenérská dvojice Kamil Pokorný – Jaroslav Barvíř v Horácké Slavii končí. Potřebujeme změnu, shodli se
27.03.2024
Burger nebo panenka jako recept na rekord! Lukáš Nedvídek by navíc rád zůstal
Rozhovory
T ř e b í č - Lukáš Nedvídek, který měl od ledna doslova osobní kuchaře, má za sebou druhý rok v třebíčském dresu. Navíc vyjednává o pokračování právě na Vysočině. Střelec 20 letošních branek se vrací k sezoně a děkuje záchranářům, hasičům a vojákům. "Je obdivuhodné, jak jsou ochotní ohrozit svůj život kvůli ostatním," říká. Zároveň si i šťouchl do svého spoluhráče – Davida Michálka.
Lukáši, letošní ročník jste zakončili 14 vítězstvími v řadě. To se nestává zrovna často…
Byla to jednoznačně nejlepší část sezóny. Všichni jsme chtěli do play-off, ale že předvedeme až takovou sérii vyhraných zápasů v řadě a vyrovnáme rekord? To by mě předtím ani nenapadlo.
Co vám k takové jízdě nejvíce pomohlo?
Jeden z faktorů byla výměna trenéra. Týmu to vlilo novou krev do žil, zlepšila se koncovka a většinou se nám dařilo mít zápas pod kontrolou. Trochu jsme zapracovali na obraně středního pásma a tak dále. Nejvíce bych vyzdvihl kabinu jako celek, byli jsme skvělá parta.
Když jsi nakousl partu. Prý máte v týmu nadějné kuchaře. Je to tak?
Určitě. Třeba Martin Šťovíček a Šimon Szathmáry vaří výborně! Od Nového roku byli oba mí kuchaři. Vařili mně vždy večer před zápasem.
Takže předzápasová příprava probíhala v kuchyni. Co vařili hlavně?
Vždy jsme se u někoho sešli a pustili jsme
se do toho. Dělali jsme hlavně panenku s kaší nebo pyré a občas jsme si dopřáli i burger. Vždy nám to velmi bodlo.
Předpokládám, že trenéři o tomhle nevěděli.
To asi ne. Ale když to fungovalo a my vyhrávali… asi by jim to bylo jedno. Ještě by to přikázali celému týmu, aby to dělali jak my. (usmívá se)
Takže důvod, proč se vám tak začalo dařit od ledna, je vaření?
Vypadá to tak. To byl náš klíč. Kdybychom věděli, že to funguje, dělali bychom to už od září.(směje se)
Chlubili jste se takovými jídly i u ostatních spoluhráčů?
Do skupiny na WhatsApp občas někdo pošle fotku jídla. Ovšem pokaždé se našel jeden kritik.
A to jaký?
Pavel Jekel. On je jak jednočlenná porota a hodnotí vždy podle fotky design. A pokaždé k tomu má výtku. Někdy, že tam chybí petrželka, jindy zas omáčka nebo cokoliv jiného. K tomu pak přidá, že by to udělal lépe. Přitom ani neví, jak to chutná. On sám nám navíc nikdy neuvaří, abychom mohli hodnotit jeho.
Foto: Jiří Mokrý
Pojďme od vaření k hokeji. Zůstaneš v Třebíči i další sezonu?
Moc se mi zde líbí a chtěl bych zde zůstat. Navíc jednání s Třebíčí nyní probíhají a jsou na dobré cestě.
Vyhovuje ti právě i to, že jsi zde jedním z lídrů?
S tím, že chci být lídrem, jsem do Třebíče před dvěma lety přišel. Jsem rád, že se mi to i daří. Celkově jsem tady spokojený. Dostávám hodně prostoru na ledě a parta je zde výjimečná.
Svůj druhý rok v Třebíči hodnotíš jak?
První polovina soutěže byla špatná, nedařilo se nám v koncovce. Několikrát jsme sice měli šancí více než soupeř, ale například na dva vstřelené góly se nedá dlouhodobě vyhrávat. Pak se to zvedlo. I diváci se začali bavit hokejem a zaslouženě jsme postoupili do předkola. Měli jsme i nakročeno do čtvrtfinále. Podle mě to byla celkem povedená sezona.
Minulou sezonu jsi vytvořil klubový rekord v počtu bodů. Letos jsi jich získal nakonec 46.
Chtěl jsem udělat víc bodů než minulý rok. To se mi bohužel nepovedlo, ale i přesto tam je nějaká spokojenost, protože to bylo jen o pár bodů.
Foto: Jiří Mokrý
Vaší formaci se hodně dařilo. Jaká byla spolupráce s Michalem Vodným a Martinem Šťovíčkem?
Vždy to může být ještě o něco lepší, ale myslím si, že jsme si sedli. Všichni jsme dobře technicky vybavení a máme slušné hokejové myšlení. Dokážeme si vyhovět a vzájemně si pomoci. A určitě by mě lákalo, abych si s nimi zase zahrál.
David Michálek v rozhovoru zmiňoval, že mu závidíš, kolik má fotek z utkáních. Je to tak?
No… Asi nakonec nechci mít více fotek než David. Znamenalo by to, že bych byl na ledě pomalejší než on, a to bych nechtěl. (směje se)
V sezoně jste se účastnili projektu HST HRDINŮM. Teď se ukazuje, jak jsou vojáci, zdravotníci a hasiči důležití, že?
Byl to výborný projekt a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Tyto složky jsou hodně důležité, hlavně teď v téhle složité situaci a je obdivuhodné, jak jsou ochotné ohrozit svůj život kvůli ostatním. Chtěl bych jim poděkovat, že tu pro nás jsou.
Na konci ledna jste oblékli dresy s podobiznou Vladimíra Bouzka v rámci projektu Legenda pomáhá. Byla to pro mě čest, že jsem mohl hrát v jeho dresu. Byl vynikající hokejista i fotbalista a prosadil se v obou sportech až do reprezentace, což je neuvěřitelné.
Ten speciální zápas se odehrál i proti Ústí, za které hraje Vladimír Brož. Jste velcí kamarádi, že?
S Brožkou jsme výborní kamarádi. Vždy před zápasem si z něj dělám srandu, že si z něho udělám na ledě kuželku. On to bere víc zostra, a vyhrožuje mi, že mi přesekne ruce.
Těch akcí letos bylo ještě více, např. O kapku lepší hokej. Líbí se ti takové projekty?
Každá charitativní akce, která někomu pomůže, je skvělá. Klidně jich může být i více. My se vždy rádi zúčastníme a pomůžeme.
I díky žádosti fanoušků se prodávají virtuální vstupenky. Co na to říkáš?
Je to skvělé gesto. Je vidět, že lidem není jedno, co se s klubem děje a chtějí ho i finančně podpořit v téhle těžké situaci. Všichni si toho vážíme a jsme moc rádi, že máme takové fanoušky. Moc jim i děkujeme za jejich podporu.
Jak teď trávíš čas?
Jsem doma, občas pomůžu s prací na zahradě nebo si jdu zacvičit. Lákalo nás s přítelkyní i někam vycestovat, ale to bohužel nejde. Takže osobně si třeba ještě přečtu knížku nebo si zahraji na playstationu.
