Rozhovory
Trenérská dvojice Kamil Pokorný – Jaroslav Barvíř v Horácké Slavii končí. Potřebujeme změnu, shodli se
27.03.2024
Fotografové mě asi milují, směje se David Michálek. Bude pokračovat?
Rozhovory
T ř e b í č - Před rokem přišel z Havlíčkova Brodu právě do Třebíče. První sezonu nakonec hodnotí David Michálek pozitivně a je velmi rád za příležitost v třebíčském dresu. Mladý útočník prozradil, jací hráči jsou nejlepší kuchaři a kdo mu nejvíc závidí fotky ze zápasů. Mezi fotografy je jednadvacetiletý forvard velmi oblíbený. "Nevím, čím to je. Třeba jsem nejpomalejší hráč, že pak ty fotky nemají rozmazané," směje se.
Jak těžké bylo si zvyknout na první ligu, když jsi předtím hrál druhou?
Nejvíce jsem si musel zvykat na rychlost. To se nedá vůbec srovnávat. První liga je navíc o hodně kvalitnější a musel jsem se dlouho přizpůsobovat.
Přímo s mými výkony jsem ale nebyl úplně spokojený. Spíš jsem ale velmi vděčný, že hned v první sezoně jsem dostal tolik příležitostí. Hodně jsem hrál.
Připsal sis v základní části 16 bodů. Jak tohle hodnotíš?
Produktivní ročník to moc nebyl. Na to, kolik jsem dostával prostoru na ledě, tak taková statistika bodů je nízká. Musím ještě zapracovat na spoustě věcí.
Mrzí tě ještě ukončení soutěže?
S odstupem času zklamání vyprchalo. Je to ale velká škoda, že zrovna v našem nejlepším období sezony, kdy jsme vyhráli 14 zápasů v řadě, se play-off ukončilo. Na druhou stranu jsme to docela tušili. Je navíc jasné, že zdraví je důležitější a rozhodnutí jsme respektovali.
Věděli jste v kabině o rekordu 14 výher v řadě ještě, než jste ho vyrovnali?
Tuším, že po nějakém sedmém vyhraném zápase v řadě to v kabině padlo, že rekordní série čítá 14 zápasů. Byla to pro nás veliká motivace ji vyrovnat. A to se povedlo, což je prostě fantastické. Všechno si skvěle sedlo a všichni pracovali tak, jak měli.
Nakonec se jednalo o úspěšný rok?
Cíl před sezonou byl postup do play-off. Což se nám podařilo a musíme ten ročník hodnotit kladně. Byly tam momenty, kdy se nám dařilo víc, někdy zase míň. Ale i když jsme byli v těžké situaci během prosince, tak jsme se z toho dostali a neuvěřitelnou jízdou jsme se dostali do play-off.
Pomohla vám hlavně změna trenéra na konci prosince, že?
Podle mě jsme i předtím nehráli špatně, ale zápasy jsme nezvládali po výsledkové stránce. Často to bylo o jedinou branku nebo o dvě. My jsme pak spíš působili více jako tým, semkli jsme se. To nám hlavně pomohlo.
Budeš v Třebíči pokračovat i příští sezonu?
S panem Novákem jsme se už bavili a měl bych pokračovat v Třebíči. Domluvili jsme se vlastně hned, jiné nabídky by ani nemělo smysl řešit.
Takže se ti angažmá zalíbilo?
Když se na to zpětně koukám, tak to bylo bezvadné. Poznal jsem nové město a nové lidi. Jsem moc rád, že jsem v Třebíči. Ta rodinná atmosféra a celkově parta je bezvadná. Je to hodně důležité pro samotný hokej. Právě tohle nám i hodně pomohlo. Můžu si to tady jedině vynachválit.
Mluvíš o skvělé partě. Co vás s hráči nejvíce spojovalo?
Nejvíce nás spojovalo vaření. Protože když máte v týmu Pavla Jekela, Kubu Jenáčka a Martina Šťovíčka, tak to jsou špičkoví kuchaři. Jejich kulinářské schopnosti spojovaly úplně celý tým. Dále jsme trávili čas koukáním na MMA, fotbaly a hokeje.
V uplynulé sezoně jsi pomohl ve dvou zápasech i Havlíčkovu Brodu. Jaké to bylo?
Byl jsem tam na dva zápasy a užil jsem si to moc. S kluky se tam znám dlouho, takže jsem je rád viděl. Je to až neuvěřitelné, jak mi kluci přejí. Je to z nich moc vidět. Není tam žádná závist. Je to tam minimálně stejně rodinné jak v Třebíči. Všichni vlastně jsme v denním kontaktu a máme suprové vztahy.
Upřímně, kdyby Brod někdy postoupil, šel bys hrát za něj první ligu?
No, kdyby Brod postoupil do naší ligy, šel bych tam. (usmívá se)
Foto: Markéta Křížová
Přejí ti tam nejen hráči, ale také jejich fotografka Markéta Křížová, která přijela i na derby do Třebíče. Navíc se spolu po zápasech i fotíte.
Už si ani nepamatuji, jak tato tradice vznikla, ale po každém zápase se spolu vyfotíme a dodržujeme to. Je to i jeden z hlavních důvodů, proč jsem skoro na každé fotce.
Celkově tě musí fotografové milovat, když jsi tak fotogenický, že?
Vypadá to tak, že mě fotografové milují. Nevím, čím to je. Třeba jsem nejpomalejší hráč, že pak ty fotky nemají rozmazané. Nevím… Ale každopádně mi to nevadí. V osobním životě se radši nefotím po tom, co vím, jak vypadám. Na ledě si mě fotografové ale vždy najdou.
Dělají si z toho spoluhráči velkou srandu?
Po posledním derby jsem byl velkým terčem. Padalo tam hodně vtípků. Spíš mně ale kluci záviděli. Nejvíce hlavně Lukáš Nedvídek a Martin Šťovíček. Ti říkali, že nemají za celou sezonu pořádnou fotku a já jich mám za jediný zápas tak deset. (směje se)
Jak trávíš teď čas, když se toho nedá moc dělat?
Rád bych řekl, že poctivě trénuji a připravuji se na novou sezonu. Ale to bych lhal. Teď si užívám to, co jsem celý rok neměl. Poslední dobou jsem se potkával s kamarády z Brodu. Hodně času trávím s bráchou a mamkou. A nesmím zapomenout na mého pejska.
Jste se spoluhráči během té pauzy hodně v kontaktu?
Se spoluhráči si občas napíšeme, ale taky si chceme od sebe tročku odpočinout. Každý si užívá hlavně svého klidu.
